Můžete si pomyslet, co to jsou zase za novoty a škatulkování. Ale není tomu tak. Jde o druh chování, které je známé už dlouho, i když v češtině nemá jednoznačné pojmenování. Přibližme si to anglické.
Jde o pojmy feederismus, který znamená sexuální praktiku spočívající ve vykrmování či krmení – feeding – partnera. Ten druhý je krmičem či podavačem jídla neboli feederem. A ten, kdo by měl jíst, se označuje jako feedee či gainer. Chováním se už nějaký čas zabývá věda, přesněji psychologové, psychiatři, lékaři, sexuologové, nebo třeba i sociologové.
Co to vlastně znamená a proč by si vůbec někdo přál, aby měl tlustého partnera? Je to určitá forma sexuálního chování, zkrátka sexuální fetiš, související také s dominancí a submisivitou.
Ve většině případů jde o situace, kdy krmičem či podavačem jídla je muž a jeho objektem touhy vykrmovaná žena, ale může jít v podstatě o jakékoliv vztahy, heterosexuální, homosexuální či bisexuální. V lesbickém vztahu pak svou partnerku vykrmuje žena a uspokojuje ji, jak její žena krásně přibírá a jak se vedle ní má dobře. Žena se tedy v tomto vztahu nemusí trápit dietami a sportem, nemusí být štíhlá, naopak je to nežádoucí, protože partnerovi či partnerce se líbí, když má vykrmovaná (feedee) velké břicho.
Jako z Perníkové chaloupky
Toto vykrmování bývá spojeno se sexuálním vzrušením a uspokojením a určitou formou dominance a submisivity. Dominantní partner (krmič, feeder) vykrmuje a má plnou kontrolu nad svým submisivním protějškem, který se nechává vykrmovat jako Jeníček z pohádky O perníkové chaloupce, a to zcela dobrovolně a na základě vzájemné, vyřčené či nevyřčené, dohody.
Vykrmování partnerky se tak stává určitým životním stylem a nikomu na tom nepřijde nic divného. Anebo jde přece jen o zneužívání a domácí násilí? Na základě prováděných výzkumů stran odborníků se soudí, že nedobrovolnost takového jednání nelze prokázat. Část odborníků se nicméně domnívá, že jde o vykrmování týraného partnera a zneužívání dominance, což vede k tomu, že se slabší z partnerů stává na tom druhém – v tomto případě vykrmujícím – zcela závislým.
Závislost a podřízenost vykrmovaného na jeho krmiči je zjevná, lze to přirovnat třeba ke vztahu živitele rodiče, který pečuje o své dítě, vztahu lékaře a nemocného, který je podvyživený a potřebuje přibrat.
O tom, že se tento druh vztahu může zcela vymknout kontrole a stát se patologickým, není pochyb. Samozřejmě, pokud jsou oba partneři spokojení a nikdo nikomu neubližuje, je to, co si provádějí za zavřenými dveřmi, jejich věc. Je však třeba vzít v potaz i následky obezity a nejrůznější zdravotní rizika, včetně rizik rozvoje cukrovky, kardiovaskulárních chorob a mnohých dalších.
Jste na tom se sexuálním apetitem podobně jako váš partner, partnerka?
Krmič si honí i sebevědomí
Uspokojení krmiči zřejmě nepřináší jen baculaté tvary partnerky, které se mu líbí, ale především také pocit kontroly, dominance a ovládání partnerky, stejně jako viditelné úspěchy, jež mu dodávají sebevědomí.
Jeho snaha o vykrmování partnerky není marná, protože zakrátko se dostaví výsledky, a jakmile žena přibere na váze a řádně se zakulatí a obalí tukem, krmič může být na sebe pyšný, že se mu jeho práce krásně daří. Vše se zvrhává v posedlost, kdy krmič chce stále víc a víc a jeho žena mu podléhá natolik, že již ztrácí svou vůli. Ví, že se mu líbí a přitahuje jej, může si dopřávat neskutečné žranice a nemusí se snažit o žádné hubnutí, nečeká ji žádné odříkání.
Závislý vztah a strach z opuštění
Jednou z dalších možných příčin, kdy partner toleruje, či přímo vyžaduje baroknější tvary partnerky a to, aby vedle něj přibrala, je strach z opuštění. Opět se zde ukazuje snížené sebevědomí krmiče a tento způsob kompenzace. Důvodem pro jeho chování je to, že kdyby byla jeho partnerka štíhlá a atraktivní pro druhé a splňovala standardní ideál krásy, mohla by jej snadno opustit a najít si někoho jiného.
A bohužel takto uvažuje i obézní žena, která i přes případné zneužívání a týrání zůstává se svým krmičem z obavy, že by kvůli své tloušťce ani nikoho jiného nenašla. Tímto si krmič svou vykrmovanou partnerku jednoznačně k sobě připoutává.
Klasický feederismus se řadí mezi sexuální fetišismus a parafilii. Jde o fixaci na tělo a vzrušení z nabývání váhy. Nejpreferovanější částí těla bývá břicho, které se rozhodně neschovává pod volné oblečení, ale má být pořádně vidět.
Na diskuzních fórech si krmiči postují fotky svých otylých partnerek a ty se zase svěřují s tím, že po jídle obvykle následuje sex. Pakliže se vztah stává nezdravě závislým až destruktivním, psychologové uvádějí, že se s tím jen málokdy dá něco dělat. Člověk si jen obtížně dokáže přiznat, že takto žít nechce, a pracovat v rámci terapie na tom, aby se dokázal závislosti na jídle či na vykrmování partnerky zbavit.
Zdroje:
is.muni.cz: Feederismus: životní styl nebo forma zneužívání?
ubmed.ncbi.nlm.nih.gov; sexandpsychology.com