Před rokem na sebe strhli pozornost, když v dolní části Václavského náměstí uspořádali Hostinu pro tisíc. Letos o sobě dala skupina Zachraň jídlo vědět, když na piazzetě Národního divadla uspořádala happening Tisíc kilo, kde se zaměřila na prodej ovoce a zeleniny, které by se do obchodní sítě nedostalo. Ne proto, že by bylo zkažené nebo znavené tokem času, jen takové potraviny nesplňovaly požadavky supermarketů, potažmo nás, nakupujících. Mrkev měla dvě nožičky a brambory nebyly moc velké. Jindy by skončily na kompostu, v sobotu se za symbolickou cenu prodávaly v centru Prahy. Víte ale, co se běžně děje s takovými plody, které zemědělci neudají do obchodů? Jaký je osud jídla, které se v obchodech neprodá a které potraviny se nejčastěji vyhazují?
Chceme jídlo jak ze soustruhu
Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) uvádí, že se v rámci zemědělství znehodnotí až třicet sedm procent produkce. Podle OSN pak každý Evropan ročně vyhodí až sto patnáct kilogramů jídla. Alarmující čísla ještě více násobí fakt, že například Tesco ze svých skladů a pultů pošle do popelnic až dvě procenta svých zásob. A není to jen proto, že časem protečou přepravkou. Chceme dokonalost, zářivé barvy a lesk. Hádejte, proč se jablka voskují, brambory perou a zelenina rosí? „Je pravda, že Evropská unie měla v platnosti mnoho obchodních norem, které stanovovaly kvalitativní parametry na jednotlivé ovoce a zeleninu, např. ohnuté okurky nemohly být uváděny na trh, ale zhruba devadesát procent těchto norem bylo před čtyřmi roky zrušeno,“ říká Martin Štěpánek z Ministerstva zemědělství (MZe). Martina Šilhánová z Tesco Stores ho doplňuje: „Není úplně jednoduché změnit vnímání spotřebitele, který je zvyklý, že okurka je rovná a všechny jsou stejně dlouhé. Měli bychom zákazníky naučit, že existuje i jiná než dokonalá zelenina, která je však stejně dobrá. V tom cítíme naši důležitou úlohu.“ Až se to my, zákazníci, naučíme, možná pak zemědělci nebudou tolik jídla vyhazovat nebo odvážet do Potravinových bank, byť zrovna tohle je to činnost jistě záslužná. Potravinové banky totiž zásobují dětské domovy, azylové domy pro matky s dětmi, domovy na půl cesty, Klokánky a další zařízení pečující o děti.
Například ve Velké Británii je supermarkety odmítáno dvacet až čtyřicet procent ovoce a zeleniny, protože jejich tvar nesplňuje estetické standardy. Ale těžko jim to mít za zlé, je zcela logické, že supermarkety nebudou odebírat něco, co nemají šanci udat.
Banán v partě má šanci na prodej
Naprosto tristní je situace například u banánů, které patří k těm nejprodávanějším a zároveň nejčastěji vyhazovaným položkám v Tescu. „V obchodě je například obrovský problém udat jeden banán. Jakmile není v trsu, zákazník ho z nějakého důvodu odmítá. Podobně jsme na tom s banány, které nejsou dokonale žluté,“ říká Martina Šilhánová. Tesco v minulém týdnu došlo dokonce tak daleko, že vydalo vnitřní směrnici, která zaměstnance proškoluje v péči o banány. „Máme letáčky, informace v interních novinách, manuály a následně zaměstnanci prochází školením. Kde bude nejmenší ztráta, tam zaměstnanci dostanou motivační odměnu,“ vysvětluje manažerka Tesca.
Podobně problematické je pak hroznové víno a saláty, které horko těžko vydrží na prodejně déle než dva dny bez úhony. „Snažíme se spolupracovat s mysliveckými spolky nebo malými zoo, kterým podobné potraviny nevhodné k lidské spotřebě nabízíme. Pokud v blízkosti podobní odběratelé nejsou, potraviny se třídí a odváží se na ekologické zpracování do bioplynek nebo kompostáren,“ vyvrací teze o tom, že se zboží vyhazuje do kontejnerů za obchodními domy Martina Šilhánová. Pokud se jedná o zboží, které je „jen“ po datu minimální trvanlivosti, pak si to namíří do Potravinové banky.
Nakup míň, nemusíš vyhazovat
Tak jako je zákazník nabádán k umírněným nákupům, aby nemusel jídlo vyhazovat, tak se nabízí otázka, proč se stejně nechová řetězec? „Pokud chceme, aby farmář mohl pěstovat potraviny bez toho, aby mu vznikal odpad, je závislý na tom, kolik my od něj odebereme. Tesco analyzuje svá čísla a snaží se předpovídat svůj odběr maximálně přesně, aby farmář věděl, kolik toho pro nás má vyprodukovat. Když začneme odebírat méně, producent nevyhraje, nemůže reagovat z měsíce na měsíc, většinou plánuje i na rok dopředu,“ vysvětluje Martina Šilhánová.
ČLÁNKY DO MAILU