To je zajímavé - asi před rokem jsem naopak četl studii, podle které se babičky více věnují dětem svých dcer - u synů prý totiž nemají jistotu, že to dítě je opravdu jejich. Dokládali to statistickým rozborem matrik o úmrtí dětí svěřených po smrti rodičů prarodičům, za poslední asi 200 let v několika evropských zemích. A bylo to dost drastické - děti svěřené po smrti rodičů prarodičům z otcovy strany prakticky neměly šanci se dožit plnoletosti.
Ano, souhlasím s Vámi, že tohle je taky důležitý faktor - to, že dítě nemusí být synovo. Zřejmě hraje roli to, jak moc se dítě otci podobá, nebo prostě babičky spřízněnost vycítí jiným způsobem. Samozřejmě hodnotit vše jen přes X chromozom by bylo velmi zjednodušující.
ČLÁNKY DO MAILU