Začíná plíživě a prvotní příznaky, jako je pobolívání břicha, únava nebo hubnutí, nejsou pro většinu lidí varovným signálem, že může jít o vážnější onemocnění. Řeč je o Crohnově chorobě, která patří mezi idiopatické střevní záněty (IBD). V Česku trpí touto nemocí desítky tisíc lidí, správně ji diagnostikovat ale často trvá i měsíce.
Pokud se pacientům nenasadí vhodná léčba včas, může u nich dojít k nevratnému poškození střeva. O tom, za co se Crohn
často schovává a jak se omylům v diagnostice a léčbě vyhnout, diskutovaly minulý týden v Praze stovky odborníků na trávicí trakt – gastroenterologů – na 1. IBD kongresu. Mezi další idiopatické střevní záněty patří třeba ulcerózní kolitida, ale tu odhalit je o dost snazší.
Mezi typické IBD choroby patří ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc. Stanovení diagnózy ulcerózní kolitidy je relativně snadné. Pacienti se totiž potýkají s opakovaným nucením na stolici. Dochází u nich k vyprazdňování krve a hlenů, takže brzy navštíví lékaře, který tuto nemoc dokáže odhalit poměrně rychle. Horší je to s Crohnovou chorobou – průměrná doba od prvních obtíží do určení diagnózy se v tomto případě pohybuje mezi 12 a 16 měsíci,
říká gastroenterolog profesor Milan Lukáš, prezident kongresu.
Nemoc se na začátku projevuje bolestmi břicha, vyčerpáním, nepravidelnou stolicí a mírným hubnutím, což jsou symptomy, které mohou souviset i s mnoha jinými chorobami. Podrobnější vyšetření se u pacientů provádí až tehdy, když potíže nemizí. Příznaky Crohnovy choroby bývají na začátku vágní. Pokud přetrvávají, měl by praktický lékař provést základní laboratorní vyšetření včetně vyšetření stolice. Jestliže výsledky odhalí chudokrevnost a zánětlivé parametry, odešle pacienta do péče specialisty,
popisuje lékař Tomáš Douda, zástupce přednosty II. gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Cesta k diagnóze
Ke zpoždění ve stanovení správné diagnózy dochází v případě Crohnovy nemoci také kvůli tomu, že je k jejímu určení potřeba více vyšetření. Nejenom laboratorních a sonografických, ale i endoskopických, pomocí CT či magnetické rezonance. Crohnova choroba může postihnout jakoukoli část trávicí trubice, ať už jde o spojení tenkého a tlustého střeva, nebo horní části tlustého střeva. Proto je v jejím případě nutný komplex mnoha vyšetření,
vysvětluje profesor Lukáš. Lékaři vlastně postupně skládají dohromady jednotlivé střípky, díky kterým dokážou určit správnou diagnózu.
Nemoc v číslech
Crohnovou chorobou trpí v Česku asi 35 000 pacientů, u 8 až 10 procent z nich se projeví v dětství.
Tzv. idiopatické střevní záněty (IBD), nejčastěji v podobě Crohnovy choroby nebo ulcerózní kolitidy, lékaři ročně nově najdou přibližně u dalších 2500 osob.
Nemoc se často zaměňuje za akutní zánět slepého střeva a v případě krvavých průjmovitých stolic bývá mylně považovaná za infekční onemocnění nebo za krvácení při hemeroidech.
U dětí je varovným příznakem porucha růstu. Nejvýznamnějším prokázaným rizikovým faktorem je výskyt idiopatických střevních zánětů v rodině.
Včasná diagnostika Crohnovy choroby je zásadní – znamená totiž i včasnou léčbu, která vede k potlačení aktivity zánětu, a pomáhá tak předejít definitnímu poškození střeva,
zdůrazňuje lékařka Katarína Mitrová, specialistka v oboru dětské gastroenterologie, hepatologie a výživy z FN Motol.
Idiopatické střevní záněty u dětí podle ní patří jednoznačně do rukou dětského gastroenterologa ve specializovaném centru, které má zkušenosti nejen s diagnostikou a léčbou, ale také s řešením případných komplikací. Ty mohou u dětí i dospělých nastat zejména tehdy, pokud podstupují málo efektivní terapii. Ústup obtíží nemusí znamenat, že u nemocných dochází ke zhojení zánětu na trávicí trubici. Především u Crohnovy choroby je důležité pacienty dlouhodobě sledovat. Hrozí jim totiž závažnější komplikace – zúžení trávicí trubice nebo její proděravění,
upozorňuje profesor Lukáš.
Pacienti tak mohou mít velké a náhlé problémy s průchodem potravy. Při proděravění trávicí trubice navíc může zánět prostoupit i do přilehlých orgánů. V takovém případě je pak nutná operace. Lékaři se snaží diagnostiku co nejvíce urychlit, aby k uvedeným komplikacím nedocházelo.
Moderní léky nedostanou všichni
Počet pacientů s Crohnovou chorobou v Česku trvale roste. K nejmodernější, takzvané cílené terapii se však nyní dostane přibližně jen 20 až 30 procent z nich. Další užívají takzvanou konvenční léčbu, například v podobě kortikoidů, antibiotik nebo imunosupresivních léčiv.
Výskyt střevních zánětů je v České republice podobný jako v západní Evropě. Tam se ale na rozdíl od nás dostane k moderní léčbě významně větší podíl pacientů. V posledních letech zažíváme revoluci v terapii zánětů střev – máme k dispozici moderní biologickou léčbu a cílenou terapii zahrnující tzv. ‚malé molekuly‘. A těmi bychom mohli a chtěli léčit o několik tisíc pacientů více, než je tomu nyní,
vysvětluje gastroenterolog Milan Lukáš.
Trápí vás někdy žaludek, žáha a další zažívací potíže?
Důvodů, proč se moderní léky nedostanou ke všem pacientům, je podle něj hned několik: omezené rozpočty specializovaných center, kde se léčba podává, fakt, že se řada pacientů dostává do těchto center pozdě a někdy ve stavu, kdy je třeba část poškozeného střeva chirurgicky odstranit. Situaci neprospívá ani to, že některé moderní léky patří až do druhé léčebné linie, to znamená, že pacient musí nejdříve podstoupit léčbu první linie nebo užívá kortikoidy, antibiotika či léky potlačující imunitní reakce – imunosupresiva,
doplňuje profesor Lukáš. O tom, aby se moderní léky posunuly do linie první, jednají gastroenterologové jak se zdravotními pojišťovnami, tak se Státním úřadem pro kontrolu léčiv.
Léčba se vyplatí všem
Jak říká místopředseda České gastroenterologické společnosti, docent Martin Bortlík, v České republice může v roce 2035 žít se střevními záněty až 100 000 osob. Těmito chronickými autoimunitními chorobami většina lidí onemocní v mladém věku, kolem 20. až 30. roku. Záněty sice zhoršují kvalitu života, ale nezkracují ho. Podle našich zkušeností moderní léčba život pacientů výrazně zlepšuje. Z invalidů dělá práceschopné jedince, kteří mohou normálně fungovat v rodině a udržovat sociální kontakty,
vysvětluje lékař Bortlík. Návrat pacientů do běžného života se tak podle něj státu ekonomicky vyplatí i za cenu úhrad moderních léků.
Roli hraje stres i dědičnost
Profesor Milan Lukáš
Gastroenterolog profesor MUDr. Milan Lukáš, CSc., prezident kongresu IBD, který se předminulý týden konal v Praze, odpověděl na několik dotazů redakce Vitalia.cz.
Kam se má člověk s obtížemi, jako jsou déletrvající bolesti břicha, průjmy a podobně, obrátit, má začít u praktika? Pomýšlejí praktici na Crohnovu chorobu a umí pacienta nasměrovat dál?
První krok spočívá v tom, aby pacienty s uvedenými obtížemi vyšetřil praktický lékař a zhodnotil jejich anamnézu v kontextu s věkem či užíváním léků. V případě přetrvávajících potíží – bolestí, průjmů, nepravidelné stolice, nebo dokonce krvácení, praktický lékař odešle pacienta na další, specializované vyšetření.
Může mít střevní zánět i atypické příznaky nebo nemusí se příznaky objevit všechny?
Samozřejmě, u ulcerózní kolitidy (patří také mezi idiopatické střevní záněty – pozn. red.) jsou typickými příznaky zejména bolestivé nucení na stolici a krvácení z konečníku, ale nemusí se objevit úplně ve všech případech.
Co se týká Crohnovy choroby, symptomatologie je velmi rozlišná – proto se nedá hovořit o úplně atypických symptomech. Příznaky jsou často plíživé a trvají řadu měsíců – jde o pobolívání břicha, váhový úbytek, zvýšené teploty či nepravidelnou stolici.
Co je příčinou těchto nemocí, přispívá k jejímu rozvoji stres? Nevhodná strava? Projevuje se tu dědičnost?
Všechny tyto faktory jsou pravdivé. Psychický stres je velmi často spojen se začátkem ulcerózní kolitidy a vyskytuje se i v případě návratu této nemoci. Spouštěcím faktorem může být i užívání antibiotik nebo například střevní infekce.
Co se týká dědičnosti, bez genetické vlohy nevznikne ani Crohnova choroba, ani ulcerózní kolitida. Genů, které se podílí na vzniku střevních zánětů, je ale vytipováno minimálně 250 a vzájemně se kombinují a ovlivňují, takže bohužel detekci konkrétních genů neumíme uplatnit v klinické praxi.
ČLÁNKY DO MAILU