Obecné shrnutí končícího roku z pohledu českého spotřebitele lze hodnotit jako rok, v němž se nic zásadně podstatného neudálo. Až na jednu výjimku – totiž že ceny prakticky celého spektra základních potravin rostly rychleji, než jsme byli v minulosti zvyklí.
Ceny potravin v ČR rostly rychleji než v zahraničí
V různých kontrolních nákupech u nás a v zahraničí a porovnávání výdajů na takové nákupy vycházely často potraviny u nás jako dražší. Navzdory tomu byly ale ještě počátkem uplynulého roku potraviny jako celek v ČR páté nejlevnější v rámci EU. Dosahovaly 79 % průměru Unie, zatímco v sousedním Německu, které bylo a je častým „srovnávacím parametrem“, dosahovaly 103 % průměru EU.
Data za rok 2017 samozřejmě ještě nejsou k dispozici, lze však předpokládat, že ČR v průměru cen potravin předežene co do jejich výše minimálně sousední Maďarsko.
V průběhu roku totiž v ČR rostly ceny potravin rychleji než v zahraničí, a především rychleji než inflace. Ta v říjnu roku 2017 (jde o poslední známá data Českého statistického úřadu – ČSÚ – z konce listopadu) dosáhla v ČR meziročně 2,3 %. Za stejné období ale podle ČSÚ vzrostly meziročně ceny pekárenských výrobků a obilovin o 6,1 %, masa o 4,9 %, mléka o 11,4 %, sýrů o 12,7 %, čerstvého másla o 50,7 % nebo rostlinných a ostatních tuků o 14,4 %. Samozřejmě jde o neúplný výčet, koncem roku se přidaly také vysoké ceny vajec a dalších produktů, které ještě oficiální statistiky nedokázaly postihnout.
Byrokracie a EET
To vše v praxi znamená, že za potraviny vydali v uplynulém roce spotřebitelé vyšší procento z rodinných rozpočtů, a i když počátkem nového roku alespoň v některých případech ceny poklesnou, vše nasvědčuje tomu, že zdražování potravin bude pokračovat i v roce následujícím.
Dít se tak bude především kvůli rostoucí poptávce po potravinách, nejen u nás, ale zejména ve světě. Svou roli ale také hraje a bude hrát rostoucí byrokracie, byť všichni politici deklarují, že se zasadí o její snížení. To však říkali i v minulosti, přičemž reálným výsledkem byl další nárůst administrativy, zákonů a vyhlášek.
Jejich hlavním symbolem se stala v uplynulém období elektronická evidence tržeb (EET), jejímž reálným výsledkem bylo uzavírání restaurací a nárůst ekonomických problémů v malých prodejnách potravin na vesnicích.
Dovážíme jídlo ze zahraničí. Stále víc
Již v roce 2016 přijatá novela zákona o potravinách, jejíž ambicí bylo mimo jiné zavést značku „Česká potravina“, sice zpřesnila některé parametry označování potravin, většinou ale pod mírou rozlišitelnosti z pohledu spotřebitelů.
„Česká potravina“ s vlaječkou se zatím na tuzemském trhu potravin moc neprosadila. Praxe tak zatím ukazuje, že by bylo zřejmě účelnější rozvíjet a inovovat historicky první značku Klasa, která již do povědomí spotřebitelů i obchodníků v minulosti pronikla.
Ani uplynulý rok přitom neznamenal zvýšení podílu českých potravin na domácím trhu – naopak, podle zatím předběžných informací se dále prohloubí schodek agroobchodu, patrně k hranici minus 29 miliard korun, což v praxi znamená, že se do ČR stále více potravin dováží ze zahraničí.
Kauzy minulého roku
Loni poprvé mohli spotřebitelé v ČR narazit o vybraných svátcích na zavřené provozovny prodejen potravin s výměrou nad dvě stě metrů čtverečních. Naopak od vchodů do prodejen zmizely tabule s údaji o procentuálním zastoupení prodávaných potravin z pěti zemí s nejširším sortimentem, které se ukázaly jako zcela o ničem nevypovídající. Zejména lidi na venkově potěšila novela veterinárního zákona, které legitimizovala možnost bezplatné výslužky ze zabijaček nejen pro rodinné příslušníky. Obecně ale přibylo regulací, což představuje a představovat bude problémy spíše pro výrobce, případně prodejce potravin.
Stejně jako v předchozích letech zasáhly do trhu s potravinami některé kauzy, především pak epidemie ptačí chřipky na jaře, epidemie afrického moru prasat na podzim nebo kauza insekticidu fipronil ve vejcích při používání této látky v chovech drůbeže. Především posledně jmenovaná kauza vedla k likvidaci milionů kusů vajec a přispěla k až nadměrnému růstu jejich cen.
Naopak vysoký nárůst cen másla a potažmo dalších mlékárenských výrobků (smetana, sýry) byl spíše důsledkem regulací, kdy se projevil záměr EU kompenzovat finančně zemědělcům útlum produkce mléka, a také nárůst spotřebitelské poptávky po tučnějších výrobcích – výsledkem byl nedostatek mléčného tuku, což je základní surovina pro výrobu másla. Růst cen byl však také umocněn spotřebitelskou hysterií, kdy část lidí začala, živena katastrofickými vizemi médií, nakupovat máslo do zásoby před vánočními svátky.
Poučíme se?
To je však zároveň poučením pro rok 2018 a obecně pro budoucnost – totiž že jakákoli panika ceny čehokoli ještě dále zvyšuje, i když k tomu není racionální důvod. Jak již bylo řečeno, růst cen potravin lze očekávat i v novém roce, a je proto vhodné uvědomit si, že se na eskalaci růstu mohou částečně podílet i média a spotřebitelé. Základním doporučením je tak panice nepodléhat, případně omezit spotřebu těch výrobků, které se zdají nepřiměřeně drahé.
Na závěr snad ještě jeden příklad zcela opačného charakteru. Vzhledem k cílené likvidaci divočáků v ČR v souvislosti s africkým morem prasat vznikl na trhu přebytek masa z černé zvěře (podotýkám té, u níž se africký mor prasat neprokázal), takže milovníci zvěřiny mají aktuálně jedinečnou příležitost sehnat maso divočáků skoro „za hubičku“. Cena za kilogram se aktuálně pohybuje v některých případech kolem neuvěřitelných patnácti korun; je však třeba vědět, že jde o výkupní cenu od prvovýrobců, tedy zemědělců a myslivců, ne však od zpracovatelů divočáků, kde naopak ceny prakticky neklesly.
I to je jistý signál pro spotřebitelské chování do budoucnosti – snažit se zemědělské suroviny, případně potraviny, nakupovat více než dosud přímo u producentů a výrobců, a tím eliminovat cenové přirážky, které se na původní ceny nabalují v procesu distribuce a prodeje finálního výrobku konečnému zákazníkovi. Ne každý má tu možnost, ale je to cesta alespoň částečně eliminující zdražování potravin.
ČLÁNKY DO MAILU