Mel bych dve pripominky. Trenink nalacno je casto prvni fazi spickovych bezcu, trenink to byva lehci zamereny na tukovy metabolismus. Neni pravda, ze se clovek musi najist pred pohybem, jinak bude unaveny. Ranni vybeh nalacno a naslednou snidani jsem dlouho praktikoval a energie jsem mel pres den dostatekm. Zadruhe doplneni zivin bezprostredne po aktivite neni nutny vzdy a vsude. Pokud chce clovek hubnout a trenink nebyl na krev, je lepsi naopak.pocatecni fazi preckat bez jidla, pokud neni naplanovana dalsi faze hned ten den. Zpomali to regeneraci, ale neni pravda, ze dojde ke katabolismu svalu. To nastane jenom pri hodne tezkem treninku. Oboji doporuceni jdou proti dlouhodobemu rozvoji zakladni vytrvalosti, kdy trenink v energetickem nedostatku zvysuje pocet mitochondrii ve svalech a tim efektivitu spalovani. Pokud se chce clovek nekam posouvat (i jenom efektivneji hubnout), tak je dulezita pestrost podnetu vcetne stravovani pred/pri/po pohybu.
Zdravím, pokud jsem to dobře četl tak jsou to rady pro nás hobíky ne pro profesionální závoďáky, takže ráno před snídaní rozhodně běhat nechodím. Jídla mi v popisu přijde spíš méně než více!! Co se mi ale líbí je posunutí hlavního jídla, manželka sice načená nebyla, že ze sobotního oběda je sobotní večeře:), ale já se cítím rozhodně lépe. Sportuju pro radost ne proto abych se při tom trápil hlady. petan
Pro koho je clanek urcen neni dobre specifikovano. Rada vzdy se najist pred sportem a hned po sportu je vhodna ne pro hobiky, ale pro nadsence (hobik se snazi zlepsovat, nadsenec si jde zasporotovat jen tak) a to jeste pro ty, kteri nechteji efektivne hubnout. Ja jsem jenom doplnil poznamku, ze to, jestli jist nebo ne ma mnohem vice aspektu a odrazi se od cile/delky/intenzity aktivity a casoveho rozvrhu jedince. Urcite kdyz chce nekdo jit sportovat dve a vice hodin, tak by mel jist. Otazkou ale je, jestli zrovna cilovka tohoto clanku sportuje dve a vice hodin.
jste první, kdo reaguje na článek s tím, že doporučuji až moc jídla, většinou mi lidi píší, že by měli hlad, kdyby jedli jen to, co uvádím :-)
Proti ranní rozcvičce či lehčímu tréninku před snídaní nic nemám, je to výborná věc pro nastartování metabolismu.
Ohledně jídla po tréninku: bavíme-li se o rekreačním či hobby sportování, pak hladovění po zátěži rozhodně nedoporučuji. Něco jiného je systematická příprava vrcholového sportovce na vytyčené vrcholy sezóny, kdy se v určitém období cíleně přijímá nižší množství energie než je spotřebováno, ale i to je podle mě dost riskantní a jedinec musí svoje tělo opravdu dobře znát, aby s úbytkem váhy neztratil i sílu.
Vsak zduraznuji, ze zalezi na cili a delce/intenzite aktivity. Kdyz si jdu odpoledne lehce zabehat na pul hodky, neni duvod potom cilene vyuzivat ono "doplnovaci okno". Vyhoda ve zvyseni poctu mitochondrii prevazi nad pomalejsi regeneraci nehlede na dopady z hlediska pripadne pozadovaneho ubytku hmotnosti. V clanku mi chybi zdurazneni tohoto faktu, ze metoda se ma volit dle cile.
Ted jsem trochu zmaten. V clanku se pise, ze se pri sportu spaluje glykogen. Glykogen je vsak polysacharid - vysokomolekularni cukr. Myslel jsem, ze se pri sportu spaluje ATP, jako nejzakladnejsi forma svalove energie. Jak to vlastne je?
z hlediska využitelnosti můžeme zdroje energie rozlišit na okamžité, krátkodobé a dlouhodobé. Vámi zmiňovaný adenosintrifostát (ATP) společně s kreatinfosfátem (CP) patří mezi ty okamžité. Jejich zásoby ve svalech jsou velice nízké, bez dalšího doplňování vystačí na fyzickou zátěž v řádu vteřin.
Proto přichází na řadu další zdroje energie - ze sacharidů, které jsou dostupné ve formě svalového a jaterního glykogenu. Z glykogenu dochází složitými biochemickými procesy ke vzniku okamžitě využitelného ATP. Zásoby glykogenu jsou individuální, vystačí zhruba na 60-100 minut výkonu, proto je třeba v průběhu déletrvající fyzické aktivity sacharidy doplňovat.
Tuky jako dlouhodobý zdroj energie jsou při aerobní fyzické zátěži rovněž přeměňovány na okamžité zdroje energie (ATP, CP) a vystačí pro pohyb v nižší intenzitě v řádu hodin.
ČLÁNKY DO MAILU