Těhotenství není nemoc, a přesto si připadáte, jako by si to všichni kolem vás mysleli. Podle představ některých maminek, babiček, partnerů a zbytku příbuzenstva by těhotná žena měla jen ležet v peřinách a jíst, jíst za dva, za tři, za čtyři… Možná to zní jako lákavá představa líného víkendu, ale ne, když jste těhotná, stoprocentně zdravá, plná života (a ne jednoho) a navíc přesvědčená, že pohyb je to, co vám nejvíc svědčí.
V těhotenské poradně jste už dostala letáček o cvičení na míčích s ostatními nastávajícími maminkami, na gravidjógu nebo speciální hodiny plavání, ale problém je, že vy chcete běhat. Běhala jste ob den už od vysoké školy, ať pršelo nebo svítilo slunce, nejste žádná atletka ani maratonská běžkyně, prostě vás to jen baví. Vaše okolí ale děsí představa, že byste v sobě „to malé“ měla dennodenně natřásat. Kde je pravda? Je běhání v těhotenství zdravé a musíte se omezovat?
Běžkyně nemusí s otěhotněním přestat běhat…
…neběžkyně by začínat neměla.
To, že se v těhotenství běhat nesmí, se dozvíte pravděpodobně od laika, který nikdy dlouhodobě neběhal, a proto pro něj takový běh představuje „nepřekonatelnou zátěž“. Názor odborníků je jiný, přesto je ale rozdíl mezi tím, když běhá žena před otěhotněním a žena těhotná. Pokud je žena zvyklá pravidelně běhat, nemusí s tím rozhodně s otěhotněním přestat. Je ale třeba být obezřetnější a naučit se více naslouchat svému tělu, které se mění.
Pokud žena nikdy neběhala, není běh rozhodně vhodnou aktivitou k udržení fyzičky v těhotenství.
Při závodním běhu hrozí riziko
„Žena by si měla dávat pozor v prvních týdnech těhotenství a po 34. týdnu těhotenství bych již neběhala,“ říká Magdalena Mikulandová, porodní asistentka a majitelka Studia pro ženy. Běhat po celou dobu těhotenství se opravdu nedoporučuje. V úvahu je třeba brát (a přizpůsobit) i intenzitu běhu.
Jitka Bejdáková ve své knize Cvičení a sport v těhotenství uvádí, že závodní běhání je možné provozovat zhruba do 15. týdne těhotenství. Jedná se však o extrémní zátěž a běžkyně by běh měly považovat opravdu spíše za rekreační aktivitu pro povzbuzení psychiky a odreagování se od starostí běžného dne. Dle autorky představuje závodní běh hned několik rizik najednou. Ohrožující je zvýšená tělesná teplota při běhu a případné nedostatečné okysličování miminka, ke kterému může docházet kvůli zvýšené potřebě okysličení pracujících svalů. Důležitost přísunu kyslíku během sportu v těhotenství zdůrazňuje i Magdalena Mikulandová a uvádí, že právě nedostatečný přísun kyslíku nemusí mít dobrý vliv na vývoj plodu.
Pro těhotnou ženu je závodní běh náročný i kvůli zvýšené ortopedické zátěži. Závodnice (a nejen ony) by si při běhu měly měřit tepovou frekvenci. Jitka Bejdáková nedoporučuje překračovat 30 minut, pokud žena běhá při tepové frekvenci do 75 % maxima. Při tepové frekvenci přesahující 140 tepů za minutu by běh neměl trvat déle než čtvrt hodiny.
Rekreační běh? Jen pokud je vše zcela v pořádku
Ani rekreační běh ale není zcela bez rizika. Magdalena Mikulandová zdůrazňuje, že běhat může jen žena, která je zcela bez komplikací. „Jestliže žena v těhotenství běhá, musí si být zcela jista, že ona i její těhotenství jsou úplně v pořádku. V takovém případě je nutné během běhání sledovat svůj stav a subjektivně posuzovat, zda mi je dobře, či ne, a na tomto základě raději běhat pomaleji a kratší trasy.“ Dle Magdaleny Mikulandové by si žena měla dávat pozor zejména na tzv. „špinění“, krvácení, případné stahy či křeče v břiše. Všechny tyto příznaky by měly být výstražným znamením pro každou těhotnou ženu.
Jitka Bejdáková dále uvádí, že s postupem času se může těhotná žena dostávat do jistého nepohodlí při běhu, které vychází z přirozeného průběhu těhotenství. „Běh vám nemusí působit potíže až do poloviny těhotenství, pak už se objem bříška zvětšuje a ani prožitek z běhání není takový jako dříve (časté nucení na vyprázdnění močového měchýře, bolesti plosek nohou apod.).“
Varuje před běháním v nepříznivém počasí. Příliš horké počasí může způsobit přehřátí organizmu, velmi deštivé a větrné počasí naopak prochlazení. Rekreačnímu stylu běhu by měla odpovídat i zvolená trasa. Kromě délky trasy by žena běžkyně měla přizpůsobit i volbu terénu. „Terén musí být mírný, žádné větší kopce a povrch cesty by neměl být náročný, aby se snížila možnost zranění. Jak jsem již napsala, zvyšuje se kloubní pohyblivost, proto opatrnosti není nikdy nazbyt,“ uvádí Jitka Bejdáková.
Přiměřený pohyb je v těhotenství pozitivní
Ale běžkyně, nebojte se. Ačkoliv byla zatím řeč zejména o rizicích těhotenství, jsou i pozitiva, která běh těhotným běžkyním přináší. Magdaléna Mikulandová uvádí, že krom pozitivního vlivu na psychiku ženy, může běh příznivě působit i na revitalizaci po porodu v důsledku udržení zdravé tělesné hmotnosti. Těhotné ženy, které si chodí zaběhat, přibírají méně než „neběžkyně“ a po porodu se mohou rychleji a snáze vrátit na svoji původní váhu. Jitka Bejdáková „schvaluje“ běh v těhotenství i kvůli tomu, že krom vytrénovaného kardiovaskulárního systému a svalstva dolních končetin si běžkyně udržují posílené i svaly trupu, což pomáhá zmírnit typické těhotenské problémy s bolestmi zad spojené s větším zatěžování posturálního svalstva.
Magdaléna Mikulandová však dodává, že ačkoliv běh nemusí být problémem pro těhotnou ženu, nelze jím ani nahradit klasická těhotenská cvičení. „Cvičení v těhotenství by mělo podporovat určité svalové skupiny, které žena potřebuje v průběhu těhotenství, ale hlavně za porodu, a proto existují speciální cvičení pro těhotné.“ Proto by běh měl být spíše rekreační aktivitou pro udržení duševní pohody, ženu na porod bohužel nepřipraví.
Pokud se těhotná žena zvyklá pravidelně běhat rozhodne ve svém zájmu pokračovat i během těhotenství, nemusí to být problém. Stejně jako jiné fyzické aktivity ale musí i běhání konzultovat s ošetřujícím gynekologem. I když se žena cítí subjektivně dobře, nezbytné je i objektivní posouzení lékaře.
ČLÁNKY DO MAILU