Již ve starověké Číně bylo aplikováno během porodu opium. Analgezii opiem popisuje i Hippokrates 500 let př. n. l. Extrakty z konopí a mandragory se buď polykaly, přikládaly nebo inhalovaly z houby. S nástupem křesťanství přišlo období, kdy byla analgezie ženám při porodu odpírána. Bolest byla dlouho považována za neoddělitelnou součást porodu, byl jí dokonce přisuzován biologický účinek.
Farmakoanalgezie zaznamenala pozvolný vývoj, který byl dán postupným objevováním účinných farmak. Zásadního rozvoje dosáhla porodnická analgezie v průběhu 19. a 20. století, kdy byla u porodu postupně vyzkoušena různá analgetika a anestetika, např. éter, chloroform, cyklopropan, trichlorethylén, methoxyfluran, oxid dusný, morfin, pethidin a další. V druhé polovině 19. století se začíná u porodu s intramuskulárním a intravenózním podáváním sedativ a analgetik. Pro rozvoj svodné analgezie a anestezie byl důležitým předpokladem vývoj injekční stříkačky a podkožní jehly. První popisované zkušenosti s epidurální analgezií a anestezií jsou z počátku 20. století.
Nefarmakologické metody porodnické analgezie
V průběhu let byla do klinické praxe zaváděna celá řada nefarmakologických metod k ovlivnění bolesti při porodu. Jejich analgetická účinnost bývá do jisté míry ovlivněna věkem rodičky, její socioekonomickou situací, psychologickými faktory.
Na prvním místě bývá obvykle uváděna psychologická předporodní příprava. Vychází z předpokladu, že poučená matka, rodící v klidném, přátelském prostředí, se kterým je obeznámena, lépe zvládá porodní děj. Žena, která je poučená o tom, co ji na porodním sále čeká a jak porod probíhá, není stresována neznámým prostředím a neočekávaným dějem a svůj klid přenáší i na plod. Přínos psychoprofylaxe je jistě neoddiskutovatelný, nicméně některé rodičky mohou i přes dostatečnou předporodní přípravu zaskočeny porodní bolestí. Pokud byla žena v předporodní přípravě ujišťována, že porod zvládne bez problémů vlastními silami a bez porodnické analgezie, může být zklamána nerealistickým očekáváním a vnímat přijetí analgezie jako osobní selhání.
Od konce 80. let minulého století byla jako alternativní možnost ovlivnění bolesti prováděna akupunktura. Tato metoda má velkou tradici v čínské medicíně již několik tisíc let. Akupunktura užívá přesně stanovených míst na povrchu těla a jejich drážděním dosahuje místních reakcí nebo vzdálených efektů. Analgetická účinnost je uspokojivá zvláště u dobře poučených pacientek, které s metodou souhlasí a spolupracují.
Po staletí je znám účinek vodních koupelí na porodní bolesti. Užívají se koupele, relaxační sprchy, obklady apod. Útlum bolesti probíhá na úrovni zadních míšních rohů. Hojně využívaná v ČR je zejména relaxační koupel.
Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) byla poprvé použita k porodnické analgezii ve Švédsku. Rodička si stimulace sama ovládá podle síly děložních kontrakcí. Největší úleva je v oblasti zad, tedy při výrazných křížových bolestech. Jedná se o jednoduchou analgetickou metodu, která kombinuje somatický a psychologický efekt a snižuje spotřebu farmakologické analgezie. V současné době jsou v ČR volně dostupné komerčně vyráběné přístroje na TENS, jejich pořizovací cena je cca 2000 Kč.
K dalším nefarmakologickým metodám, které jsou užívány spíše jako doplněk jiných způsobů analgezie, patří audioanalgezie, hypnóza, autogenní trénink, desenzitizace, transcendentní analýza apod.
Rozhovor: O hypnoporu a přirozeném porodu
Farmakologické metody porodnické analgezie
Nároky na porodnickou analgezii jsou značné. Analgetikum užívané u porodu nesmí ovlivňovat vlastní porodní děj, prodlužovat jednotlivé doby porodní, nesmí mít negativní vliv na matku a plod. Asi 70 % všech porodů je dnes ovlivněno různými farmaky. Nejčastěji používanými jsou sedativa, analgetika a inhalační anestetika.
K potlačení bolesti při porodu užíváme nejčastěji analgetika ze skupiny opioidů.
Použití inhalačních anestetik vede k rychle nastupující analgezii a nabízí dobrou řiditelnost účinku. U novorozenců dochází k rychlé eliminaci inhalačních anestetik plícemi.
Žena si sama reguluje analgezii podle intenzity kontrakcí. Vzhledem k tomu, že dochází k rychlé eliminaci z organizmu, je velmi nízké riziko negativního ovlivnění plodu. Směsi plynů vdechují rodičky pomocí obličejové nebo nosní masky, která je připevněná ke speciálnímu ventilu.
V odborné i laické veřejnosti je nejvíce známou i nejvíce diskutovanou metodou porodnické analgezie epidurální analgezie. Jde o přechodné přerušení nervových vzruchů podáním anestetika do epidurálního prostoru v oblasti páteře. V porodnictví jde zejména o lumbální oblast. Kontraindikací jsou poruchy srážlivosti, podání heparinu nebo stavy, které znesnadňují nebo znemožňují techniku metody (úrazy nebo operace páteře).
Analgetický účinek epidurální analgezie je mohutný. Užívají se obvykle lokální anestetika a opioidy v kombinaci, a to buď jednorázově nebo kontinuálně. Jde o metodu velmi žádanou, ale na druhou stranu také o metodu, kterou provází nejvíce „katastrofických“ historek mezi laickou, ale, bohužel, i odbornou veřejností. Zejména na menších pracovištích, s menším počtem porodů a anesteziologů ve službě není dosud epidurální analgezie při porodu dostupná všem rodičkám po 24 hodin denně.
ČLÁNKY DO MAILU