Postižený bulimií „spořádá na, co přijde“. Kořeny slova pocházejí z latinského polys limos – velký hlad. Druhé zřejmě snad poněkud ironické vysvětlení sází na „bous limos“. V překladu jde o slova „vůl hlad“. Velmi volně „hlad takový, že by člověk spořádal celého vola na posezení“…
Bulimie se projevuje opakovaným zběsilým přejídáním i následným zvracením a hladověním
Oblíbenou kratochvílí velmožů dávné minulosti bylo polechtat se při hostině v krku pírkem, vyzvrátit obsah žaludku, a … hodovat dál. To je spíše do absurdna dovedená poživačnost než bulimie. Oblíbenou kratochvílí našich současníků jsou závody v počtu snězených švestkových či jiných knedlíků. Ani zde nelze mluvit o bulimii. Spíše o nezdravé soutěživosti. Bulimie je něco jiného. Hodně jiného.
Nutkavá potřeba jíst – a zvracet
V roce 1979 popsal anglický lékař G. Russell „silné a vůlí nezvládnutelné nutkání k přejídání záchvatovitého typu“. Tj. bulimii v moderním pojetí. K termínu dospěl oklikou. Povšiml si, že někteří z jeho pacientů střídali jakoby nárazovitě se objevující období přejídání, následný strach z tloušťky a drastické omezování jídla.
Ostatně první kazuistiky zaznamenal v časech, jež za ideál krásy považovaly modelku Twiggy (nar. 1949). Dívku proslulou chorobnou vyzáblostí. Jistá dialektika „přejídání-hladovění“ odpovídá jednomu z výrazně sociálních aspektů jídla. Může to být „odměna i trest“.
Přečtěte si: Jídlo je mocná zbraň. Funguje jako odměna, trest i způsob vydírání
V současnosti používané kategorizaci nemocí je mentální bulimie definována takto: Opakované záchvaty přejídání se s nadměrným zabýváním se kontrolou tělesné hmotnosti, jež vede k přejídání s následným zvracením nebo užíváním projímadel.
Kdo je bulimik
Choroba se může vyskytnout jak u osob obézních, tak i u osob normální hmotnosti. Může, ale nemusí být doprovázena mentální anorexií. Typický doprovodný projev jsou somatické nemoci. Imunita bývá snížena, což zákonitě vede k zvýšenému riziku onemocnění.
Odhady výskytu onemocnění se dosti liší. V ČR se pohybují kolem 1–5 % žen a 1 % mužů. Počet zachycených a léčených případů rok od roku roste. Zdá se, že jde spíše o důsledek větších znalostí o onemocnění, než faktického většího výskytu choroby.
K tématu: Mentální anorexie: nemoc blahobytné společnosti
Pokud z hladu, radosti nebo žalosti doma vypleníte ledničku, můžete, ale nemusíte být bulimik. Podobně není diagnostickým kriteriem ani sázka typu „v oblíbené hospůdce si objednám všechna jídla uvedená na jídelním lístku“. To vše by bylo příliš snadné. Klasická mezinárodní klasifikace nemocí předkládá pro dg. bulimie následující závazná kriteria:
Diagnóza bulimie – kritéria
- Opakované epizody přejídání (nejméně dvakrát týdně po dobu 3 měsíců). V krátké době sní velké množství jídla.
- Trvalé přemýšlení o jídle a silné, až záchvatovité puzení (žádostivost, bažení) po jídle.
- Postižení se pokoušejí čelit nevolnosti i jiným problémům z jídla jedním nebo několika způsoby:
1. vyprovokovaným zvracením
2. vyprovokovaným průjmem
3. nárazovým hladověním
4. užíváním léků typu anorektik nebo diuretik; u diabetiků může být vynechávána léčba inzulínem - Postižení mají pocit tloušťky a strach z dalšího tloustnutí. Obava je často zbytečná. Pacient může mít nižší hmotnost, než je norma.
Mentální bulimie podle modernější klasifikace duševních onemocnění:
- Opakované epizody záchvatovitého přejídání. Zde jsou dva příznaky:
1. Snědení většího množství jídla (např. každé 2 hodiny). Potravy je mnohem víc, než by většina lidí snědla v průběhu podobné doby a za podobných okolností.
2. Pocit ztráty kontroly nad jídlem. Pocit „nepřestanu, dokud je co jíst.“ Nedokážu kontrolovat, co nebo kolik jídla bylo snědeno. - Opakované nevhodné chování, spojené se snahou omezit zvýšení hmotnosti. Např. vyprovokované zvracení; nadužívaní projímadel, diuretik, klystýrů; půst; nadměrné cvičení do úplného vyčerpání.
- Záchvatovité přejídání a nevhodné kompenzační chování se v průměru vyskytují nejméně dvakrát týdně po dobu 3 měsíců.
- Sebehodnocení je příliš ovlivněno hmotností, a to negativně.
- Rušivé příznaky se nevyskytují výhradně v průběhu epizod mentální anorexie.
Není bulimie jako bulimie
Přinejmenším existují dva typy poruchy:
Za prvé vypuzující, dejme tomu „WC typ“ – odstranění požitého jídla se děje zvracením obvykle vyvolaným uměle, často mechanickým drážděním. Odlišit je nutno zvracení psychogenního typu, jež může být projevem odporu, hypochondrie, vydírání, obracení pozornosti na sebe. Může být odpovědí na výrazný stres, ať již somatický nebo spojený s emočním nebo morálním selháním.
Dále je jídlo vypuzováno systematickým užíváním velkého množství projímadel, močopudných prostředků, klystýrů či různých výplachů. Setkal jsem se s osobou, jež si poměrně složitou cestou opatřila lék Furon. Tj. furosemidum, jež patří mezi klíčové močopudné látky, samozřejmě dostupný pouze na lékařský předpis.
Za druhé nevypuzující „půstový“ typ. Odpovědí na přejídání je půst. Zde je nutno odlišit půsty zmíněného typu od podobného konání souvisejícího například s požadavky církví nebo dokonce sekt. Existuje i přejídání spojené s jinými problémy např. coby reakce na stresové události, např. smutek po smrti partnera ale i oblíbeného zvířete, rozvodové trauma a jiná trápení. Stres mohou vyvolat i radostné události – svatba v rodině nebo narození potomka. Pozoruhodné souvislosti jsou i s přípravou respektive odkládáním učení na obtížnou zkoušku. „Musím se přece najíst, a proto nemám čas se učit,“ je variantou tzv. prokrastinace.
Přečtěte si: Prokrastinoval tak dlouho, až zmeškal Titanic
Dodat lze citát jednoho z nejvýznamnějších britských a i světových psychologů Hanse Jurgena Eysencka: „Proti úzkosti nejvíce pomáhá sex, jídlo a autogenní trénink.“ Výběr je na nás. Sex i jídlo se může stát démonem. Že by řešením byl autogenní trénink?
ČLÁNKY DO MAILU