Stanové městečko na Rohanském ostrově je nápadem nového pražského radního pro sociální oblast Petra Dolínka (ČSSD), který by rád přepracoval tzv. Akční plán pro řešení lidí bez domova na území hlavního města Prahy, schválený ještě minulým vedením magistrátu. Dolínkův předchůdce Jiří Janeček (ODS) v něm počítal s vytvořením speciálních táborů na okraji metropole, kam by město soustředilo bezdomovce a staralo se o ně. Pražští radní se tak chtěli zbavit dvou much jednou ranou: vymýtit bezdomovce z centra města a rozšířit počet služeb pro lidi bez domova.
Pomoc, nebo ghetto?
Plán se ale už v době svého vzniku setkal s ostrou kritikou. Soustředěním bezdomovců na periferii Prahy by podle odpůrců Janečkovy představy vznikla ghetta, kde by se mohly nekontrolovaně šířit nemoci, stala by se centrem drobné či větší kriminality a navíc by znehodnotila cenu pozemků v jejich okolí.
Magistrát také neměl jasno v tom, jakým způsobem by bezdomovce do takových táborů dopravoval, a hlavně: jak by je na těchto místech udržel. Pokud by pobyt v těchto zařízeních nebyl dobrovolný, dalo by se mluvit o čemsi jako koncentračním táboře, a to je moc i na pražskou ODS.
Janeček tábor mínil jako místo, kde by se mohli soustředit lidé bez přístřeší, jimž nejde o to řešit svoji situaci a integrovat se do většinové společnosti. Pobyt v táboře měl být dobrovolný, ovšem pražští bezdomovci by měli být evidovaní a vznikl by kvůli nim i speciální útvar městské policie. Do tábora by je měly přilákat sociální služby a jídlo zdarma. Otázku dopravy bezdomovců na městskou periferii Janečkův plán neřeší – zvláště ne tolik palčivý problém cestování lidí bez domova městskou dopravou, kterým se musí dnes a denně zabývat pražský dopravní podnik.
Přečtěte si: Bezdomovec místo profesionálního průvodce
Tábor bez mříží
Stanový tábor na Rohanském ostrově je vlastně jenom provizorní řešení na zimu. Není ani ničím novým, podobný tábor v minulosti vyrostl na Letné. Když potom pražský magistrát řešil otázku nějaké stálejší pomoci bezdomovcům navíc k již fungujícím denním centrům, vymyslel bezdomoveckou loď Hermes, která kotví na Vltavě u výjezdu z Letenského tunelu.
Ovšem najít pro ni toto místo byl také „porod“ – žádná z městských částí nechtěla slyšet o tom, že by loď kotvila na jejím území. Současné kotviště je kompromis, loď není nikomu na očích, ale zároveň je dost daleko od zástavby a nedá se k ní dojet žádným dopravním prostředkem – není tu zastávka MHD a kvůli hustému provozu tu těžko bude někdo zastavovat.
Za přespání na lodi se navíc musí platit, i když jen symbolická částka 20 korun, a každé ráno ji musí všichni nocležníci opustit. Vrátit se mohou zase až navečer. Dalším problémem bezdomovecké lodi Hermes jsou pravidelné uzavírky v době, kdy stoupá hladina Vltavy (jako nyní při velké oblevě). Zkrátka, loď je opravdu dočasné a rozhodně ne ideální řešení. V Praze sice existuje několik denních center pro lidi bez domova, metropole se ale snaží tyto záchytné body vystrnadit z centra, z očí veřejnosti a turistů. Krásným příkladem může být provozovna Naděje v ulici U Bulhara poblíž Hlavního nádraží, které loni v červnu skončila nájemní smlouva a město ji chce vystěhovat mimo centrum.
Čtěte dále: Přežít nezaměstnanost – a se ctí
Ať nám hlavně zmizí z očí na periferii!
Jenže denní centrum Naděje v ulici U Bulhara je pro lidi bez domova klíčové, jeho umístění u Hlavního nádraží, kam se soustředí mnoho bezdomovců, je ideální. „Ti lidé se budou vždycky stahovat do centra města a budou potřebovat zázemí. Středisko jim poskytuje zázemí, základní zdravotní pomoc a hygienické služby. Kde jinde v Praze by takové centrum mělo být než tam, kde se ti lidé pohybují?“ ptá se bývalá zastupitelka Prahy 1 Jana Titlbachová. Někdejší radní magistrátu pro sociální oblast Jiří Janeček sliboval, že sežene náhradní prostory na Praze 5, do konce jeho funkčního období se tak ale nestalo.
Místo toho Janeček přišel s oním nápadem na bezdomovecký tábor někde na periferii, a jednobarevná magistrátní rada mu ho schválila. „Myslím si, že je to nejhorší možné řešení. Problematické skupinky bezdomovců budou dělat výtržnosti a udělají ze života peklo ostatním lidem bez přístřeší, kteří jsou naprosto v pohodě a když je člověk potká na ulici, ani ho nenapadne, že se jedná o bezdomovce. Tábor nepřinese nic dobrého nikomu. Ani bezdomovcům, ani magistrátu, ani většinové společnosti. Pomoc lidem bez domova by měla vypadat jinak,“ říká Kateřina Prouzová, šéfka pardubického Divadla Exil, které loni o Vánocích pozvalo lidi bez přístřeší na vánoční představení a pohoštění.
Prouzová se také domnívá, že současná denní centra a azylové domy, kam bezdomovci chodí, by měla fungovat jinak. „Ne, že jim někdo odemkne nějakou místnost, kde budou celý den sedět, nic nedělat a čumět na televizi. Měl by s nimi pracovat sociální pracovník, psycholog, měli by dostat práci – třeba denní s výplatou na konci dne. Stejně jako v každé jiné komunitě jsou mezi bezdomovci problematické skupinky opilců, žebráků a zlodějíčků. Ale je mnohem víc těch, na kterých ani není poznat, že žijí na ulici. Jsou to slušní lidé, kteří nemají práci a střechu nad hlavou. Kdyby se s nimi pracovalo, mohli by žít jinak,“ míní.
Soustředění bezdomovců na jedno jediné místo by bylo podle Prouzové katastrofou. „Problematické skupinky budou dělat bordel, mezi jednotlivými partami vznikne nevraživost a v celé komunitě ponorková nemoc. Bude pořád jezdit policie a většinová společnost si bude myslet, že bezdomovci jsou špína, která se musí sprovodit ze světa,“ uzavírá.
Jak se na problematiku lidí bez domova díváte vy? Mělo by jim město budovat útočiště? A kde? Vadil by vám tábor bezdomovců v sousedství?
ČLÁNKY DO MAILU