Běh je nejlevnější sport

Moje běžecká „kariéra“ začala letos v lednu, kdy jsem se přihlásila na běžecký kurz, který pořádá společnost BOOTCAMPS. Pod vedením trenérky Veroniky Brychcínové si začínám s během pomalu „tykat“ a možná, že se blíží chvíle, kdy i já vysypu prasátko.

Co všechno k běhu potřebujeme?

Běh není příliš náročný na výbavu. Stačí vám nijak speciální sportovní oblečení, boty a silná vůle. Samozřejmě i cena oblečení a bot se může pořádně vyšplhat.

Než jsem poprvé vyběhla, tak jsem se v několika článcích dočetla, že to nesmím s oblečením přehánět. Předtím, než běžec vyběhne, by mu měla být trochu zima. Zahřeje se až pohybem. Pokud se nabalíte, bude to spíš kontraproduktivní, protože se budete více potit a studený pot na těle může způsobit prochladnutí. 

Když opomeneme pohodlné spodní prádlo, pro běh se obecně doporučují tři vrstvy oblečení. Přímo na těle je nejlepší funkční prádlo, které odvádí zmíněnou vlhkost. Druhá vrstva je izolační, tedy teplá. Nejlépe z tkaniny fleece. Třetí a poslední vrstva je lehká bunda, která nás však chrání před větrem a nepropustí vnější vlhko.

Opravdu, se třemi vrstvami oblečení na horní části těla jsem si vystačila – ať venku mrzlo, nebo jsem trochu pocítila blížící se jaro. Když mi začalo být opravdu teplo, dala jsem si bundu do pasu.

Běžci, které potkávám jak při svých výletech, tak i moji spoluběžci na running bootcampu, většinou zahalují nohy do pohodlných upnutých kalhot, které je neškrtí, izolují teplo a odvádějí pot. Také jsem po takových zatoužila, ale myslím to s během opravdu tak vážně, abych si pořídila speciální kalhoty? „To bych neřešila. Vím, že tyhle kalhoty užiji i při jiném sportování. Například na běžkách a podobně. Pokud se hýbeš, tak se ti v zimě neztratí,“ řekla mi jedna ze spoluběžkyň.

Pokud to s během nemyslíte tak vážně a nechce se vám kupovat kalhoty zhruba za tisícovku, úplně si vystačíte s běžnými outdoorovými kalhoty, pod které si vezmete takzvané termospodky. Jen se v nich možná nebudete cítit tak volně, ale věřte, že s nimi zvládnete i patnáct kilometrů. Alespoň mně se to povedlo.

Samozřejmě lze běhat i v teplácích a větrovce za několik korun. Záleží tedy na samotném běžci, kolik peněz chce do své záliby investovat. „Běhám, protože mě běh baví, ale rozhodně si kvůli němu nehodlám kupovat speciální oblečení, ať je funkční jakkoliv,“ svěřil se mi rekreační běžec Tomáš, kterého potkávám na stezce. Jeho protipólem jsou jiní běžci, kteří oblečení naopak řeší příliš a nezdráhají se za ně utrácet poměrně velkou část z výplaty.

Při běhu jde hlavně o boty

Na čem ovšem nikdy a za žádného počasí nešetřete, jsou boty – tak to stojí snad ve všech článcích věnovaných tomuto sportu a jejich autoři mají jistě pravdu. Při běhu jsou to hlavně nohy, které nás nosí a nohy, které nejčastěji trpí. Mě jsou důkazem třeba puchýře, které se zatím objevují po každém běhu delším osm kilometrů. S nekvalitní obuví ovšem souvisí i bolesti kolen, zad a vlastně celého těla.

Proto jsou to hlavně boty, které běžci řeší a běžecký průmysl vyvíjí ty nejlepší a jediné boty, které se vytvarují podle vašich chodidel, boty speciálně určené pro povrch, na kterém se nejčastěji potíte a podobně. Technologie šla ovšem mnohem dál, například v roce 2006 představila Nike běžeckou soupravu Nike+ iPod – boty s čidlem a senzorem, který se připojí k přístroji iPod a ten vám pak hlídá vše, o čem jako běžec sníte. Měří rychlost, kalorie, délku trati, nebo můžete posléze svůj výběh analyzovat – kdeže jste to měli krizi, kdy jste mohl trochu přidat.

Já zatím vím, že pravidelně mívám krizi po půlhodině běhu a běhám tak pomalu, že bych mohla přidat vlastně vždycky. Budu proto zatím věrná teniskám, které stály zhruba před pěti roky šestkrát méně, než zmíněná běžecká souprava, a zatím mě z nich nohy nebolí.

Když bolí kolena, vyměň boty!

„V časopisu RUN psali, že životnost běžeckých bot je zhruba jeden rok,“ poučil mě spoluběžec Honza a souhlasí s tím i můj běžecký kolega Mirek: „Běhat pět let v jedněch botách je bláznovství. To, že tě zatím nebolejí kolena a běhá se ti dobře, ještě nic neznamená. Tlumení podešve boty obecně odchází zhruba po tisíci až dvou tisících kilometrech a běžec to většinou nejprve ani nezaregistruje.“ Argument, že jsem za těch pět let tisíc kilometrů rozhodně neuběhla, ho také nepřesvědčil. „Nezapomeň, že materiál stárne, a když odejde tlumicí část boty, tak tlumíš nárazy kolenem a to není dobré.“ 

Samozřejmě záleží také na pravidelnosti a délce trasy. „Kdo vyběhne jednou týdně na pět kilometrů, pravděpodobně nic nepocítí. Pokud ovšem vyběhneš třikrát za týden, tak tě po nějaké době začnou kolena bolet.“ To má logiku, takže si hned po výplatě pořídím nové boty, protože ještě víc než běh mám ráda svoje kolena.

Foto: Filip Singer