Mezi typické nemoci před sto a více lety patřily souchotiny, zápaly plic, revma, čtvrtodenní nebo třídenní zimnice, černý kašel, záškrt a samozřejmě i běžná chřipková onemocnění a záněty dýchacích cest. Do vynálezu antibiotik se záněty léčily pouze přírodní cestou.
Jedním ze základních prostředků proti nachlazení, kašli a chřipce byla cibule. Z té se dal jednak připravit vynikající sirup proti kašli a na odhlenění, jednak se také dávala do horké vody, v níž se doporučovala koupel nohou. Dalším prostředkem kromě bylinkových čajů na průdušky a plíce bylo také mléko, v němž se svařila majoránka.
V neposlední řadě se hojně využívalo jezevčí sádlo, které se mazalo na prsa. Pokud nebylo k dispozici, vystačilo sádlo ze psa, které si lidé doma vyráběli sami. Další speciální prostředky jsou uvedeny v Matthioliho herbáři, který u nás přepracoval a sestavil slavný lékař Tadeáš z Hájku.
Sirup z cibule
Sirup z cibule si jednoduše připravíte tak, že cibuli oloupete a nakrájíte nadrobno. Dáte ji do misky a smícháte ideálně s medem, můžete použít také obyčejný cukr. Misku přikryjete pokličkou a necháte ji stát v místnosti. Jakmile cibule pustí šťávu – sladký sirup, užíváte jej po lžičkách. Tento prostředek je vhodný také pro děti a díky sladké chuti jim nijak nevadí, ba právě naopak.
Především je však velice účinný na odhlenění a proti kašli. Jakmile cibule pustí všechnu šťávu a oschne, hned ji vyhoďte, protože v ní už probíhají hnilobné procesy. Připravte si nový sirup, a pokud je potřeba, můžete v léčbě ještě pokračovat.
Cibule pro dezinfekci ovzduší
Jestli necháte na stole pokrájenou cibuli bez pokličky, pravděpodobně ucítíte, jak se její štiplavý pach rozlézá po místnosti. A to je dobře, dochází totiž k dezinfekci ovzduší v domě či bytě, kde se vyskytuje nemocný.
Kromě cibulového sirupu si tedy ještě připravte cibuli jen tak bez cukru na zvláštní talířek a nechte její éterické látky, aby vám krásně vydezinfikovaly vzduch v místnosti. Cibule se také při zánětech středouší vkládala do ucha, případně ji k tomuto účelu nahradil i stroužek česneku.
Koupel nohou v horké vodě s cibulí
Dalším skvělým využitím cibule je koupel nohou v horké vodě s pokrájenou cibulí. Tento prostředek využívaly naše prababičky takřka při každém onemocnění. Prohřátí a prokrvení nohou pomáhalo na všechny neduhy a počínající nachlazení, ale také na křečové žíly a problémy s krevním oběhem, nebo i proti křečím nohou. K tomuto účelu se využívaly i cibulové slupky. Stačilo vše připravit do lavoru a ponechat nohy v horké vodě co nejdéle.
Petrklíčový čaj s medem
Petrklíčový čaj s medem, to byl základ na všechny nemoci dýchacích cest, obdobně jako třeba podběl, devětsil, sedmikráska, lípa, plicník a další bylinky vhodné na dýchací cesty. Petrklíčů byly kdysi plné louky a tento lahodný čaj už sám o sobě chutnal sladce a po medu. Dnes je prvosenka chráněná a sbírat smíte jen ty petrklíče, které rostou na vaší zahradě.
Léčíte se doma bylinkami?
Mléko svařené s majoránkou
Známým prostředkem našich babiček a prababiček bylo mléko svařené s majoránkou. Popíjení tohoto horkého nápoje mělo zvláštní a specifickou chuť, nádhernou vůni, a hlavně to skvěle fungovalo na nachlazení, kašel, virózy a chřipky. Éterické látky obsažené v majoránce pomáhaly uvolnit hleny z dýchacích cest, ať už se jednalo o rýmu, nebo hleny v krku či na průduškách.
Tento nápoj pomáhal i při žaludeční nevolnosti a celkově stimuloval organismus a imunitní systém. Do tohoto nápoje se ještě přidávala pořádná lžíce másla a medu, důležité však bylo pít jej zcela horký. Skvěle slouží při chřipce a podporuje vypocení.
Mléko se samozřejmě nedá doporučit lidem s nesnášenlivostí laktózy nebo alergií na bílkovinu kravského mléka – kasein, přesto jinak lidé nedají na tento recept našich babiček dopustit. Majoránku jako všelék doporučuje také Matthioli ve svém herbáři, a to majoránkovou vodu, majoránkové víno, majoránkový olej, odvar majoránky nebo majoránku s cukrem.
Jezevčí sádlo na prsa
Jezevčí nebo psí sádlo se mazalo na prsa, balilo do šátků, později nejprve igelitu a potom do teplé šály. Důležité bylo při zánětu průdušek a zápalech plic ponechat jezevčí sádlo natřené na hrudníku a zabalené co nejdéle, ideálně přes noc. I když se traduje, že tento prostředek poněkud nevábně zapáchá, nikomu to nevadilo, přednější bylo zdraví.
Kloktání odvaru ze šalvěje
Šalvěj byl jedinečná bylinka na bolení v krku. I když se její vnitřní užívání příliš nedoporučuje, odvar ze šalvěje ke kloktání je jedinečný při angínách a jiných infekcích, spálových angínách, aftech, také při bolestech zubů a dalších potížích v ústech.
Fialkový sirup proti kašli
Prastarým prostředkem uvedeným již v Matthioliho herbáři z 16. století je fialkový sirup z březnových fialek nasbíraných v lese. Tento sirup svařený dohusta s cukrem sloužil jako jedinečný lék na kašel, zimnici, chřipkové stavy, hojně naředěný s vodou se nabízel proti žízni. Pro svou lahodnou chuť a vůni se doporučuje i dětem.
Omanový a lékořicový kořen s cukrem
Proti nachlazení a kašli skvěle pomáhal také omanový nebo lékořicový kořen naložený v cukru.
Borovicové šišky
I jehličnany měly své využití. Dnes využíváme jejich silice především v aromaterapii, ale pomalu se i vrací léčivá síla smrkových, jedlových a borovicových větviček, které se s oblibou přidávají do mnoha čajových směsí. Skvěle odhleňují a uvolňují dýchací cesty, mají antiseptické vlastnosti a pomáhají i při kašli. V Matthioliho herbáři se velice doporučují mladé zelené jedlové šišky, které se utloukly a svařily ve víně jako vynikající prostředek proti kašli a souchotinám.
Čaj z přesličky při nastuzení ledvin
Naši předkové sahali i po odvaru z přesličky, a to zejména při nastuzení ledvin a zánětu močových cest nebo při ledvinových kamenech. Matthioli ale též uvádí pití přesličky jako lék při kašli a dušnosti.
Magické léčení našich předků
Nemoc se také zaháněla modlitbou anebo zaříkáváním. Z dochovaných pověr se v rámci magického léčení například provádělo to, že se nemoc přenesla do figurky vyrobené z hlíny či ze slámy a ta se spálila nebo zakopala do země.
Pak se také nemoc napsala na papírek a ten se vložil do vyvrtané díry ve zdravém stromu a zalepil smolou. Zdravý strom pak tuto nemoc z člověka vytáhl. Pomáhaly také různé ochranné amulety, v zimě to bylo hlavně jmelí, které zavěšené v místnosti mělo zajistit ochranu a zdraví celé rodiny po celý rok.
Zdroje:
Matthioliho herbář
Dr. Šimsa a kol.: Přírodní lékař a domácí léčba (1923)