Potraviny se šmelily vždycky, za minulého režimu to navíc bylo stylem „buď tohle nebo nic“, co na tom, že oficiálně jste měli dostat libové maso, když prostě nebylo.
I v hypermarketu se dá vybrat, ale je potřeba vybírat podle složení a ne podle ceny (a už vůbec ne podle slevy, která je většinou z ceny, za kterou se to nikdy neprodávalo, ale kterou by si tak ten obchod představoval). Zásadní je vyhýbat se kukuřičnému a bramborovému škrobu ve chlebu a masu (ano, brambory jsou běžně i tam!), rostlinným tukům v mléčných produktech (hlavně sýrech a jogurtech) a sladidlům všude tam, kde má být jen cukr, protože to je takové poznávací znamení nekvalitních potravin a další náhražky se na to už jen nabalují. Tím se vám sice výběr hodně zúží, ale zase tak hrozné to není a poslední dobou pozoruji, jak se i u nás začínají stále více objevovat drahé potraviny, které znám z Německa, třeba sýr Leerdammer nebo plechovky s liči.