Když jsem na sobě začala pozorovat výše popisované příznaky,( věkově o deset let později),zjistila jsem, jak bídně a přímo škodlivě jsou různé prostory osvětleny- nebo spíše neosvětleny. To, že chodím jak můra za světlem, když si potřebuju přečíst jídelní lístek v restauraci nebo složení potravin na obale v obchodě, není až tak moje chyba: Přece nebudu nedostatek světla nahrazovat brýlemi, to považuji za opačný pól zdravého rozumu. Pak jsem si pro informaci zašla do oční optiky nechat změřit zrak: Kromě světelné tabule jsem měla na židli v docela temném koutě (náhoda, že) přečíst text. Automaticky jsem šla s papírem k oknu- a to se paní optičce v brýlích vůbec nelíbilo. Pak mi sepsala výsledek měření a tahala mě za rukáv ke skleněné vitríně, abych si vybrala rámečky. Musela jsem jí trpělivě jak pitomcovi vysvětlovat, že jsem si přišla pro informaci o svém zraku a ne pro rámečky. :-)) Nesla to velmi nelibě a vyhrožovala, že se tam stejně brzo objevím zpátky. Tak mě otrávila, že jsem si sehnala knížku od M. Norbekova Jak se zbavit brýlí, a vytrénovala jsem si zrak: jistě že to chce disciplínu a každodenní režim.Ale je to možné. Tato okrajová informace se příliš nešíří, neb všem vyhovuje systém brýlí či jiných očních berliček asi.