Bere moje dítě drogy?

Lze vůbec poznat, že dítě užívá návykové látky? Ne vždy, ne zcela prokazatelně a také ne pokaždé včas. Rodiče obvykle zaznamenají varovné signály až po delší době, třeba i po několikaměsíčním užívání. Většinu činností spojených s narkomanií totiž dítě tají a směřuje mimo rodinu. Drogy, zejména přijímané v malých či nárazových dávkách, nejsou tak snadno rozpoznatelné jako alkohol.

Odborná literatura uvádí některé z typických příznaků užívání, které mohou na problém upozornit.

Samozřejmě je potřeba použít rozlišovací schopnost, některé z vyjmenovaných projevů nemusí souviset s drogami a mohou upozorňovat na jiný problém dospívajícího (anorexie, šikana, nízké sebevědomí…). Pokud se ovšem k seznamu přidají fyzické projevy, podezření nabývá oprávněnosti.

Přiznání nepřijde

Autor: Isifa.cz

Najdete u dítěte drogy? Nečekejte přiznání

Stane se, že vyděšený rodič prohledá osobní věci dítěte a nalezne usvědčující důkaz. Například náčiní – injekční stříkačku, ohořelou lžičku, alobal, filtry, brčko, drogy samotné (psaníčka, tablety, prášek, drť, napuštěné papírky, cigarety…). Pokud na dítě uhodí zpříma, nejčastěji obdrží odpověď, že nalezené věci patří zcela jiné osobě. Nečekejte přiznání. Navíc tímto aktem dojde k jakémusi vyhlášení války, dítětem vnímané překročení hranice důvěry. Kamila D., která na střední škole experimentovala s drogami, poznamenává: „Nejvíc mě naštvalo, že mi táta vlezl do věcí. Vůbec jsem nevnímala jeho zoufalství a strach. Zmítal se mnou vztek a pocity vzdoru. Jak si jen dovolil šacovat můj batoh? Žádného vysvětlení se ode mě nedočkal.“

Zkratkovité jednání odborníci nedoporučují. Výslechy, zákazy a hrozby situaci nezlepší. Stejně jako násilné použití toxikologického testu, ke kterému se někteří rodiče v zoufalství odhodlají. Je třeba vzít na vědomí, že výsledek testu není stoprocentní, slouží k orientačnímu určení. Také doba prokazatelnosti jednotlivých drog se liší – stopy po THC přetrvávají v moči i třicet dnů, naproti tomu heroin či pervitin aplikovaný před třemi, čtyřmi dny, již pravděpodobně zachycen nebude. Od testování moči ustupují i školy, které je používaly u žáků podezřelých z užívání drog.

Víte, že: Nezdravé sporty z hlediska závislostí jsou fotbal, zápas, box i tanec

Co dělat, pokud se podezření potvrdí?

Jak mohou postupovat rodiče, když už zjistí, ať sami nebo ve spolupráci s pracovníky drogových center, výchovnými poradci či psychology, že jejich dítě skutečně narkotika užívá? Předně se zamyslet nad otázkou, proč dítě inklinuje k drogám. Člověk v pubertě prochází řadou emocionálních, fyzických i sociálních změn. Změny přinášejí podněty. Hledání nového místa v životě, získávání sociální role a hodnoty souvisí se zkoušením nepoznaného, riskováním, experimenty. Vztah s rodiči a rodinou bývá zatlačen do pozadí, nastupují kamarádi. A právě droga může být prostředkem splynutí se skupinou, zařazení se.

Existují jedinci s dědičnými předpoklady k užívání návykových látek. Takzvané „umělecké typy“ vyhledávají únik, inspiraci. Experimentátoři zase zodpovězení otázek, osvobození mysli… (V devatenáctém století bylo užívání kokainu a opia běžnou součástí uměleckých kruhů.) Někdy drogy pouze zastírají pravý důvod psychické nepohody (poruchy příjmu potravy, rodinné poměry, strach…) Důvodů existuje mnoho a nelze vždy s určitostí vystihnout ten pravý. Často se jedná o vzájemné působení vlivů prostředí, osobnostních předpokladů, přístupu k droze atd.

Přečtěte si: První pomoc při duševní krizi

Rodiče, nepanikařte

Petr Vykydal, pracovník Centra adiktologických služeb v Nymburce, o.s. Semiramis, rodičům radí:

1. Nepanikařte: „Pokud dítě experimentuje s drogou, nemusí se nutně stát pravidelným uživatelem. Nemusí zabřednout do kolotoče krádeží, podvodů, fyzické závislosti a následné smrti.“ Jak bylo řečeno výše, zkoušení nových věcí souvisí s věkem a často představuje pouze náročné přechodné období.

2. Mluvte s dítětem: Vyjádřete svou obavu, ovšem velice citlivě a takticky. Ptejte se, jaký má potomek na drogy názor, proč s nimi začal, co od nich očekává. Ujistěte ho, že zůstáváte milujícím rodičem a jste ochotni naslouchat. „Osvědčil se způsob jednání rovný s rovným, nikoli pozice rodič versus dítě. V takových okamžicích možná potomek vyjádří důvody, které rodičům připadnou malicherné, avšak pro dítě představují zásadní důležitost. Udržet nervy na uzdě v situaci, kdy doslova umíráte strachy o svého potomka, bývá nadmíru těžké. Přesto udržujte konverzaci bez výčitek a směřujte hovor do míst, která vás nejvíce trápí,“ říká Petr Vykydal.

3. Vyzdvihněte bez obalu rizika užívání – pohlavní choroby, žloutenky, mozková a psychická poškození, ztrátu barevné citlivosti, výmazy paměti… Možná si váš potomek daná rizika naplno neuvědomuje nebo vůbec nepřipouští. Věděl například, že některá povolání jsou i pro vyléčené uživatele navždy zapovězena? (Pilot, kapitán lodi atd. – drogy trvale zhoršují postřeh, při přijímacích testech se opakovaně prokázalo, že kandidáti zkouškou neprojdou).

4. Vyplatí se být dobře informován. Konverzovat bez předsudků, s přehledem. Nastudovat dopředu odbornou literaturu. Vyznat se v základních druzích drog, účincích, způsobu aplikace, legislativě, cenách i tzv. „bezpečném užívání“. Znát rizikové chování, zejména způsob přenosu chorob (viz www.drogy-info.cz, www.drogovaporadna.cz, www.adiktologie.cz). Ač to může působit nepatřičně, děti informovanost a férový rozhovor ocení.

5. Na druhou stranu má rodič výsadní právo stanovovat hranice. Pokud je s chováním dítěte nespokojen, ať zcela srozumitelně a jasně vyjádří své stanovisko. (On je ten, kdo určuje pravidla. Samozřejmě za předpokladu, že nezapomíná na vlastní příkladné chování – děti velice citlivě reagují na neoprávněnou kritiku a projevy pokrytectví.) „Požadovat studijní výsledky, pořádek, ohleduplnost a respektování zvyků domácnosti je zcela na místě. Rodina poskytuje útočiště, podporu, avšak ne na úkor vlastní destrukce. Zaběhlá pravidla nepřestávají platit ani v krizovém období. Buďte důslední, neslevujte. Nenavrhujte postupy, o kterých nejste pevně přesvědčeni, že je za každých okolností dokážete dodržet.“

6. Přesáhne-li situace únosnou míru, lze rovněž navštívit odborníky. Například kontaktní centra, takzvaná „káčka“ poskytují programy rodinného poradenství. Vyslechnou účastníky a navrhnou způsob řešení na míru (rodinnou terapii, poradenství, krizovou intervenci, podporu psychologa, kontakty na léčebny…). Tato zařízení lze navštívit samostatně, jako rodič, anebo společně s dítětem. Na podobném principu fungují i specializovaná nízkoprahová střediska, poradny pro mezilidské vztahy, školní metodici prevence, adiktologická centra aj. Vyhledání odborné pomoci slouží k utřídění informací a nalezení možnosti nápravy nežádoucího stavu. Rozhodně není selháním či zradou na dítěti, jak bývá občasně vnímáno.

K tématu: S drogami jde učení líp. Někdy…

Dle statistik více než třetina středoškoláků v ČR zažila drogovou zkušenost. Bohužel, ani sebelepší výchova a rodinné prostředí nezajistí, že zrovna naše dítě drogy minou. V takovém případě je dobré být připraven. Informovat se, nepanikařit a přijmout kvalifikovanou pomoc.

Použité zdroje:
Nešpor a spol.: Problémy s návykovými látkami
Pokorný, Telcová a kol.: Prevence sociálně patologických jevů
Ministerstvo zdravotnictví: leták protidrogové prevence