Září je již tradičně z potravinářského hlediska označováno jako měsíc biopotravin. A ačkoli budou v jeho průběhu příznivci a výrobci biopotravin se zvýšenou intenzitou tvrdit pravý opak, vše nasvědčuje tomu, že se boom biopotravin začíná chýlit ke svému konci. A to zejména ve světě. V naší zemi, kde se biopotraviny přes veškeré snahy dosud zase tak moc neprosadily, ještě zřejmě určitý potenciál k mírnému zvýšení odbytu těchto výrobků existuje.
Biozemědělci čerpají podpory v rámci celé řady podpůrných programů
Mimochodem, řada informací operujících růstem tržeb za biopotraviny nemusí vůbec znamenat, že se jich prodává víc. Ceny potravin, i biopotravin, totiž rostou, takže objem obratu nastává logicky i za stejný, ba dokonce i za nižší kilogramový prodej těchto produktů. To jen na úvod.
Zelená už tolik netáhne
Jinak je ovšem důvodů k určitému ústupu biopotravin ze slávy celá řada, ty hlavní jsou ale jako vždy – ekonomické. Vyspělý svět začíná šetřit, neboť žil zejména na přelomu tisíciletí na příliš vysoké noze, a tedy na dluh. Ceny potravin jakožto každodenní položky v rodinných účtech jsou přitom při uvážlivějším utrácení logicky „první na ráně“, přičemž biopotraviny mají v konkurenci s nebio produkcí nesporný handicap – jsou dražší.
Není to ale jediný biopotraviny znevýhodňující prvek. Dalším je nepříliš známá skutečnost, že na produkci stejného množství biosurovin je obvykle potřeba větší plocha a díky tomu také více vody. Jenže množící se populace lidí na planetě generuje zcela opačné výzvy – více plochy pro zemědělskou produkci a šetření vodními zdroji.
Nezanedbatelnou nevýhodou biopotravin je také v poslední době stále četnější zklamání ze „zelené politiky“. Sázka na biopaliva přitom přírodě nepomohla, ale měla a má svůj podíl na růstu cen půdy a potravin. Obnovitelné zdroje energie zdražily lidem každodenní režii života a firmám, které ji začaly ve větší míře používat, snížily konkurenceschopnost – a opět – zejména některé typy obnovitelných zdrojů, jako fotovoltaika, přírodě spíše uškodily. Katastrofické scénáře o rychlosti globálního oteplování se nepotvrdily, a naopak vyšlo najevo, že byla za účelem atraktivity příslušných sdělení falšována „oteplovací data“.
Naivní forma ochrany některých údajně vzácných živočichů formou jejich vysazování do přírody narušila biodiverzitu – takoví bobři dnes v ČR decimují vzácné dřeviny, ještě nedávno chránění kormoráni zase ryby v našich vodách. Nejen zmiňované projekty a důsledky z nich vyplývající stály společnost značné finanční prostředky, a společně by se daly charakterizovat sloganem „za málo muziky hodně peněz“. To v určité míře platí i pro biopotraviny.
Průzkum: Kdo a proč kupuje biopotraviny
Zákazník biopotraviny dotuje hned dvakrát
Na planetě, která má díky průmyslové výrobě všeho druhu plošně kontaminované ovzduší, vodní zdroje i půdu, navíc nelze v praxi vyprodukovat „čisté suroviny“ k výrobě potravin, což o svých výrobcích zastánci biopotravin s oblibou tvrdí. Ledaže by ekozemědělci pěstovali příslušné hospodářské plodiny v umělé atmosféře a zalévali by je destilovanou vodou. Samozřejmě lze v detailních laboratorních rozborech v řadě případů prokázat, že biopotraviny jsou oproti konvenčním potravinám „čistší“, otázkou však právě je, čím je tato čistota vykoupena.
Spotřebitel přitom obvykle vnímá pouze vyšší cenu biopotravin a tuší, že v těchto vyšších cenách bioprodukci vlastně dotuje. Ne každý ale ví, že obvykle vyšší ceny biopotravin jsou v pořadí již druhou dotací z kapes daňových poplatníků, neboť tou první – a vyšší, jsou speciální dotační programy na podporu ekologického zemědělství. Klasickým zemědělcům se přitom může o míře podpory zejména některých ekologicky produkovaných surovin jenom zdát. Takový součet dotací na produkci biovín se blíží částce 30 000 korun na hektar. V praxi tak stačí obhospodařovat pouhých 10 hektarů vinic a příslušný hospodář má jen na dotacích podstatně vyšší celoroční příjem než většina občanů v naší zemi. Samozřejmě, s produkcí čehokoli jsou také spojené také náklady. Nelze však zapomínat, že prodej bioprodukce také znamená další příjmy.
Bio prospívá zejména krajině
Samotné biozemědělství, chápeme-li jej jako hospodaření šetrnější ke krajině a přírodě, je ale nepochybně správná myšlenka a fakticky veřejný zájem, který je legitimní nějak dotačně ohodnotit. Tím by měla ale také cílená podpora skončit. Pokud přitom vznikne na obhospodařovaných pozemcích nějaká produkce, je asi logické ji prodat. Ne však s příběhem „čistých“ a tedy jakoby kvalitnějších potravin, ale jakožto plod oprávněného veřejného zájmu, jehož výsledkem je pestřejší a mimo jiné klimatickým změnám lépe odolávající krajina.
Biozemědělci přitom čerpají podpory v rámci celé řady podpůrných programů – na údržbu travních porostů, v rámci takzvaných agroenvironmentálních opatření, na podporu marketingu i na jednotlivé komodity. To vše nad rámec standardní podpory na plochu (SAPS), která v loňském roce činila 5987 korun na hektar. Ostatně, posuďte sami.
Sazby dotací se týkají roku 2012
Čtěte dále: Kdo to kdy slyšel? Bio z Číny?
ČLÁNKY DO MAILU