Nejen producenti a zpracovatelé masa napříč státy EU, ale už i organizace zastřešující veškeré zpracovatele zemědělských komodit, například Potravinářská komora ČR, chtějí na celoevropské úrovni dosáhnout legislativní ochrany potravin živočišného původu, a především pak pojmu „maso“.
Poukazují mimo jiné na to, že rostlinné imitace potravin živočišného původu se od masa a masných produktů svým složením, ale také účinky na lidský organismus zásadně liší, a podle potravinářů by tak bylo v zájmu spotřebitele také adekvátní rozlišení příslušných názvů.
Liší se využití živin
Jedním z důležitých rozdílů je třeba využitelnost živin ze stravy živočišného a rostlinného původu. Ačkoli se lze na některých internetových stránkách dočíst, že je využitelnost pro člověka prospěšných látek v produktech z rostlinné stravy vyšší, opak je pravdou.
Podle nutriční specialistky z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity Obrany Hany Střítecké dosahuje například biologická využitelnost bílkovin v případě vajec zhruba 95 procent, masa 90 procent a mléka 85 procent. To je až několikanásobně více než v případě rostlinných imitací potravin živočišného původu.
Jaké maso jíte doma nejčastěji?
To také vrhá poněkud jiné světlo i na uhlíkovou stopu potravin. Mnozí spotřebitelé z řad veganů a vegetariánů totiž preferují stravu rostlinného původu také jako cestu k vyšší ochraně přírody a snížení množství emisí a právě uhlíkové stopy. Podle Jana Pivoňky z ústavu konzervace potravin pražské Vysoké školy chemicko-technologické je ale uhlíková stopa potravin živočišného původu po započítání využitelnosti látek z těchto potravin s výrobky z rostlinných zdrojů srovnatelná.
Pozor na rizikové složky
Podle Jana Pivoňky z VŠCHT se navíc v potravinách rostlinného původu používají látky, které jsou v produktech živočišného původu vnímány jako rizikové. Příkladem je třeba leghemoglobin, což je obdobná složka, která bývá dávána do spojení s karcinogenními riziky červeného masa.
Maso navíc obsahuje na rozdíl od surovin rostlinného původu veškeré pro člověka potřebně esenciální aminokyseliny a také některé vitamíny, jako je B12. Maso, a to zejména takzvané červené maso (vepřové a hovězí), má také vysoký obsah leucinu, který stimuluje růst bílkovin, a je také významných zdrojem lysinu, který pro změnu stimuluje růstový hormon a podporuje vstřebávání vápníku nebo metioninu. Kromě toho, jak je již celkem známo, se v živočišných tucích dobře rozpouštějí vitamíny A, D, E a K.
Někteří lidé nicméně nejedí živočišné produkty i proto, že se odmítají podílet na průmyslové produkci masa. Zároveň se dokáží stravovat tak, aby jim ve výživě nic nechybělo, jen to občas dá více práce.
Mnozí spotřebitelé si ale podle odborníků rozdíly v množství a využitelnosti živin neuvědomují, nebo si je uvědomit nechtějí, a proto je podle Pivoňky žádoucí vyšší než dosavadní legislativní ochrana pojmu maso. Stát by se tak mělo podle něj na celoevropské úrovni, aby měla taková ochrana co nejvyšší právní úroveň.
Češi jedí hodně masa
Potravináři ale uznávají, že současná spotřeba masa by se mohla snížit, protože mimo jiné překračuje maximální množství s ohledem na zdraví. To se týká hlavně vepřového masa a výrobků z něj.
V roce 2020 totiž činila podle statistiky celková spotřeba masa v ČR 84 kilogramů na osobu a rok, z toho spotřeba vepřového byla 43,4 kilogramu na osobu a rok, drůbežího 29,8 kilogramu na osobu a rok a hovězího 8,8 kilogramu na osobu a rok.
Reálná spotřeba je ale nižší – statistiky spotřeby totiž zahrnují spotřebu masa včetně váhy kostí, a naopak nezahrnují maso, které se zkazí a končí v odpadu. Odborníci přitom spotřebitelům doporučují při konzumaci masných produktů, aby dodržovali alespoň některé z hlavních zásad.
V prvé řadě by mělo konzumovat maso jako takové, to znamená ne uzeniny, a s ohledem na obsah železa by měli spotřebitelé preferovat spíš červené a méně tučné maso. Při úpravě masa by pak měli volit vhodné kulinářské úpravy, jako je vaření, dušení, pečení nebo grilování, a naopak co nejvíce omezit smažení.
ČLÁNKY DO MAILU