hezký názor je v článku http://blog.peoplecomm.cz/clanek/bio-a-chemo-potraviny-
Hnojení a ochrana rostlin jsou (bývaly) předměty na několik semestrů Vysoké školy zemědělské. Skutečně více znalostí by neškodilo. Použití vhodného množství hnojiva ve vhodnou dobu může výrazně zvýšit výnos i kvalitu plodiny. Pokud se něco zmastí, projeví se to na kvalitě, zdravotní (ne)závadnosti a výnosu.
Kouzlo je v tom, že se nedá snadno poznat, zda a jak byla plodina oštetřovaná a co tedy může obsahovat. U tzv. biopotravin je vyšší pravděpodobnost, že budou dodrženy určité stanovené požadavky. (Ani zde ne absolutní, záleží např. na poctivosti pěstitele nebo obecně výrobce.)
A jestli je podle vás opatrnost a možnost výběru hysterie -- proč bych vám tu představu bral:)
Taky netvrdím, že to poznám. Jistý si mohu být tam, kde to mohu ovlivnit -- pěstuji si sám. Hodně důvěřovat mohu tomu, koho znám, kolem jehož pole často chodím a vím, jak a co dělá (pokud to dělá dobře). U ostatních zdrojů mohu jen odhadovat, usuzovat z méně vypovídajících a méně dostupných příznaků.
Pokud si mohu vybrat, sáhnu nejprve po tom, co si sám vypěstuji (třeba zrovna ty brambory a část zeleniny). U ostatního jsem odkázaný na výběr z toho, co je dostupné ke koupení.
Jako určitý kompromis mezi chutí, zdravím a cenou považuji výrobky, které nejsou bio, ale jsou bez "éček". Škoda, že takové výrobky nejsou nějak zřetelně označeny. Jogurt kupuji raději Jihočeský nebo Holandia, ty nejsou bio, ale na rozdíl od bio jogurtu Olma nejsou šizeny škrobem. Jinak se domnívám, že mnoho lidí nepozná lepší chuť bio potravin proto, že už mají otupenou chuť z potravin zvýrazňovaných spoustou umělých aromat a zesilovačů chuti.
Bez éček nejsou žádné potraviny, svůj "E-kód" má i vitamin C. Tahle hysterie vede k tomu, že řada výrobců upouští od e-kódů a jednotlivé složky jmenuje jejich slovními názvy.
Něco jiného jsou vyloženě škodlivé přísady (ale ty se začínají postupně silně omezovat a u řady z jich už je povinnost uvádět potenciální rizika typu "můžou nepříznivě ovlivňovat pozornost dětí", atd) a pak dále "ředící" přísady typu škrob u jogurtů, kůže, voda a mouka u uzenin, atd.
Éčka neboli přídatné látky (aditiva) jsou chemické látky, které se přidávají (úmyslně) do potravin. Takže tvrdit, že bez éček nejsou žádné potraviny, je nesmysl. Když uvařím cokoliv ze základních surovin, tak tam éčka nebudou. Přírodní vitamin C (např. v ovoci) není "éčko". Chemicky připravená kyselina askorbová přidaná do potraviny je éčko. Éčkům se bráním nejen kvůli škodlivosti, ale i kvůli tomu, že vždy signalizují "odfláknutou", šizenou potravinu. Konzervant = potravina není čerstvá. Emulgátor = šetřili na vajíčkách. Barviva = klamou mě, potravina předstírá něco, co není. A tak dále. Do kvalitní čerstvé potraviny se nic nepřidává. Do levné potraviny ze supermarketu ano.
ono je rozdíl jestli ten vitamín C je tam z ve formě ovoce nebo z nějakého prášku či rovnou je látka syntetická, to že výrobce rozepíše o kterou látku se jedná (ne všechny e jsou hned zdravotně závadné ale také ne všechny údajně nezávadné nejsou nezávadné) je jen a jen dobře, kdo to má pořád hledat ? a škodlivých přísad je mnoho, mnohem více než se zatím ví a některé jsou jinde už zakázané např. v USA a u nás zatím ne.. u zdravého jedince nemusí hned dojít ke komplikace (ale i tak může být negativně zdraví poznamenáno dlouhodobě) u citlivějších jedinců ale ano a spousta lidí to pozná a né že ne.. únava, alergie, rakovina..
Už jste někdy viděl u brambor cedulku s obsahem "Eček"? Pochlubte se, pošlete.
Rozveselila mě představa, že někdo na pytlíku s bramborami napíše např., že obsahuje organofosfát blabla = E987, karbamát tenaten = E986, deriváty chloru = 985, pyretroidy = E984, fenoly...
Pohoda, hezký den
Geniální. Přesně o tom se píše v této povídce:
http://www.s474n.com/povidka-rodinne-tajemstvi/
Pohoda, hezký den
Takže jste vzali homogenizované mléko s 1.5% tuku a porovnávali s mlékem nehomogenizovaným s 3% tuku a překvapivě jste došli k tomu, že tučnější mléko je chutnější?
Co třeba vzít alespoň stejné potraviny? To je jako vzít buchtu a knedlík a říkat, že teda jako ten knedlík se moc k snídani nehodí a každý poznal, že ta biobuchta je lepší.
Stejně tak ten jogurt, měli alespoň stejné procento tuku a byl nezahuštěný? Jablka i brambory byly stejná odrůda? Totiž takhle bych ten článek spíš nazvala: "Za redakční peníze jsme si koupili sváču a snědli ji se zavázanýma očima", ale rozhodně ne "test čekoholi".
Přitom je to škoda, mohl to být zajímavý materiál a když už jste teda ty peníze utratili, stačilo to neodfláknout:/
Prosím, nepodsouvejte něco, co není zřejmé. Nepíše se, jaká mléka byla porovnávána. To je chybou redakce či autorky. Pokud o tom ovšem nemáte důkazy, neměl byste soudit. Nicméně přiznávám, že test je odfláknutý. Pochopil bych, že bylo použito málo vzorků (nejsou prachy). Vážnější chybou shazující serióznost je nedostatečné poskytnutí informací o použitých vzorcích a o jejich složení a původu. -- U Vitalie není povrchnost a odfláknutost ničím mimořádným. Řekněte mi, proč sem stále lezu!
Pohoda, hezký den
Na druhou stranu, zkuste si sehnat mléko, byť nehomogenizované, které nebude bio a zároveň bude mít více jak 3 % tuku. Že je absolutní většina mléka na trhu jen obarvená voda zbavená takřka všeho, je neoddiskutovatelný fakt. Bez ohledu na značku bio. Ostatně, i to bio mléko od Olmy nesahá ani po kotníky bio mléku Amálka, u kterého jako u jediného pravidelně sbírám pořádnou vrstvu smetany (stejně jako kdysi za režimu pod těmi hliníkovými víčky skleněných lahví s plnotučným mlékem).
Suma sumárum, ať už se ty potraviny označují jakkoli (nebo klidně nijak), rozdíly v kvalitě mezi nimi zkrátka a dobře jsou, a to často více než výrazné. A nějaký odfláknutý test na tom změní jen pramálo. Ostatně, každý rozumný člověk nic takového k životu nepotřebuje. ;)
To zas tak složité není, v poslední době se mléka s kratší trvanlivostí bez pasterizace (nebo jen s její minimalizovanou formou) vyskytují poměrně běžně. Takže porovnat biomléko s podobně zpracovaným "nebio" by klidně šlo - takhle jde o úlet. To samé u brambor - tam je na 100% jisté, že rozdílné hodnocení nemá vůbec nic společného s bio/nebio, ale jde prostě o jiné odrůdy a ta nebio je nějaká mizerná.
Autorka dost motá i problematiku jablek - ona totiž ta "strupatost" těch tzv. bio není ani tak tím, že by byly ty dovážené nějak "vyhnané chemií", jde bohužel o problém našeho ovocnářství, kdy se po celém území šíří tato nemoc jablek - lidem to snad neškodí, ale každopádně je trochu zvláštní brát jako klad to, že se prodává v podstatě napadené jablko. Tohle je opravdu docela nepříjemné, vidím to i u sebe na zahradě - vypěstovat "krásné" jablko v řadě oblastí ČR skoro nejde, v podstatě ani moc nemá smysl stříkat chemií, protože se to zas vrátí zpátky :-(
Především je třeba, aby potraviny byly od kvalitního dodavatele. To zda je bio nebo bez certifikace není zase tak důležité. Naopak je vhodné, aby místo času na papírování s cerifikáty farmář věnoval drahocenný čas kvalitě produkce. Znám obchody s biopotravinami, které žádný zázrak nejsou a ještě to vyjde docela draho a naopak jsou dodavatelé např. na farmářských trzích, kteří nesmyslně levně pod cenou supermarketů prodávají produkty, které mnohé bioprodukty předčí ač certifikát nemají. Tedy není to o bio, ale o přístupu a poctivosti práce a podmínkách produkce.
Navíc pokud se nepletu, tak bio certifikace už je zprzněná a určitá míra nebio přístupu je povolena. Proto tuším v německu vniklo ještě jakési nadbio a myslím, že též už stihlo být nějakým způsobem zprzněno. Alespoň co jsem vyzkoušel, bylo to zase kus od kusu a tedy samotná značka negarantuje vůbec nic. Dokonce i v případě přírodní kosmetiky jsem schopen rozeznat, který krém pochází ze zdravých a který z rostlin, které certifikát sice také mají, ale pole dlouho předtím bylo vystaveno chemii (to jsem se dozvěděl až následně po stížnosti na kvalitu). A platí to i naopak, uměle osvícené, do velikosti vytahané, rajče pěstované na slizu a jiné zrůdnosti, mnohdy všechno dohromady nikdy chuť rajčete ze sluníčka a poctivého pole mít nebudou. Prostě těch živin tam je jiný poměr a to, že plod zvětším mi schopnost rostliny dodat živiny a jejich množství v půdě neznásobí. Navíc umělou napodobeninu té půdy nebudu mít nikdy vymyšlenou tak dobře, jak má příroda vybalancovanou tu půdu skutečnou. Atd. atd. A samozřejmě je tu pak něco mezi, tj. umělá hnojiva třeba použitá, ale alespoň to vidělo sluníčko atd. takže pak tu máme rajče, které je lepší než ta parodie z tesca, ale stále ne tak dobré jako to ze zahrádky.
A další kapitolou samo o sobě je kontrola. Jak vidíme i v obchodem, tak plesnivé zboží, staré či vyhnané a vodou napumpované maso, i potraviny obsahující vysloveně jedovaté přísady nejsou v našich obchodech nic zcela výjimečného. Přesto mnohdy takové ovoce je označeno nesprávnou jakostí, některé by pak na pultech ani nemělo vůbec být, stejně jako mnohé potraviny, likvidující střeva a žaludek. A přesto jsou. V takovém stavu je pak těžké věřit na nějakou důvěryhodnost certifikátů. Ve velkém se šidí i země původu.
problém není v BIO kvalitě, ale v době sklizně a regionu ze kterého potravina pochází. Velkou úlohu zde zastává také odrůda dané zeleniny.
Pakliže někdo dá přede mě dvě stejné potraviny ze stejného regionu a jedna bude BIO, druhá nikoli předpokládám, že rozdíl v chuti patrný nebude. Pokud se ovšem smíchá BIO mrkev z Rakouska a mrkev z potravinářsky průmyslového Holandska, rozdíl v chuti pozná patrně každý. 5ešením je tedy trvale udržitelné zemědělství, kde se hnojí a stříká když je potřeba, nikoli preventivně, nebo za účelem nejlepší kvantity. A kdo rozhoduje o tom, že se prodává to co se prodává? Ten co kupuje, tedy my všichni.