Tak jednoduché to ale nebude, přestože mezi zmíněné cíle patří například snížit do roku 2030 spotřebu pesticidů na polovinu současného stavu nebo zvýšit rozlohu ploch pro ekologické zemědělství na 25 procent. A to ani kdyby se cíle „Farm to Fork“ (což je název jednoho z dokumentů Evropské komise) skutečně naplnily. Proč?
Co se dozvíte v článku
Pozůstatků chemie se jen tak nezbavíme
Nesložitější je to se spotřebou pesticidů a (nejen) v zemědělství používané chemie. Ta se totiž v půdě hromadí řadu let a třeba do zdrojů podzemní vody proniká (podle struktury půdy a horninového podkladu) deset, nebo i dvacet let.
Což v praxi znamená, že i kdyby se na polích a v průmyslu již nyní žádná chemie nepoužívala, její pozůstatky ani z přírody, ani ze surovin pro výrobu potravin jen tak nezmizí.
Dlužno ovšem podotknout, že pro rizikové látky existují v potravinářské legislativě limity, a z monitoringu těchto látek vyplývá, že jsou, alespoň u nás, trvale pod těmito limity.
Galerie: Čeští vědci vymýšlejí botanické pesticidy
Biozemědělství neznamená více biopotravin
Co se pak týká ekologického zemědělství, více ploch zařazených do režimu biozemědělství ještě neznamená vyšší produkci biopotravin.
Evropské komisi jde především o podporu k přírodě odpovědnějšímu hospodaření, i když bioprodukci by mohl pomoci další z plánovaných záměrů, a to podpora krátkých dodavatelských řetězců.
Což je, mimo jiné, také větší důraz na produkci regionálních potravin, selských potravin, prodejů ze dvora a obecně prodejů potravin tuzemského původu. Nejvíce ale bude záležet, stejně jako při výrobě a prodeji konvenčních potravin, na konečném spotřebiteli.
Zájem o biopotraviny roste, ale stále mají minimální podíl na trhu
I bez evropských cílů přitom prodej i produkce biopotravin v ČR v posledních letech rostou, dokonce významně, pokud ovšem budeme nárůst vyjadřovat v procentech. V posledních dvou statisticky kompletně podchycených letech se obrat obchodu s biopotravinami zvyšoval meziročně o zhruba 30 procent, což opticky vypadá jako značný nárůst.
Pokud se ale podíváme na podíl biopotravin na celkové spotřebě nápojů a potravin v ČR, pak v roce 2018 (to je ten poslední spočítaný rok) činil 1,58 procenta; což, vyjádřeno hodnotou nákupů, činí ročně na jednoho obyvatele ČR 416 korun. Prostě takový jeden menší (pro někoho běžný) nákup.
Správný cíl, jízdenku platí spotřebitel
Cíle zveřejněné ve Farm to Fork jsou ovšem z obecného pohledu správné a žádoucí. Je však třeba vědět, že výsledkem bude logicky zvýšení cen potravin. I bez dopadů klimatických změn a bez koronavirových pandemií. Razantní omezení chemických přípravků (opět je nutné zdůraznit, že v rozumné míře jde o správný krok) zdraží pěstování plodin i chov zvířat, neboť v praxi toto omezení znamená vyšší riziko poškození úrody škůdci.
Biozemědělství, které tyto přípravky nepoužívá, řeší rizika ztrát biologickými prostředky, což ale většinou znamená vyšší náklady. Kromě toho je k produkci většiny ekologicky produkovaných komodit nutná větší plocha polí a často i vyšší spotřeba vody. Ve využitelné ploše má ČR celkem slušné rezervy, s vodou je to ale horší.
Tak či tak se musí spotřebitelé, nejen v naší zemi, připravit na to, že si vyšší a žádoucí ochranu životního prostředí zaplatí mimo jiné ve vyšších cenách potravin. Je to svým způsobem nevyhnutelné a systémově jediné možné řešení, bylo by ale poctivé to spotřebitelům při prezentaci všech ambiciózních plánů EU na zlepšení stavu životního prostředí sdělit.
Jak (ne)dosáhnout změny
Jednou z cest k dosažení cílů je ovšem také vyšší soběstačnost, jak na úrovni EU, tak na úrovni ČR. Smyslem je omezit přepravu potravin nebo zemědělských surovin na velké vzdálenosti, přičemž EU tím myslí teritoria mimo EU, ČR tím myslí teritoria mimo naší zemi.
I o tom ale především rozhodne spotřebitel, přičemž alespoň ve vyšší míře než dosud by měl preferovat potraviny tuzemského, nebo alespoň evropského původu.
Stanovovat podíl tuzemských potravin v maloobchodech je ovšem kontraproduktivní – ne vždy a ne vše se u nás dá vyrobit, a pokud ano, tak často s objektivně vyššími náklady. Vzhledem k tomu, že ceny potravin z mnoha důvodů, i kvůli Farm to Fork, v budoucnosti dále porostou, není zrovna strategické vytvářet ještě administrativní impulzy k dalšímu růstu cen.
Potraviny v budoucnosti budou ale jistě více ekologické a pole i životní prostředí méně zatíženo rizikovými látkami. Dosáhnout toho lze ale především změnou přístupu k hospodaření v krajině a změnou nákupního chování.
Galerie: Nejhorší potraviny roku
ČLÁNKY DO MAILU