Při hodnocení doporučovaných stravovacích návyků, preferencí při výběru potravin či diet platila ještě donedávna jedna zcela základní zásada: jíst střídmě z bohatého stolu. Neboli konzumovat pokud možno veškeré spektrum vyráběných potravin, ale žádnou skupinu potravin na úkor jiné nepreferovat. Stejnou, generálně obecnou platnost má ale v současné době také fakt, že v potravinářství při současném stavu a vývoji poznání nic neplatí stoprocentně.
Bio může být rizikové, tak jako jiné potraviny
Obě obecné pravdy spolu navíc souvisí. V praxi jde tak zejména o to, abychom si je společně uvědomovali, a to vždy, když zazní informace o vyšší kvalitě, vyšší nutriční hodnotě nebo příznivému vlivu konzumace nějakých potravin pro lidský organismus. A to zejména tehdy nezazní-li alespoň náznak údajů, že vedle pozitiv mohou mít příslušně vychvalované potraviny také svá negativa.
To se pravidelně děje především při prezentaci pozitiv biopotravin, při kterých není prakticky nikdy poukazováno na případná rizika, která je mohou doprovázet. Maximální možnou kritikou biopotravin je tak čas od času jen neutrální teze, podle níž nejsou biopotraviny lepší než produkty klasické zemědělské a potravinářské výroby. Vzhledem k tomu, že nabídku biopotravin tvoří tisíce (ne tedy v ČR) produktů všech potravinářských oborů, je přitom zcela logické, že i tyto produkty svá rizika mají, a v některých případech opravdu nezanedbatelná.
Arsen v biopotravinách? I to je možné
Týká se to i takových látek, které jsou pro člověka obecně známými jedy, jako je třeba arzén, kterým trávila v televizním seriálu „Taková normální rodinka“ ve svých detektivních představách babička Marie Rosůlková své oběti. Ač si to jistě nebudou chtít zastánci biopotravin přiznat, byly to právě nadlimitní obsahy arzénu, které již před časem odhalili američtí vědci v biosladidlech, konkrétně v sirupu z hnědé rýže. Netřeba dodávat, že pojmy jako rýže, biosirup, nebo i obecně hnědá barva, která evokuje image zdravější potraviny, vzbuzuje v myslích zákazníka daleko vyšší důvěru než klasický bílý cukr z cukrovky. Přestože konzumace obou potravin má stejný smysl – osladit si pokrm. Z výsledků průzkumu ale jednoznačně vyplynulo, že biosirup z rýže je o poznání rizikovější.
Čtěte k tématu: Kdo to kdy slyšel? Bio z Číny?
Mezi prověřovanými produkty byla totiž i dětská výživa nebo potravinové doplňky určené sportovcům, přičemž jedna z dětských výživ obsahovala šestinásobně vyšší koncentrace arzénu, než jaké jsou povoleny pro pitnou vodu. Také další potraviny se sirupem z hnědé rýže obsahovaly podstatně více arzénu než potraviny, do kterých tato „biopotravina“ přidávána není. Podle amerických vědců měl navíc na celkovém množství arzénu větší podíl arzén z anorganických sloučenin, které jsou pro lidský organismus nejtoxičtější, přičemž anorganickým arzénem byla kontaminovaná i bionáhražka mateřského mléka vyrobená ze sóji. Podobně byl několikanásobně vyšší obsah anorganického arzénu odhalen v energetických biotyčinkách slazených biosirupem z hnědé rýže.
Omezení chemie není vždy výhrou
Uvedený zhruba dva roky starý výzkum samozřejmě není jediný, který poukazuje na rizika biopotravin, a který je také v praxi dokazuje. Generálně největším rizikem je přitom princip, kterým sami zastánci produkce a konzumace biopotravin obhajují vyšší nutriční kvalitu svých produktů – totiž technologie jejich výroby. Omezení chemických přípravků a dalších látek, které se používají při výrobě klasických potravin, nemá pro někoho možná překvapivě jen pozitivní důsledky. V řadě případů totiž dokáže „chemie“ zničit různé škůdce, nebezpečné bakterie a další organismy, které mohou způsobovat nebo přenášet lidské choroby.
Opětovně na to před pár dny poukázali britští vědci, konkrétně na zvýšené riziko výskytu parazita Toxoplasma gondii v chovech prasat. Součástí článku, který je jinak plný procent a statistických dat, je také závěr konstatující, že zatímco moderní faremní výroba masa téměř eliminovala infekci této choroby u prasat, může být maso z biofarem zdrojem toxoplasmózy prostě proto, že se na těchto farmách přirozeně vyskytuje (kvůli omezení chemie) více hlodavců (jde zejména o rejsky), kteří toxoplasmózu na prasata přenášejí. Ve světle takových informací je pak emotivní jásot nad přirozenou produkcí biopotravin poněkud paranoidní.
Čtěte také: Mýty o biopotravinách: Jsou opravdu zdravější?
Lidskou činností nedotčená půda u nás není
Samozřejmě že je pěchování chemických látek do hospodářských zvířat a rostlin a dále při procesu zpracování těchto surovin na finální potraviny obecně rizikovější, zvláště když stále ještě nevíme, jak budou různé látky v různých koncentracích za účasti různých enzymů v našem těle reagovat. Stejně tak ale není generální zárukou bezpečnosti, kvality ani nutriční hodnoty potravin stoprocentně od přidávané chemie dekontaminované prostředí. Možná bychom si měli lépe ujasnit pojmy. Například, že destilovaná voda nebo filtrovaný vzduch neobsahující dioxiny nebo emise v prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém se produkují suroviny pro výrobu potravin, neexistuje. Stejně tak, jako na území ČR neexistuje ani kilometr čtvereční nikdy v minulosti nedotčený lidskou činností – ačkoli právě nedotčeností obhajujeme třeba další národní parky…
ČLÁNKY DO MAILU