Hubnou podle něj desetitisíce lidí, na Facebooku nasbíral za velmi krátkou dobu více než devadesát tisíc fanoušků a jeho knížky jsou prodávanější než ty, které vydali nejnámější čeští televizní kuchaři. Kdo je Tomáš Kosačík, mladík, kterého znáte jako Břicháče Toma?
Když tak na vás koukám, vy nejste žádný břicháč, proč tedy název webu Břicháč Tom?
Břicháč Tom, to je takový můj pomníček, vzpomínka na mé hubnutí. Když se mi podařilo zbavit se dvaceti sedmi kilogramů, tak jsem si řekl, že o tom, jak se mi to povedlo, někde veřejně napíši. Vytvořil jsem tedy stránky (www.brichactom.cz), kde jsem se podělil o své zkušenosti a rady, jak hubnout a nechybovat. Jako motivaci a vzpomínku jsem tam vyvěsil i své fotky před zhubnutím a po něm, občas jsem přidal nějaké články o hubnutí, recepty a najednou se web začal rozjíždět. Proto jsem založil facebookové stránky, kde jsem mohl s lidmi živě diskutovat.
A proč Břicháč Tom? Chtěl jsem nějaký snadno zapamatovatelný název, nic nudného a mou bývalou přítelkyni napadlo, že když jsem měl takové břicho, že by se mohla stránka jmenovat Břicháč Tom, a docela se to chytlo.
Patřil jste tedy k lidem, kteří se potýkají s nadváhou celý život?
Nikdy jsem nebyl úplná koule, pamatuji se dokonce na fotku, kdy mi bylo tak sedm, osm let a koukala mi žebra, jenže moje babička se Slovenska hrozně dobře vařila, když jsem k ní přijel na prázdniny, tak jsem za léto přibral i čtyři kila. V pubertě jsem sice sem tam zhubl, ale pak vždy následoval jojo efekt, přestože jsem od dětství docela dost sportoval. K tomu všemu jsem měl šílené akné, takže jsem žil v depresích, stále s něčím nespokojený. A jednoho dne se ručička vah zastavila u sto sedmi kilogramů. Už jsem si neměl co obléct, v obchodech co koupit, neustále jsem se potil a když mi bývalá přítelkyně řekla, že bych se sebou měl něco dělat, tak jsem se naštval. Řekl jsem si, že do toho půjdu naplno, ale jinak než dosud. Věděl jsem, že to nezvládnu dietou, že musím změnit životní styl.
Jaká jídla jste měl v dobách své nejvyšší váhy nejraději?
To mi zůstalo dodnes. Smažený sýr a hranolky s dvojitou tatarkou. Dopřeji si ho i teď, akorát si ho nedávám co tři dny jako kdysi. Teď už totiž vím, jak tělo funguje. Když mám kaloričtější výdej, tak si takové jídlo můžu dovolit, i když vím, že tím tělu nedám žádné živiny…
Nejprodávanější knihy roku 2015, knihy Břicháče Toma
Internet je plný informací, ale je velmi těžké se zorientovat, co je správné a co ne. Kde jste sbíral ty správné informace o tom správném životním stylu?
Předtím, než jsem začal hubnout, jsem hodně četl časopisy a hledal informace na internetu, ale přišlo mi, že je to všechno jen o trendy dietách a hubnutí celebrit. Takže jsem se začal ptát lidí v diskuzích, v posilovně, kam jsem chodil, a různě všechny názory a zkušenosti kombinoval. Samozřejmě, že spousta věcí vůbec nefungovala, proto jsem se začal zajímat o stravování a fungování lidského těla více. Začal jsem ze střípků skládat vlastní mozaiku.
Co jste na svém stravování změnil jako první?
Vyloučil jsem těžká smažená jídla a cukr, sladkosti.
Je to snadné?
Je to těžké, vlastně je to těžké dodnes. Jsem velký mlsoun, takže si na tom sladkém dost ujíždím.
Co je základem úspěchu snižování váhy podle vás?
Nejdůležitější je začít. Na Facebooku mám řadu lidí, kteří fandí ostatním, kteří začali, sami doma mají obě moje knihy, ale ne a ne začít. Když ten první den začnete jíst trochu zdravěji, a postupně najedete na ten zdravější styl, brzy vám budou volnější kalhoty, budete se cítit líp… Druhá nejdůležitější věc – nebát se jíst. Vydržte první tři týdny, pak se to zlomí a půjde to snadno. A nevažte se, váhu vyhoďte. Já jsem se při hubnutí také stále vážil, třeba i dvakrát denně, ale hrozně to demotivuje, lepší je se měřit.
Čím se ale namotivovat, jak lidem, kteří se nemohou odrazit ode dna, pomoct?
Musí si to uvědomit sami. Já jsem zjistil, že když lidem něco nutíte, tak to nefunguje. Když jim řeknete, že je volba na nich – buď budete tlustí a nemocní, anebo zdraví a hezcí, tak nad tím začnou přemýšlet. Když dojdou do fáze, kdy si řeknou, nejsem se sebou spokojený a chci žít jiný život, je to dobře. Každý, kdo chce zhubnout, musí do této fáze dojít, jinak se v tom bludném kruhu bude točit celý život. Nejsem kouzelník ani lhář, jen lidem ukazuji svoji cestu, která funguje na devadesát pět procent lidí.
Uveďte mi konkrétní příklad takového zdravého jídelníčku, který podle vaši knihy funguje?
Při hubnutí je důležité začít se snídaní co nejdříve po probuzení, aby se tělo začalo správně rozjíždět. Máte-li rádi sladké snídaně, zvolte ovesné vločky v kombinaci s čímkoliv jiným. Ovesné vločky mají hodně vlákniny, jsou to dlouhé sacharidy, které vás zasytí na celé dopoledne. Můžete zkusit trhanec s ovocem, medem a skořicí. Skvělá je i jahelná kaše. Na svačinu se obvykle radí mrkev nebo jablko, já jsem ale zastáncem kombinace tuků, bílkovin i sacharidů, čili si dejte klidně kousek žitného chleba s ricottou, šunkou, sýrem a zeleninou. K obědu rýži s nezahuštěnou omáčkou s masem a zeleninový salát. Odpolední svačina může být opět pečivo, ale klidně to může být i sušenka nebo ovoce či tvaroh. Co se večeře týče, záleží na tom, zda jste během dne měli nějakou tělesnou aktivitu. Pokud ano, nebojte se jíst sacharidy i pozdě večer, čili brambory s libovým masem, dávám si i vajíčka na různé způsoby.
Záleží na tom, kolik má kdo času a jak si s jídlem chcete vyhrát. Jsem i zastáncem opakování stejných jídel během dne. Klidně si vezměte k večeři to samé, co jste měli k obědu.
Dobře, teď už vím, co zhruba jíst, ale jaké množství?
Je důležité se řídit podle sebe a poslouchat své tělo. Metabolismus se musí rozjet přirozeně. Hodně lidí by chtělo mustr, ale myslím, že důležitým měřítkem porcí jsme my sami. Nepočítejte kilojouly, nevažte si papriku, člověk by měl u jídla přemýšlet a nepřejídat se, vědět, kdy má dost.
V mých knihách mám rozpočítané porce, kdy každé jídlo odpovídá zhruba tisíci kilojoulů. Při šesti jídlech jsme na šesti tisících kilojoulů, přitom třeba průměrná žena by měla přijmout kolem osmi tisíc kilojoulů. I tak mi ale lidé říkají, že i šest tisíc kilojoulů je pro ně moc, to proto, že teď jedí špatně a málo.
Mé knihy se prodalo sto devatenáct tisíc kusů, říká Tomáš Kosačík
Jaká je největší dietní chyba, se kterou se vám lidé na Facebooku svěřují?
V tom, že v hubnutí přestanou, když se nedostaví výsledek hned, nebo se hubnutí v určitou dobu zastaví. Já sám s tím mám bohaté zkušenosti, i mně se asi po půl roce hubnutí váha zastavila, takže jsem si snížil množství přijatých sacharidů a to byla zásadní chyba. Váha šla sice dolů, ale měření, na které jsem každý měsíc docházel, ukázalo, že hubnu ze svalů a ne z tuku a k tomu ztrácím vodu. Moje hubnutí tedy přestalo správně fungovat, takže jsem se vrátil k původní stravě.
Další chybou je s jedním prohřeškem zahodit veškeré dosavadní úsilí. Je přirozené ujet, dát si třeba dort, problém nastane ve chvíli, kdy si dáme dort, potom knedlo zelo vepřo a večer smažený sýr. Druhý den si řeknete, zkazil jsem to včera, zkazím to i dnes a už se vezete, pak je problém dostat se zpátky na tu správnou cestu.
Zhubl jste před třemi roky, svou váhu si stále držíte. Poraďte těm, kteří hubnou, jak si váhu i po zhubnutí dále udržet.
Chtěl jsem zhubnout na osmdesát pět kilo a zhubl jsem na osmdesát, a to už se mi nelíbilo, takže jsem přibral asi čtyři kila, ale ve svalové hmotě. Rozhodně nešlo o žádný jojo efekt. Můj cíl, zhubnout trvale, se mi tedy určitě splnil. Pokud člověk hodně zhubne, tak už ví, jak a kdy má jíst, stačí dál dodržovat nastavený systém, určitě nebudete hubnout donekonečna. Není to dieta, je to životní styl, ve kterém stále pokračujete, vyvíjíte se, zajímáte se o stravování, je to koníček na doživotí.
Vaše dvě knihy se staly Českým bestsellerem za rok 2015, co stojí za tím velkým úspěchem?
Asi ten lidský přístup. Jsem obyčejný kluk z vesnice, který zhubl. Hodně lidí mi píše, že se jim líbí, že jim necpu jen bulgur a kuskus, ale ukážu jim fotku, kde si dávám zmrzlinu nebo grilované prase. Ti lidé zjistili, že jsem stejný jako oni. Líbí se jim, že i když jsem zhubl, tak si dál můžu dát to, co jsem měl vždycky rád, i když ne každý den jako dříve.
Já jsem knížku nikdy nechtěl psát, nevěděl jsem, jak se to dělá, tak jsem udělal alespoň ebook, který ale někdo zveřejnil na internetu. Veškerá má práce tak přišla vniveč. Proto, i když mě od toho kde kdo zrazoval, jsem se rozhodl vydat knihu a pak i druhý díl. Moc mě těší, že se lidem líbí. Dokonce tolik, že jsme museli devětkrát její vydání dotisknout, prodalo se jich sto devatenáct tisíc kusů za rok.
Jak probíhá taková příprava knihy u někoho, kdo knihu nikdy nepsal?
Já nedokážu pracovat na knížce rok, na textu pracuji intenzivně třeba čtrnáct dní, ve dne v noci, což mě dost vysiluje, ale potřebuji mít v textu tu kontinuitu. Pracovat na ní ve chvíli, kdy se chci vyzpovídat, kdy mám chuť psát a lidi inspirovat. Celkově pak příprava knihy trvá tak půl roku.
Teď v září chystáte vydání třetí knihy Břicháč Tom a Lucie, co v ní najdeme?
Nechci být tím, kdo vydává knihy jako na běžícím pásu. Vlastně od začátku jsem tvořil něco, v čem jsem viděl smysl. Tedy pokud už má opravdu vzniknout kniha, tak ať lidem pomůže, má hlavu a patu a přitom všem je jednoduchá a snadno pochopitelná. Proto jsem se u třetí knihy vůbec rozmýšlel, jestli by měla vzniknout. A právě inspirace od mé přítelkyně Lucie byla tím hnacím motorem. Myšlenkou nové knihy bude náš společný život a příprava jídel i pro lidi, kteří nechtějí trávit v kuchyni dlouhé hodiny, a přesto si chtějí pochutnat. Bude o nás dvou, o naší kuchyni a hlavně o tom, že jde vařit chutně pro celou rodinu, pro návštěvy, na oslavy. Několikrát jsme si ověřili, že naše recepty chutnají i dětem našich přátel.
Je Břicháč tím, kdo vás kdysi štval, ale teď vás živí?
To je hodně těžká otázka. Ale, ano, dříve mě „břicháč“ Tom štval, dnes je smyslem mého života a hnacím motorem. Myslím, že jsem se našel, vaření mě baví, baví mě pomáhat lidem, sám se rozvíjet. Teď jsem hrozně šťastný, přestože jsem si vědom té obrovské zodpovědnosti k té spoustě lidí, kteří mi věří a jsou mými fanoušky.
ČLÁNKY DO MAILU