Vážení čtenáři, dovolte mi dnes v krátkém článku reagovat na velmi zajímavou zprávu z oblasti výzkumu příčin autismu (poruch autistického spektra). Člověk musí být stále otevřený především těm úvahám, že se dosud v názoru mýlil a věci se mohou mít jinak. Na příkladu nedávno zveřejněných informací o možné souvislosti autismu s hladinami steroidních hormonů v děloze matky (Novinky.cz: Příčina autismu může být vysoká hladina hormonů při vývoji v děloze) si lze hezky demonstrovat některé principy kritické úvahy.
Nové poznatky
V odborném časopise Molecular Psychiatry byla nedávno publikována tato vědecká studie: www.nature.com. Zjištění autorů jsou zajímavá, poukazují na souvislost výskytu poruch autistického spektra s vyššími hladinami steroidních hormonů (progesteronu, 17-alfa- hydrohyprogesteronu, androstendionu a testosteronu) v plodové vodě matek, tedy v rámci intrauterinního vývoje plodu. Autoři uvažují, že by tyto zjištěné poznatky mohly lépe osvětlit i tu skutečnost, proč se poruchy autistického spektra vyskytují 5× častěji u chlapců než u děvčat.
Uvažujme s předpokladem
Předpokládejme, že se tato studie skutečně nemýlí. Tedy že nejde o náhodnou fluktuaci poskytující falešně pozitivní výsledky, což je vždy u jednotlivých klinických studií možné. Poté zde máme významnou souvislost autismu s hladinami steroidních hormonů ve vztahu k vývoji mozku dítěte in utero (v děloze). Patologické hladiny těchto hormonů mohou mít v principu tři příčiny. Je to samotný organismus dítěte, který může „nedobře fungovat“ a z nějaké příčiny tuto hormonální dysbalanci při svém vývoji vytváří. Zejména tímto způsobem jsou totiž orientovány myšlenky a úvahy autorského kolektivu této studie. Abnormální hladiny těchto steroidních hormonů, které byly stanovovány v plodové vodě, však mohou být v principu zapříčiněny také tělem matky samotné. V takovém případě by mohla být jejich příčinou vnitřní (endogenní) hormonální nerovnováha matky (placenty apod.) nebo zevní (exogenní) příjem látek matkou, které by takové účinky mohly ve svém důsledku mít. Sami autoři studie na toto v diskusi poukazují a naznačují, že ještě mnohé v této oblasti bude muset být zjištěno, zejména vlastní příčina vzestupu hladin steroidních hormonů.
Dle mého názoru autoři pominuli do svých úvah promítnout poznatek „epidemie“ autismu v současné populaci dětí. Tedy natolik významný nárůst incidence autismu, který sice nemůže vyloučit, ale velice důrazně hovoří proti některým teoriím a činí je málo pravděpodobnými. Například teorie, že autismus je založen geneticky, by potřebovala vysvětlit, jaký nový spouštěč těchto genů se to v populaci objevil, protože významnější změna distribuce genů v takto krátkém čase v takové míře nastat nemohla. Identický problém poté bude mít teorie, která by genetickou predispozici lokalizovala do těla matky. Všechny teorie o genetických příčinách autismu by ve světle současné „epidemie“ autismu se měly spravedlivě jevit jako teorie o „spouštěčích“ autismu, které proto lze vyhledávat a v principu se pokusit o odstranění jejich vlivu na populaci. (Populace geneticky konstantně predisponovaná by se poté mohla vrátit k původní incidenci chorob autistického spektra apod.) Složitou otázkou jsou poté možné epigenetické vlivy, ale ani ony rychlost „epidemie“ autismu nedokáží přesvědčivěji vysvětlit.
Extrauterinní autismus?
Autoři studie dále pomíjejí, že vývoj centrální nervové soustavy (CNS) a zejména mozku nekončí porodem. Pravda, vývoj organismu je poté již více omezený a specifický. Respektive změna hladin hormonů, která může mít dramatický vliv na vývoj mozku plodu in utero, bude mít v dětském věku pravděpodobně význam mnohem menší a škody takto případně způsobené na vývoji nemusí být natolik zjevné. Pokud však připustíme, že poruchy autistického spektra mají možnou příčinu ve steroidní dysbalanci zapříčiněné přímo tělem plodu, musíme připustit, že i po porodu a v dětském věku tento vliv hormonální dysbalance může přetrvávat a ovlivňovat vývoj mozku i postnatálně. To je určitě také zajímavé zejména pro možnost snadnějšího terapeutického zásahu a ovlivnění. Otázek to vyvolává skutečně velice mnoho.
Autismus a antikoncepce?
Pokud dokážeme číst studii mezi řádky a v širších souvislostech, nelze si nevšimnout, že nepřímo poukazuje na možnou rizikovost hormonální dysbalance matek v těhotenství jako na možnou příčinu steroidního autismu. Tato dysbalance, pro matku možná zcela neškodná, nemusí být vůbec neškodná pro plod a právě jeho vývoj. Skutečně by mne proto v souvislostech zajímalo, jak by vypadal analytický rozbor koncentrací různých steroidních hormonů v plodové vodě u matek, které dlouhodobě požívaly antikoncepci, kterou vysadily cca jeden až dva roky před plánovaným otěhotněním oproti kontrolní skupině. (Takovou studii jsem zatím nehledal. Pouze si umím živě představit, jak by její výsledky mohly být případně nepříjemné pro výrobce perorální antikoncepce.)
Autismus a vakcíny?
Určitě vysoce významnou otázkou je, zda výsledky nové „pro-steroidní“ studie o příčinách autismu – pokud se na ně spolehneme – nasvědčují, že jsou nesprávné úvahy o vztahu autismu k očkování. Takový závěr by dle mého názoru byl nyní ještě velmi neopatrný. Otázku je potřeba si především položit jinak.
Může očkování souviset (zapříčinit) vznik hormonální dysbalance steroidních hormonů v těle plodu, matky nebo malého dítěte? A tady se před námi otevírá pole vysoce inspirativních teorií a hypotéz. Je zjevné a nesporné pouze to, že autismus, který by měl příčinu založenu již v intrauterinním vývoji plodu, by musel vykazovat nějakou souvislost s očkováním matky. Tuto hypotézu, která ve svých principech vůbec nemusí být nereálná, dosud nerozvíjí ani takzvaný „antivax“. Regulace hormonů a jejich hladin přitom má pravidelně centrální řídicí mechanismy, které souvisí s řádnou činností mozku a jeho specifických buněk a produkcí tzv. neuromediátorů. Těch je dnes již poznáno obrovské množství, a přesto jich většinu ještě pravděpodobně neznáme.
V minulém článku jsem např. uváděl, jak jiná vědecká práce o narkolepsii dala do možného vztahu možné souvislosti očkování s poškozením produkce hypocretinu (1,2) produkovaného specifickými mozkovými buňkami. Není dosud ničím vyloučené, že podobná „málo zřetelná“ poškození CNS očkovaných matek mohou mít za důsledek drobnější kompenzovanou steroidní dysbalanci, která nalezne svou patologickou reflexi až při vývoji plodu. Rozhodně se touto otázkou dosud nikdo natolik vědecky nezabýval, abychom ji mohli zcela odvrhnout. Nelze odmítnout ani úvahy o protilátkách proti buňkám či molekulám zúčastněných na fyziologické steroidní kaskádě, jejichž přítomnost a placentární prostup z těla matky by mohl vyvolat zvýšené „steroidní úsilí“ plodu při jeho vývoji. Jeho nežádoucím důsledkem by mohl být právě autismus. To vše a mnohé další patří do kritického uvažování o problematice souvislosti očkování se „steroidní“ hypotézou autismu jako celku.
Autismus a prsatí kluci?
Někdo jiný by zase mohl dát nové poznatky do souvislosti se zvýšeným příjmem steroidních hormonů matkami a možná i malými dětmi z prostředí a stravy. O špatně biodegradabilních estrogenech se takto hovoří ostatně už dlouho. Tendencí zneužít tuto informaci ke komerčním účelům už bylo hodně, což tuto informaci učinilo „veřejně známou“. Kdysi jsem se dozvěděl, že výrobci nápojů si objednali mediální kampaň na „hanobení“ kohoutkové pitné vody, která měla zahrnovat také nebezpečnost estrogenů. Dokonce reklamní agentury navrhly komunikační motiv s „prsatými“ prodejci kaprů. Tedy mediální vysvětlení, proč statní junáci – prodejci kaprů – pozorují, že se jim zvětšují prsa. Dělají to totiž estrogeny v pitné vodě! Jak si v ní ti kluci v těch kádích pořád máchají své ruce. Někteří z čtenářů a studentů mi posléze potvrdili, že to skutečně bylo realizováno, ale já jsem to osobně v médiích nezachytil. Běžně však dohledáte na internetu jiné informace podezřelé ze stejného marketingového záměru. (Kafe.cz: Za neplodnost může (třeba i) voda z kohoutku).
Lze tedy možná očekávat, že výrobci balených vod by se mohli brzy pokusit komunikovat, že příjem kohoutkové vody v těhotenství může zvyšovat riziko autismu pro dítě. Marketingu společensky odpovědných společností a reklamnímu průmyslu dnes není žádná zisková špína dost cizí.
Závěrem
Jak vidno, složité věci v humánní medicíně jsou vždy ještě výrazně složitější, než v principu umožňuje rozlišit míra znalostí jednotlivce, který není právě špičkovým odborníkem celoživotně se specializujícím v určitém úzce vymezeném oboru. Takovým odborníkem nejsem ani já, nejste jimi ani vy a není jím ani 99,9 % všech pediatrů a jiných lékařů kolem nás.
A to 0,1 % odborníků, kteří o tom něco přeci jen více vědí a také lépe ví, co se ještě neví a proč, komu a čemu tito lidé dnes možná slouží? Já jim už dlouho nevěřím ani slovo. Spolehnu se raději na své vlastní nedostatky i na své omyly. Hlavně však člověk nesmí nikdy váhat zpochybnit a velmi kriticky se ve světle nových poznatků postavit ke svým dosavadním názorům. Steroidní hypotéza o možných příčinách autismu je dle mého názoru poznatkem významným. Ten spíše oslabuje dosavadní linii argumentace o možné souvislosti autismu s očkováním, nikoliv však absolutně, ale spíše relativně poukázáním na možnou jinou příčinu (pravděpodobně jednu z více příčin), kterou zatím do souvislosti s očkováním lze dávat skutečně jen velmi obtížně.
ČLÁNKY DO MAILU