Bigorexie: Když vám svaly lezou na mozek

Svalnatí mládenci se na nás usmívají z televize, z obálek časopisů, nechybí v téměř žádné reklamě a film si bez nich snad už nikdo nedokáže představit. Kdo svalnatý není, jako by nebyl. Kam až tento trend může vést?

Autor: Oldspice.com

Svalnatí muži jsou vnímáni jako silní, šťastní, užiteční a stateční. Nejen bigorektici se jim chtějí podobat.

Pokud sledujete televizi, nemohli jste nezaregistrovat reklamu, v níž urostlý muž klade všem ženám následující otázku: „Zdravím, dámy, vypadá váš muž jako já?“ Možná si dokonce některá z dam neodpustila poznámku typu: „No vidíš, táto!“ nebo něco podobného. Ale pozor, stejně jako ženy jsou i muži vystaveni neustálému tlaku představy ideálního muže. Atributem „pana Dokonalého“ je mimo jiné postava samý sval a šlacha. Psycholožka Sarah Groganová ve své knize Body Image uvádí, že muži, kteří oplývají těmito tvary, jsou vnímáni jako silní, šťastní, užiteční a stateční. „Vzhledem k této kulturní preferenci není překvapením, že se mnoho mužů touží podobat svalnatému ideálu,“ tvrdí Sarah Groganová. Tato touha může v krajních případech vyústit v psychickou poruchou zvanou bigorexie.

Ne každý svalovec je pako

Bigorexie neboli muskulární dysmorfie může být jednoduše definována jako nespokojenost s vlastním vzhledem, pocit slabosti a touha po dokonalém a silném těle. Tato psychická porucha se projevuje spíše u mužů, protože ženám velí trendy být co nejhubenější. Jedinci trpící bigorexií nadměrně cvičí, jejich strava je velice jednostranně zaměřená a často sahají i k užívání anabolických steroidů.

Ovšem ne každý svalnatý muž, kterého potkáte v posilovně, je nutně bigorektik. Jako osobu trpící muskulární dysmorfií můžeme označit toho, kdo splňuje alespoň dvě z následujících čtyř kritérií.

Nejen zdravotní následky

Nevyhnutelně se musí dostavit nějaké následky, nejen v rovině zdravotní, ale i sociální. Tělo je nadměrně přetěžováno, dokonce ani zranění není důvodem k vynechání pravidelné tréninkové dávky. Problém nastává, i když má dotyčný obyčejnou chřipku, klid na lůžku je totiž něco nepředstavitelného, a proto trénuje dál. Tělu prostě není dopřán žádný odpočinek a regenerace. Cvičení se stává denní potřebou, a pokud k němu nemůže dojít, dostaví se velká nervozita a stres. Je to úplně stejné jako s cigaretou nebo čímkoliv jiným, na čem je člověk závislý.

Přečtěte si: Kdy je pohyb ještě zdravý

Trpí-li někdo bigorexií, neponechává nic náhodě a úzkostlivě se stará i o svůj jídelníček. Ten by měl být zejména bohatý na proteiny a s nízkým obsahem tuků. S tím souvisí i užívání potravinových doplňků a v krajních případech i anabolických steroidů. Což samozřejmě přináší další nemalé zdravotní problémy. „Naprosto nevyváženou stravou a nadužíváním doplňků obsahujících vysoké množství bílkovin a aminokyselin bývá také přetěžovaný trávicí systém, ledviny a játra,“ uvádí na svém webu idealni.cz klinický psycholog Jan Kulhánek.

Ovšem tato porucha má přesah i do dalších sfér, jako je osobní život, práce, rodina a přátelé. Vše jde totiž stranou, důležité je hlavně cvičit, přibrat svalovou hmotu a být co nejdokonalejší. „Podstatné riziko hlavně pro duševní zdraví přináší sociální izolace, podobně jako u jiných závislostí i zde ztrácejí nemocní společná témata s ostatními lidmi, před společenskými kontakty dávají přednost fitcentru,“ popisuje Jan Kulhánek.

Bigorektik není zdravý sportovec. Ale chvíli tak působí

Stejným problémem jako u většiny lidí trpících nějakou poruchou spojenou s vnímáním vlastního těla je to, že postižený si ji dlouhou dobu nepřipouští. V případě bigorexie je to možná ještě o něco horší.

Člověk, který hodně sportuje a vylepšuje svoji kondici, je všeobecně vnímán pozitivně, jako někdo, kdo dbá o své zdraví. A tak mnohdy ani okolí dlouhou dobu netuší, že něco není v pořádku. Prvním krokem tedy musí být to, že dotyčný si svoje problémy připustí a bude je chtít řešit, samozřejmě s pomocí odborníků.

Čtěte dále: Workoholik není člověk, kterého práce baví