Nechci generalizovat, ale mám tuto zkušenost: deset let jsem žil na vsi na Vysočině, kde nebyla ani hospoda. Chlapi se tam v pátek a sobotu scházeli u lahváčů nebo soudku v bývalé obecní škole, a protože část z nich pracovala v nedalekém masokombinátu a část byli nimrodi, občas připravili pečínku ze psa. Nebylo to pro ně opravdu nic neobvyklého.
Tak o tomhle ses nikdy nezmínil...
Taky jsem si nikdy neuvědomil, že v P. nebyla ani ta hospoda...
Je to ale paradox, že se konzumují psi na vesnici, která je pro jejich chov zpravidla příhodnější, a ne ve velkoměstech, kde je jejich koncentrace zvlášť v poslední době už neúnosná a podmínky pro chov velmi slušně řečeno mnohem méně vhodné.
Ono to může souviset s všeobecným bor.elem, kdy je údajně třetina až polovina psů ve městech neevidovaných a neplacených a majitelům to prochází...
Spíš to souvisí s tím, že na vesnicích si lidé nemyslí, že maso roste na stromech a tak mají ke zvířatům poněkud pragmatičtější vztah. Ale i to se v posledních cca 15 letech mění. Z vesnic se stávají "malá velkoměsta" se vším všudy - s feťáky, graffiti a pokojovými psy.
Nejen na vesnici. Před r. 1989 se psi a kočky běžně jedli ve fabrikách. Ne z hladu, ale proto, že osazenstvo většinou na odpolední šichtě nemělo co na práci, takže pokud se do areálu fabriky zatoulalo nějaké zvíře, bylo odchyceno, zabito a sežráno v guláši. Můj příbuzný takhle ochutnal psí guláš, ale protože to netušil a byl slabší povahy, skončil guláš v záchodě. Ale tvrdil, že byl jinak výborný, jen mu prá neměli říct, že byl ze psa.
ČLÁNKY DO MAILU