Vystudovali vysoké školy, procestovali svět a nezbývá, než se stát dospělými. Jenže se ukáže, že o svém dospělém životě mají odlišné představy. On chce žít v Česku, kde se narodil, ona tam, kde je moře a teplo.
Radana a Zdeněk (oba 27) se poznali na gymnáziu, chodili do stejné třídy, ale jiskra přeskočila až na maturitním plese. Od té doby jsou spolu. Tedy byli. Po promoci odjela Radana na ostrov Madeira a uvažuje, že tam zůstane trvale. Umí jazyk a nic jí nebrání, aby tam žila a pracovala. Jenže Zdeněk žít v cizině nechce. Radana se ho snaží přesvědčit způsobem poněkud sporným. Najdou řešení?
„Oba nás baví poznávat jiné kultury,“ vypráví Zdeněk, „ale myslel jsem si, že se shodujeme v tom, že žít chceme v Praze, kde jsme se narodili.“
Jenže Radana v Česku zůstat trvale nechtěla, měla dojem, že o tom mluvila od počátku vztahu. Neslyšel to Zdeněk, nebo jejím slovům nepřikládal význam?
Přece nechceš pořád jen pracovat
Po promoci odjeli na roční cestu po Asii. „Radana byla úžasná. Nevadilo jí, že jsme se leckdy nemohli tři dny umýt, že jsme několik nocí spali v autě, protože do nejbližšího města to bylo daleko. Ničeho se nebála – slonů, opic, ani bacilů. To spíš já jsem měl strach sníst třeba v Bangkoku v restauraci polévku. V tomhle ohledu to byla holka do nepohody.“
Když Radanu něco bavilo, byla ochotná tomu obětovat úplně všechno, a cestování milovala. Zdeněk taky, ale chyběla mu i jiná náplň. Chyběla mu práce. Začínal mít pocit, že se fláká, že mu život protéká mezi prsty, že za ním nic nezůstává. Podobné úvahy si Radana vůbec nepřipouštěla. „Z těch zážitků budeme žít celý život,“ říkávala, „ třeba se sem už nikdy znovu nepodíváme.“ „To chceš pořád jen pracovat?“ nechápala. Jenže právě to Zdeněk chtěl. Vystudoval scenáristiku a postrádal prostředí divadla, kde už měl své kamarády. Tím spíš, že během pobytu dostal z divadla zajímavou nabídku.
Proměna
Po návratu domů se Radana změnila k nepoznání. Z veselé a bezstarostné dívky, jakou znal během jejich cest, se stala smutná a věčně zachmuřená holka bez chuti k čemukoli. „Chodila jako tělo bez duše. Mluvila jen o tom, že to tu nesnáší, že česká zima je k nepřežití, že jí chybí moře a sluníčko. V bytě, který jsme si před odjezdem zařídili, se ani nebyla podívat. Bydleli jsme každý sám u svých rodičů. Tušil jsem, že něco chystá.“ A pak to přišlo. „Sehnala jsem si práci na Madeiře, budu tam pracovat jako průvodkyně,“ oznámila Zdeňkovi. Vystudovala angličtinu a portugalštinu, měla pro tu práci skvělé předpoklady, jenže Zdeněk najednou nechápal, proč to udělala. Přece se domluvili, že Asie bude poslední výjezd.
„Přechod od studentského k dospělému životu je jednou z prvních velkých změn v životě,“ říká psychoterapeut Michal Mynář, „a pokud u obou partnerů neprobíhají tyto změny souběžně, narůstá mezi nimi propast, která je může i rozdělit. Ona si pořád ještě chce vychutnávat studentský způsob života, on už ho nechal za sebou. Má chuť i motivaci jít dál. Ani na jednom postupu není nic špatného, jen jsou neslučitelné.“
Čtěte téma: Sex bude, až uděláš, co chci!
Kupčení se sexem ve stylu „neuděláš-nedostaneš“ je pro vztah mimořádně zhoubné. Přesto se tak zejména některé ženy chovají.
Spíme spolu v jedné posteli…
Radana odjela, každý večer jsme spolu mluvili přes skype. Doufal jsem, že to překonáme, že ji kočovný život omrzí a vrátí se,“ vzpomíná Zdeněk. Jenže opak byl pravdou. Radana byla rozhodnutá na Madeiře zůstat a začala Zdeňka přemlouvat, aby přijel za ní. „Jenže jsem vážně nevěděl, co bych tam dělal. Žít na od světa odříznutém ostrově mě vůbec nelákalo.“
Když Zdeněk definitivně odmítl, Radana změnila taktiku. „Je mi tu zima a strašně smutno, mám deprese,“ poslouchal jeden večer.
„Pronájem domku na pláži je pro mě drahý, musela jsem vzít podnájemníka,“ přituhovalo. „Je to fajn kluk, vyprávěla jsem mu náš příběh, chápe tě, taky by asi nechtěl opustit ostrov, ale kvůli mně by to možná udělal,“ zkoušela Zdeňkovu trpělivost.
„Vůbec tu nemůžu spát, José mě musí držet za ruku a hladit po vlasech, než usnu,“ zvyšovala napětí.
„Musela jsem si zajít pro antidepresiva, hodně jsem zhubla, myslím, že jsem nemocná,“ vykládala jindy.
„Spíme s Josém v jedné posteli, abych cítila lidské teplo, jinak bych vůbec neusnula,“ vyhrotila Radana svoje manipulativní chování.
Čtěte téma: Pořád mi volá. Je to stalking?
Dostává padesát SMS za den. Ani jedna není výhružná, jen lehce vyděračská. Do toho mu expřítelkyně neustále telefonuje. I v noci.
Co chce ona a co chci já?
„Radana cítila, že se blíží konec vztahu, že přítel nereaguje, jak by si přála. Snažila se ho přitáhnout zpátky, jenže to dělala hodně nešťastně,“ hodnotí Michal Mynář. „Zdůrazňovala svou slabost, potřebu ochránce a snažila se tím vzbudit ve Zdeňkovi silné emoce, žárlivost a rivalitu, které ho měly přimět, aby udělal něco, co nechce.“
„Měl jsem ji opravdu rád,“ říká Zdeněk, „ale tohle na mě bylo silné kafe.“ Zkoušela, jak moc ji miluje. Jenže on si začal klást otázky, co vlastně znamená jejich vztah pro ni? „Miluje vůbec ona mě? Chci spojit svůj život se ženou, která klidně pohřbí náš šestiletý vztah jen proto, aby dosáhla svého? Nechtěl jsem nic jiného, než žít tam, kde jsme se oba narodili. Co chtěla ona? Já to nevím.“
„Manipulace může být stejně tak zoufalý projev bezradnosti jako sobectví. Často jde o kombinaci obojího,“ tvrdí psychoterapeut. Lze se jí bránit? „Základem obrany je její rozpoznání,“ říká Michal Mynář, „pokud si všimnu, že se mě někdo snaží ovlivňovat, pochopím, kam mě chce dostat a jaké k tomu používá prostředky, stanu se vůči tomu imunní.“ Povšimnout si manipulace není však podle psychoterapeuta vůbec jednoduché. „Schopný manipulátor se vás totiž snaží ovládat nepřímo a používá víc než jeden způsob skrytého ovládání,“ tvrdí.
Radana se vrátila za rok. Věděla, že přestřelila, ráda by navázala, kde před rokem skončili. Jenže Zdeněk váhá. Metody, které používala, aby ho přiměla k odjezdu na Madeiru, se mu protivily. Uvědomil si, že je dosud neznal. Zřejmě zatím neřešili nic, na čem by Radaně tak záleželo. Až teď. Nicméně cítil, že ji má pořád rád. Mají zkusit překonat první vážnou krizi?
Má dát Zdeněk Radaně druhou šanci? Jak byste podobnou situaci řešili vy?
Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vitalia.cz.
V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.
ČLÁNKY DO MAILU