Lidé se podvědomě brání kreativitě a novinkám, potvrdili před nedávnem vědci z univerzity v americké Pensylvánii.
Výsledky dvou experimentů, které proběhly v roce 2010 a jichž se zúčastnily dvě stovky lidí, byly nyní publikovány v časopise Psychological Science. Podle Jacka Goncala, jednoho z autorů studie, jsou lidé nedůvěřiví vůči novinkám z několika důvodů: „Za prvé je to určitě způsobeno tím, že převratné novinky nám boří dosavadní představu o světě, čímž v nás vyvolávají nejistotu a úzkost,“ vysvětluje vědec.
„Za druhé, dáváme z čistě praktických důvodů přirozeně přednost myšlenkám a technikám, které jsou léty ozkoušené coby funkční a pravdivé. Je to jednodušší, rychlejší a efektivnější, než nad vším soustavně přemýšlet.
Za třetí, mechanismus obrany naší mysli proti novinkám je natolik nenápadný, že si sami nedokážeme tento blok uvědomit. A bohužel ani to, že druhý člověk podepře svou teorii pádnými a logickými argumenty, často nepomůže.“
Věříme zkrátka tomu, čemu v dané chvíli věřit chceme nebo potřebujeme.
Proč se bráníme inovacím a kreativním myšlenkám?
- boří naši dosavadní představu o světě a vyvolávají v nás nejistotu a úzkost
- osvědčené myšlenky a techniky jsou pro nás jednodušší, rychlejší a efektivnější než přemýšlení nad novinkami
- naše mysl se proti novinkám brání tak nenápadně, že si sami nedokážeme tento blok uvědomit
Osvědčené staré koleje
Samotný výzkum ovšem žádnou zas tak převratnou novinu nepřináší. Příkladů geniálních nápadů, které nejen že neuspěly, ale ještě přivedly své tvůrce do maléru, známe přece z historie mnoho. Ital Galileo Galilei, dnes uznávaný coby otec moderní astronomie, měl kvůli své teorii o fungování sluneční soustavy potíže s papežem a římskou inkvizicí. Představa, že Země obíhá kolem Slunce a ještě se u toho otáčí kolem vlastní osy, připadala tehdejší římskokatolické církvi kacířská a navíc absurdní. Aby neskončil na hranici jako jeho předchůdce Giordano Bruno, raději svá prohlášení oficiálně odvolal.
Přečtěte si: Obálka s penězi je pořád lepší dárek než překvapení
Ani maďarský lékař a porodník Ignác Filip Semmelweis nemohl dlouho vysvětlit ostatním lékařům, že by si měli před asistencí na porodním sále mýt ruce, aby zabránili přenosu nebezpečných mikroorganismů. Proč všichni ti učení pánové odmítali uvěřit, že mikrobi nevznikají samoplozením ze špíny, jak se tehdy soudilo? Vždyť Semmelweisova verze byla mnohem logičtější, řekli bychom. Možná by si vždy sebejistí lékaři najednou připadali méně sebejistí. Připustit si, že záhadná „horečka omladnic“, na niž umíralo v porodnici mnoho čerstvých matek, může být způsobena tím, že se lékař o dvacet minut dříve hrabal v mrtvole, bylo zkrátka příliš bolestné.
Einstein z blázince
A vzpomeňme rovněž na postavu bláznivého profesora z knihy Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka. V hostinci U kalicha sedává profesor, který tvrdí, že uprostřed zeměkoule je ještě jedna, která je mnohem větší než ta vnější.
Čtěte téma: Provokatéři nás aktivují
Doktor Jiří Langer z Ústavu teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity se však domnívá, že vědec, který byl předobrazem onoho šíleného profesora, ve skutečnosti nepůsobil ani tak v psychiatrické léčebně, jako spíše u nich na Matfyzu (tehdejší Německé univerzitě), který je hned vedle blázince a zároveň nedaleko Haškovy oblíbené putyky. Šlo pravděpodobně o Alberta Einsteina, který tou dobou přebýval v Praze a v hospodě občas diskutoval o svých teoriích.
Máte rádi změny a inovace? Nebo k nim přistupujete skepticky?
ČLÁNKY DO MAILU