Nasycené tuky, strašák předchozích generací výživových doporučení, jsou dnes tak či onak brány na milost. Ne všechny závěry ale tuhle změnu pohledu podporují. Výzkumníci z Georgia Regents University nyní zjistili, že v reakci na stravu bohatou na tuky se čilé imunitní buňky v mozku začnou usazovat a z nedostatku jiných cílů se pustí do spojů mezi neurony – snad by se to dalo přirovnat k autoimunitní chorobě. Výsledkem je hloupnutí.
Poškozené synapse
Naše inteligence, paměť i zkušenost je do značné míry dána právě tím, jak jsou neurony mezi sebou propojeny. S tím, jak imunitní buňky v mozku konzumovaly synapse, pokusné myši např. postupně ztrácely schopnost se efektivně učit a fixovat své zážitky, převádět krátkodobou paměť na dlouhodobou. Samotná likvidace synapsí je v pořádku. Imunitní buňky v mozku by se měly podílet i na prořezávání synapsí nepoužívaných, čímž mozek „staví sám sebe“. Jenže v tomto případě se funkce vymkla kontrole, přestala být selektivní a imunitní buňky začaly ničit to, co měly nejblíže ve svém dosahu; ostatně bez vlastního pohybu si moc vybírat ani nemohly.
Neurovědkyně Alexis M. Stranahanová, která studii vedla, dodává, že pokusné myši ovšem už asi dva měsíce poté, co se jim zase změnila strava na vyváženější, dokázaly obnovit i své duševní schopnosti. A to dokonce ještě dříve, než úplně zhubly. Stejně tak ale hloupnutí rychleji než třeba inzulínová rezistence i nastupovalo.
Imunitní buňky v mozku jsou tzv. mikrogliové buňky, obdoba makrofágů ze zbytku organismu. Polykají odpadní metabolické produkty i cizorodé (potenciálně infekční) buňky a ve svém značně kyselém nitru je rozkládají. Jak již bylo řečeno, čím byly myši tlustší, tím více tloustly i mikrogliové buňky, méně se pohybovaly a nakonec začaly poškozovat spoje mezi okolními neurony.
Výsledky výzkumu byly publikovány v časopisu Brain, Behavior, and Immunity, shrnutí přináší tisková zpráva Georgia Regents University na ScienceDaily.
Má jít o doklad škodlivosti tuků, ne samotného přejídání
Pokus, z něhož se závěry odvozují, byl uspořádán následujícím způsobem. Jedna skupina myší jedla „vyváženou stravu“, kde deset procent energie pocházelo z nasycených tuků, u druhé to bylo šedesát procent. Výzkumníci přímo hovoří o rozdílu mezi zdravým stravováním a životním stylem založeným na řetězcích rychlého občerstvení. Z hlediska obsahu bílkovin nebo minerálů či vitamínů nebyl mezi oběma jídelníčky rozdíl.
Autoři výzkumu mluví konkrétně o škodlivosti nadměrné konzumace tuku; o cukru (ni lepku) bez ohledu na módu nepadne ani slovo.
Přečtěte si: Bezlepková dieta je podle akademiků nezdravá módní vlna
Opravdu jde přímo o tuk. Obě diety se ani příliš nelišily množstvím kalorií, takže množství tuku samo o sobě dokázalo vyvolat negativní odezvu a samo o sobě stačí; má jít o doklad škodlivosti (přebytku nasycených) tuků, ne samotného přejídání. Pokud to převedeme do naší lidské roviny, pak ovšem lidé, kteří jedí hodně nasycených tuků, se zpravidla hodně cpou i jinak, takže v praxi se obě skupiny budou překrývat – snad až na určité speciální režimy stravování, přejídající se vegany či zastánce paleodiety.
Jak přesně pokus probíhal
- Jedna skupina myší jedla „vyváženou stravu“, kde 10 % energie pocházelo z nasycených tuků, u druhé to bylo 60 %.
- Po 4, 8 a 12 týdnech se obě skupiny myší porovnávaly z hlediska hmotnosti, obsahu glukózy v krvi a inzulínu. V mozku se zároveň měřily hladiny cytokinů, což jsou látky produkované právě mikrogliovými buňkami v případě zánětu, dále i markery (synaptické proteiny v hipomakpu) korelující s množstvím synapsí.
- Po 4 týdnech v podstatě ještě nebyly naměřeny rozdíly, po 8 týdnech už překrmované myši byly tlustší, dalšími výsledky se ještě nelišily. Po 12 týdnech už myši přecpávané tukem byly nejen obézní, ale měly v mozku i zvýšené hladiny cytokinů a snížení markerů pro synapse. Inzulínová rezistence ještě zaznamenána nebyla.
- Nyní polovina obézních myší přešla zpět na běžnou stravu. Hmotnost se vrátila víceméně do normálu za 2 měsíce, i když už jim prý trochu tukového „polštáře“ zůstalo a v budoucnu by zřejmě zase snáze ztloustly.
- Myši pokračující v konzumaci tuku už začaly vykazovat i viditelné změny na mozkových strukturách, mizí synapse, pokračuje zánět a jasně viditelné jsou změny chování.
- Poznámka: zdá se to být strašně rychlé, ale myška má prostě kratší celkovou dobu života než člověk, nějaké dva roky.
Šance pro žrouty: cytokiny
Alexis Stranahanová dodává, že pokud za příčinu či alespoň za jednu z příčin problémů prohlásíme zánětlivé cytokiny, pak by se mohly následky obezity v mozku léčit právě touto cestou.
Na cytokiny se zaměřují např. některé léky na Crohnovu chorobu nebo na revmatoidní artritidu. Z čehož již vyplývá, že cytokiny nejsou molekuly nijak specifické pro mozek; obecně jde o signální proteiny produkované buňkami imunitního systému především s cílem „nabudit“ další procesy při boji s patogeny.
U nenapravitelných jedlíků by snad mohlo jít nadměrnou imunitní reakci v mozku potlačovat i bez úpravy stravování…
ČLÁNKY DO MAILU