Bércové vředy bolí a špatně se hojí. Správná péče může zabránit jejich zanícení

Bércový vřed je otevřená kožní rána, která zasahuje různě hluboko do podkožních tkání. Špatně se hojí, přetrvává déle než 6 týdnů, a navíc má sklony k recidivám. Bércové vředy se objevují nejčastěji na dolních končetinách, a to zejména na vnitřních stranách mezi kotníkem a kolenem. Tato oblast se označuje jako bérec, z čehož také vychází pojmenování bércových vředů.

Základním předpokladem pro vznik bércového vředu jsou závažné potíže s krevním oběhem a trofické změny tkáně. V oblasti vředu dochází k rozkladu tkáně a v nejhorších případech hrozí nekróza. Pacienti s bércovými vředy trpí na komorbidity. Často mají vysoký tlak, jsou obézní a trpí nejrůznějšími civilizačními chorobami. Riziko vzniku bércových vředů stoupá s rostoucím věkem. [1, 2, 3, 4]

Vznik bércových vředů

Pacienti, u kterých se bércové vředy objevují, trpí městnáním krve v dolních končetinách a vysokým tlakem v oblasti bérce. O správnou cirkulaci krve a její návrat z dolních končetin k srdci se starají žilní chlopně. Pokud jsou poškozené a oslabené, krev se začne v nohách kumulovat a zvyšuje se tlak. Místní zvýšení tlaku a nahromadění tekutiny znemožňuje kyslíku a nutrientům vyživovat tkáně. Buňky začnou odumírat a vzniká poškozená tkáň, ve které se může vytvořit otevřená rána.

K tomu mnohdy stačí jen drobné poranění či škrábanec. Není to ale absolutním pravidlem – u některých pacientů je ale poškození tkání dolních končetin natolik pokročilé, že vzniku bércových vředů nemusí předcházet poranění.

Rizikové faktory bércových vředů

• nadváha či obezita,
• kouření,
• užívání hormonální antikoncepce,
• těhotenství,
• chronická žilní nedostatečnost,
• křečové žíly,
• cukrovka,
• lymfedém,
• předchozí vážná zranění a operace dolních končetin. [5, 6, 7, 8, 9]

Přečtěte si také:

Chronická žilní nedostatečnost: mezi příznaky patří brnění či bolest a křeče, které vás budí

Jaké mají bércové vředy příznaky?

Počínající bércové vředy mohou být poměrně nenápadné. Jedním z prvních signálů bývá zhoršující se kvalita kůže. V místě, kde vzniká vřed, pokožka rudne a postupně se ztenčuje. Tyto změny vycházejí z nedostatečného zásobení tkání kyslíkem a živinami. Pacienti mohou poté zaznamenat svědění, křeče, otoky a bolesti. Kůže a tkáň pod ní se stává natolik křehkou, že stačí malá oděrka či poranění, aby vznikla otevřená rána. Pokud se do rány dostane infekce, vřed začne silně zapáchat, vytéká z něj hnis a potíže se výrazně zhorší. Na dolních končetinách se mohou objevovat dva typy vředů:

• Venózní ulcerace: žilní vředy zastupují 70–90 % případů. Vznikají v důsledku chronické žilní nedostatečnosti a jiných potíží se žílami. Tyto vředy bývají mělké s červenou spodinou. Nemají jasně definované hranice a vykazují tendence k mokvání. Bolest bývá spíše tupá a může vystřelovat do celé nohy.
• Arteriální ulcerace: arteriální vředy jsou závažnější a bolestivější stav. Rozvíjejí se postupně u pacientů s onemocněním arteriálního systému dolních končetin. Objevují se na kotnících, patách a prstech. Arteriální vřed bývá malý, hluboký a má jasně definované ohraničení. Často ho pokrývá tvrdá nekrotická tkáň s hnědým, červeným či černým zabarvením. [10, 11, 12, 13]

Přečtěte si také:

Máme nadstandard, musíte zaplatit. Endokrinologie chce pětistovku, praktici tisíc korun

Léčba bércového vředu

Bércové vředy spadají mezi chronická onemocnění. Mají sklony k recidivám a hojení bývá zdlouhavé a obtížné. Při léčbě bércových vředů lékaři doporučují následující postupy:

• Místní léčba: prvním krokem ošetření je tzv. debridement rány, kdy se z vředu odstraní veškeré nekrotické, fibrinové a bakteriální povlaky. Může být mechanický, autolytický, chemický či enzymatický. Poté je nezbytné vytvořit vlhké prostředí pro hojení. Používají se k tomu masti, vlhké obklady či moderní krycí materiály.
• Systémová léčba: tento směr se soustředí na příčinu bércových vředů a přidružené zdravotní potíže. Pacienti s žilními vředy dostávají venofarmaka na posílení žilních stěn, v případě arteriálních vředů se předepisují vazodilatancia. Často je nutné podávat analgetika na zmírnění bolesti. Odborníci někdy doporučují systémovou enzymoterapii, která působí pozitivně na celkový zdravotní stav pacienta.
• Kompresní terapie: stahovací punčochy a obinadla jsou nezbytnou součástí léčby u vředů žilního a lymfatického původu. Krátkotažná obinadla je možné používat i přes noc. Kompresní terapie není ale vhodná pro všechny pacienty, protože má několik kontraindikací.
• Chirurgická léčba: u závažných stavů a arteriálních vředů se někdy doporučuje podstoupit angioplastiku, která pomůže zlepšit krevní oběh. V minulosti se přistupovalo k amputacím, dnes už to většinou nebývá nutné.

Další možnosti léčby bércových vředů

• transplantace kožního štěpu,
• hyperbarická oxygenoterapie,
• aplikace kmenových buněk,
• biostimulační laser,
• rázová vlna. [14, 15, 16, 17]

Padoucnice, souchotiny, galská či fantivá nemoc: Jak znáte staré názvy nemocí?

Některé z výrazů v našem kvízu jste už nejspíše slyšeli nebo někde četli, otázkou je, jestli si pod nimi představujete tu správnou diagnózu. Troufneme si tvrdit, že možná narazíte i na takový, který jste nikdy předtím neviděli.

Spustit kvíz

Komplikace bércových vředů

Bércové vředy jsou náchylné k bakteriálním infekcím, což je velice závažná komplikace. Otevřenou ránu není snadné udržovat neustále v perfektní čistotě. Pokud je vřed infikován, stav pacienta se začne rychle zhoršovat. Poznáte to podle následujících symptomů:

• stupňující se bolest,
• zelený nebo nažloutlý výtok z vředu,
• výrazné zarudnutí a otok kolem vředu,
• nepříjemný zápach vycházející z rány,
• horečka a zimnice.

Infikovaný vřed je nutné léčit podáváním vhodným antibiotik. [18, 19, 20]