Ať nakoupíte oblečení ve značkovém obchodě, nebo na tržnici, můžete si být pomalu bezvýhradně jistí, že vám v šatníku skončí oděv MADE IN CHINA. Pokud se po dvou dnech šat nerozpadne, nechť čínská jehla šije dál; pokud se z těchto oděvů neosypeme, pak třikrát hurá. Jenže my už tak často nejásáme, zvláště ne v posledních letech, kdy rapidně vzrostl počet lidí, kteří jsou alergičtí na chemikálie, kterými se látky barví. Osypou se, sotva si sednou na nový gauč nebo zkusí džíny v kabince obchodu. Statistiky jsou neúprosné, i co se týče nárůstu počtu alergií na nikl, barvy, toaletní papír, kosmetické ubrousky nebo třeba stíny na oči.
Téma je to natolik zásadní, že se mu věnovali i primářka Dermatovenerologického oddělení v Motole Alena Machovcová a prof. Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky vinohradské nemocnice a předseda České dermatovenerologické společnosti na setkání věnovaném novinkám v dermatologii.
Z čeho to mám?
Bez příčiny obvykle není ani kopřivky, jenže zjistit příčinu zarudlých paží nebo oteklých hýždí nemusí být vždy snadné. Lékařům v hledání pomáhá podrobná rozmluva s pacientem, kdy zjišťuje jeho zvyky, pracovní zařazení i dobu vzniku alergické reakce. „Kromě odebrání podrobné anamnézy se provádějí tzv. epikutánní testy, kdy se na záda pacienta nalepí náplasti obsahující jednotlivé alergeny. Po jejich sejmutí se odečte případná alergická reakce na konkrétní testovanou látku,“ vysvětluje průběh návštěvy u dermatologa Petr Arenberger.
Při aplikaci alergologické substance přitom lékař vychází z Evropské základní sady podezřelých látek, kterých je nově třicet (poslední – směs textilních barev, byla přitom přidána letos). S náplastmi žijete asi týden, přičemž po několika dnech chodíte k lékaři na odečet výsledků.
Nikl je v očních stínech i v myších
V roce 2008 se v USA stal nikl alergenem roku. „Nejvíce kožních alergických reakcí bývá už dlouhodobě na kovy, z nichž nejfavorizovanější je nikl. Souvisí to s používáním bižuterie, ale i různých doplňků, například kovových knoflíků nebo některých kovových nebo pokovených částí mobilních telefonů či kontakt s mincemi,“ říká Petr Arenberger.
Asi vás to překvapí, ale nikl může být součástí i počítačových myší, obalů na telefon, počítačů, hraček, vyskytuje se v ortodontických aparátech, kloubních náhradách, ale i make-upech. „Velké množství niklu uvolňují i modré a modrošedé oční stíny a tužky na oči,“ varuje dále Alena Machovcová a dodává: „Od roku 2001 je v Evropské unii regulován obsah niklu v běžných kovových předmětech, což se ukázalo jako efektivní, zejména v Německu, kde došlo k poklesu senzibilizace na nikl. U nás bohužel ne, u nás totiž stále kontrola obsahu niklu ve výrobcích chybí.“
Galerie: Nebezpečná kosmetika 2014
Chromu máme plné boty
Z dřívějších dob byla alergie na chrom známá hlavně u stavebních dělníků, kteří přišli do styku s cementem. Před lety v něm totiž množství chromu nebylo nijak limitováno. Dnes už země EU přidávají do cementu, který přichází do kontaktu s kůží, sulfáty železa, což redukuje soli chromu pod dvě ppm. A to už paseku na rukou dělníků obvykle nedělá, došlo tak k celoevropskému poklesu profesionální senzibilizace. „Nicméně chrom se stále v naší blízkosti vyskytuje. Přidává se například do kůže, která se vydělává. Díky chromu se stává měkčí, trvanlivější a pružnější,“ říká primářka.
Z německých analýz provedených v letech 2000 až 2006 vyplynulo, že tehdy výrobci o množství chromu vůbec nepřemýšleli a chromem rozhodně nešetřili. „Polovina z 850 testovaných kožených výrobků uvolňovala více než 3 ppm chromu a jedna šestina výrobků obsahovala dokonce nad deset ppm,“ šokuje Alena Machovcová. Od roku 2012 je ale naštěstí obsah chromu v kůži regulován 3 ppm, předpokládá se, že by uvedení limitů v praxi mohlo snížit výskyt této alergie až o 80 %. Možná už kožené boty nejsou tak měkké, na druhou stranu už by vám po nich neměly zmodrat nárty a rudnout plosky.
Kobalt je všude a regulace nikde
Problémy s kobaltem nemívají jen lidé zaměstnaní v kovovýrobě či stavebnictví. S kobaltem si podáváme ruku vlastně denně, své místo má v mnohé bižuterii, páscích, mobilních telefonech, počítačích, implantátech, ale je i součástí nábytku, volantů, sedaček.
Ono se i málo ví, že nylon a různá syntetická polyamidová vlákna, vlna, ale i hedvábí obsahují a uvolňují ionty kobaltu. Vzhledem k tomu, že je tento kov všude kolem nás, není se co divit, že jeho senzibilace každým rokem vrůstá. Zatímco v roce 2002 byly u nás jen asi čtyři procenta lidí s alergií na kobalt, po deseti letech vrostl počet na devět procent. Přesto u nás obsah kobaltu ve výrobcích stále není nijak regulován.
Fumaráty jsou v džínech i peněžence
Novými silnými alergeny, kvůli kterým naše kůže trpí, jsou fumaráty. Jedná se o soli a estery kyseliny fumarové, které se využívají zejména pro své antimikrobiální a protiplísňové vlastnosti. Zejména ester zvaný dimethylfumarát dokáže udělat na těle paseku.
Případ silné alergické reakce, ze kterého až mrazí, se stal v Portugalsku, kde si žena zakoupila novou pohovku. Po čtrnáctidenním používání došlo k nesmírně silné kontaktní senzibilizaci na celých hýždích, zádech i nohou. Podobně nevalně dopadl i muž, který si zakoupil koženou peněženku s dimethylfumarátem a nosil ji v kapse u džín. I přes to, že nedocházelo k přímému kontaktu s pokožkou, osypal se. „Tyto příběhy bohužel stále přibývají, v loňském roce byla popsaná kazuistika kopřivky na vnitřní straně stehen po oblečení třikrát praných těsných džínů. Reakce se objevila do dvaceti minut,“ popisuje Alena Machovcová a doplňuje: „Dimethylfumarát většinou je obsažen ve zboží dovezeném z Číny. Fumaráty způsobily celosvětovou epidemii nejen v zemích EU, ale celosvětově, proto EU zakázala dovoz výrobků, které obsahují více než 0,1mg/kg. Přesto se ale ve zboží dále vyskytují, což dokládá příklad s džínami,“ říká primářka.
Textilní barvy
„Senzibilizace na textilní barvy byla v multicentrické studii prokázána u 3,7 procent pacientů, proto byly také vybrané textilní barvy nově přidány do Evropské základní sady – žlutá, oranžová, červená a disperzní modrá v jednoprocentní koncentraci a modrá v 0,3% koncentraci,“ upřesňuje Alena Machovcová. Problémem jsou zejména disperzní barvy sloužící k barvení syntetických materiálů, jako je nylon nebo polyester.
Určitě už jste alespoň jednou v životě skřípali zuby nad obarveným prádlem z pračky, a to kvůli novým džínům nebo jediné červené ponožce. To byly zřejmě ty kusy oblečení, které byly obarveny disperzními barvami, ustálené v látce levnými ustalovači a fixátory, jež se nevážou pevně na vlákno. Mohly se tedy snadno uvolnit a migrovat nejen z látky na látku, ale zejména z látky na kůži. Největší pozor bychom si měli dávat na syntetické látky a vlnu, ale ani jiné materiály nejsou z obliga.
Zářným příkladem budiž pracovník, který od svého zaměstnavatele dostal modrou kombinézu. V místě, kde doléhala na jeho tělo, se osypal. Modrou tedy vyměnil za světle hnědou, ale obtíže neustaly. S barevnými montérkami se trápil deset měsíců, než dostal kombinézu bílou. Obtíže pak hned vymizely. „Alergická reakce se obvykle projeví na hrudníku, stehnech, břichu nebo končetinách, méně často pak v ohybech. V osmdesáti procentech případů se jedná o ekzematické projevy,“ říká Alena Machovcová. Alergie na textilní barvy se vyskytuje zejména u žen kolem padesáti let a u mužů kolem čtyřiceti let.
Snižte riziko
Alergenům se nejspíš jen tak nevyhneme, ale riziko alergie můžeme snížit. „Důkladným vypráním se z tkaniny odstraní část barviva, která by se snadno uvolnila a byla tak v dlouhodobém kontaktu s kůží. Ideální je zamezit kontaktu potenciálních alergenů přímo s kůží. U disponovaných jedinců se tak vyplatí třeba spodní části kovových knoflíků podšít nebo místo bižuterie nosit náušnice, náramky či prstýnky z ušlechtilých kovů,“ radí závěrem Petr Arenberger.
ČLÁNKY DO MAILU