Bylinné produkty neprodávám, učím, jak si je vyrobit

Jméno Moniky Poledníkové bývá spojováno s bylinkami. Jakým způsobem si k nim našla cestu a proč se kromě fytoterapie zajímá také o aromaterapii, psychosomatiku či holistické léčení?

Odkud se vzal váš zájem o léčivé rostliny, aromaterapii, masáže a alternativní medicínu?

Bylo to postupné a přirozené. Vyrůstala jsem na vesnici a už prarodiče mi říkávali, co je k čemu dobré. Znali snad každý plevel, co venku rostl. Máma se pak hodně zabývala zdravou výživou, navštěvovala spoustu bylinářů a kvalitních léčitelů, brala mě většinou s sebou. Pamatuji si, že mě jejich práce vždycky fascinovala. Později jsem, už jako redaktorka, začala spolupracovat s bylinářem Radomírem Wojnarem. Považuji jej za bylinářskou špičku v ČR. A právě on mě nasměroval ke studiu na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové, obor léčivé rostliny. Než jsem se tam však odvážila přihlásit, uteklo nějakých osm let. Během té doby jsem se učila sama od bylinářů, absolvovala nespočet kurzů i jiné školy a zjišťovala, které oblasti fytoterapie se chci podrobněji věnovat.

Autor: Barbora Veretová

„Cítím se vcelku jako normální člověk a pojmy jako eko či ezo nenávidím. Chuděry naše babičky, to byly všechno biomatky, dneska bychom jim daly. Snažím se řídit zdravým selským rozumem,“ říká Monika Poledníková

A to je která?

Jednoznačně jsem se chtěla zaměřit na české byliny. Na ty, které rostou tady. Jsem přesvědčená, že bychom měli primárně využívat rostliny z kraje, kde žijeme. Moderním „superbylinám“ z jiných krajů se samozřejmě nebráním, ale snažím se je indikovat opatrně a s rozumem, velmi individuálně. Studia mě zavála i do oblasti aromaterapie, psychosomatiky a posléze holistického léčení. Takto to vypadá, že je to od každého kousek, ale v určitém bodu se všechny tyto oblasti spojují a jedna bez druhé nemůže dobře fungovat.

U čeho jste tedy nakonec zůstala?

Obor Léčivé rostliny v Hradci jsem nakonec vystudovala. Během všech kurzů a školení jsem se naučila i masírovat a udělala si kurz na fitness instruktorku. Myslím si, že čím víc nových věcí se člověk naučí, propojí je a získá nové zkušenosti, tím více ho i posunou někam dál. Třebaže instruktorku ve fitness centru nedělám, znám dobře spoustu cviků na posílení těch správných svalů, aby nás nebolela záda. A to už může být dobrý doplněk pro klienta, který přijde s požadavkem, ať mu namíchám mast a poradím, jak na loupání v kříži. Prostě všechno souvisí se vším. Chci lidem dát maximum, poradit jim a pomoci zbavit se obtíží, které je trápí.

S bylinami a aromaterapií logicky souvisí i výroba domácí kosmetiky. Vyjde na minimum peněz, je bez toxické chemie (kterou přece na sebe nechceme dobrovolně mazat) a krém na vrásky či repelent proti hmyzu zvládne vyrobit i malé dítě. A pokud se chcete zeptat, pak domácí kosmetiku neprodávám. Pořádám workshopy, kde lidem radím, jak si ji mohou vyrábět sami. Je to efektivnější.

Jaký je váš oblíbený esenciální olej? 

Hmmm. Je těžké říct jen jeden jediný, to bych diskriminovala ty ostatní, které jsou taky úžasné. Tak třeba takhle: v létě nedám dopustit na mátu – ochlazuje, pomůže na cestovní nevolnost a její osvěžující vůně dokáže dokonale pročistit hlavu. V chladných měsících zase miluju hřebíček, skořici a pomeranč, míchám si směs. Zahřeje a nádherně voní. Ale když o tom tak přemýšlím, tak mnou nejvíc používaný je levandulový olej. Přivezla jsem si ho přímo z Provence a užívám si jeho vůni večer před spaním. Při práci mě pak zase nejvíc povzbudí růže, tu si přidávám i do koupele. Pro nás holky je nepřekonatelná.

Vy ale také píšete. Jak jste se dostala k šéfredaktorské činnosti? 

Už od školy jsem se věnovala psaní a nabírala zkušenosti v mnoha redakcích, zejména tištěných novin a časopisů. Na jaře tomu bude deset let, co jsem se potkala s člověkem, který měl nápad založit nějaký bylinkový časopis v České republice. Vymyslela jsem a postavila první číslo, moc se líbilo. Nejdřív jsme byli čtvrtletník, brzy na to dvouměsíčník a záhy pak i měsíčník. Přidala se k tomu nejrůznější speciální vydání časopisu, dokonce jsme jej začali v anglické mutaci distribuovat do několika zemí světa, nejvíce pak do USA. Mezitím vznikl ještě další časopis s odlišným zaměřením. Během let se utvořila redakce asi sedmi stálých kolegů a spousty externistů. Byli jsme perfektní parta podobně naladěných lidí. Časopis považuji za své dítě, bohužel jsem o něj pod vlivem různých okolností přišla a má životní cesta se ubírá jiným směrem, přestože mě tato ztráta nesmírně bolí. Do budoucna mám jasnou vizi a rozhodně z ní nijak neuhnu. Chci pracovat s poctivými, férovými a příjemnými lidmi. Stejně jako v bylinářské praxi či masážích se snažím udělat pro klienta maximum, to samé chci pro čtenáře. Odmítám jej šidit, odbývat a podávat nepravdivé či zkreslené informace. Svoji práci, ať už je jakákoliv, chci dělat srdcem, poctivě a s odpovědností.

Jaké máte v současné době projekty a co plánujete do budoucna?

Rozhodla jsem se založit vlastní projekt, na kterém intenzivně pracujeme a během října bychom jej rádi představili veřejnosti. Velmi okrajově lze říci, že budu pokračovat v tom, co jsem před necelými deseti lety započala. Nápady si odnáším s sebou a svým čtenářům chci nadále nabízet to nejlepší. Některé kolegyně z bývalé redakce mi v rozjezdu pomáhají, za což jsem velmi ráda a vážím si toho, protože je považuji za špičky v oborech, kterým se věnují.

Co váš osobní život? Platí pro vás rčení, že kovářova kobyla chodí bosa, nebo léčíte celou domácnost bylinkami a dokážete je prakticky využít?

Syn všude říká, že pořád vařím ty svoje bylinkové čajíky, pomáhá mi je míchat. Dcera už zná základy aromaterapie, a když s ní půjdete po louce, dokáže vám vyjmenovat mnoho rostlin, které tam rostou. V běžně dostupných základních bylinách se oba vyznají vcelku dobře a jsou většinou schopni poznat, k čemu jsou dobré. Všechny bolístky i případná nachlazení nebo infekce léčíme výhradně s pomocí přírodních produktů. Muž jezdí kamionem, takže je na cesty vybaven i speciálním odpařovačem éterických olejů do autozapalovače, kam si může dle potřeby nakapat doma namíchanou směs na povzbuzení, zklidnění nebo lepší usínání. V létě vozí též směs proti komárům a obtížnému hmyzu. Když je nachlazený, odjíždí s namíchanými bylinami na čaj. Nějaké léky doma v lékárničce máme, ale ani si nepamatuji, kdy jsme je využili naposledy. I na dovolenou, kdy jsme cestovali autem po Evropě a spali pod stanem, jsem nabalila vybrané éterické oleje. Pomohly nám mnohokrát.

Co vaše strava, jste taková ta typická bio, eko či ezo žena?

Jak se to vezme. Cítím se vcelku jako normální člověk a pojmy jako eko či ezo nenávidím. Chuděry naše babičky, to byly všechno „biomatky“, dneska bychom jim daly. Snažím se řídit zdravým selským rozumem. Ovoce a zeleninu, co nezvládneme vypěstovat, kupuji od těch, co to zvládli. Občas koupíme nějaký exotický kus v supermarketu, ale moc nevidím smysl v tom, proč utrácet za přes půl světa dovezené produkty, když si můžeme dát něco chutného lokálního. Pečivo peču téměř výhradně vlastní, chléb z kvasu, ostatní většinou z droždí. I u „biopotravin“ je dobré používat zdravý rozum. Ne všechno označení „bio“ je opravdu bio. Stal se z toho dnes spíš byznys.

Beru mléko přímo od krav – surové, bez jakýchkoliv úprav. Jdou z něj udělat sýry, ze smetany pak máslo a chutná to líp než z obchodu. Maso mám od kamarádek, co mají hospodářství. Vařím ho jen rodině, já jsem vegetariánka. Snažím se stravovat spíše vegansky, ale ne vždy je to možné. Maso mi nechutná a postupem let se přidaly i etické důvody. S mlékem a vejci to mám podobně. Omezeně jím jen domácí. Do kávy si dám raději domácí mandlové mléko nebo ji vypiji černou. Jím, co mi chutná, ničím se neomezuji, a když cítím, že mi někde přibyl faldík, začnu intenzívněji cvičit. Poslouchejte svoje tělo a řiďte se rozumem, to je asi nejlepší návod na zdravý život. Univerzální návod nebo stravovací režim neexistuje, každý jsme originál!

A co děti? Dostávají doma řízky, nebo řeřichu?

Syn je řízkový typ a „zeleninožrout“, řeřichu na chleba si dá spíš dcera. V sezóně ale oba dva chodí „ozobávat“ zahradu a z bylin a jedlých květů si sami chystají hostinu. Nejraději mají pažitku a sedmikrásky.

Prozradíte nějaký oblíbený zdravý recept?

Můj oblíbený, který pokaždé sklidí velký úspěch:

Kromě toho, že je vaším koníčkem práce, co třeba nějaké další záliby? 

Miluji cestování, jakmile to je jen trošku možné, mizím pryč. Mám ráda zejména oblasti, které nejsou turisticky populární. Nepotřebuji chodit po známých památkách, víc mě potěší neznámá ruina hradu, o které nikdo neví. Fascinují mě hory a lesy, kam málokdo chodí. Koupu se raději v opuštěné zátoce než na přeplněné pláži. A raději přespím ve stanu na louce než ve čtyřhvězdičkovém hotelu. A i když žijeme v domě, nevím, jestli by nebyla lepší maringotka, se kterou můžeme kdykoliv kamkoliv odjet. Kolem jen velký pozemek, jedlá zahrada, samota a klid.

Máte nějaké své životní motto?

Ano, jedno opravdu mám. A v posledním měsíci jsem si ho mnohokrát opakovala. Je to staré indiánské přísloví: „Netlač řeku, teče sama.“ 

Monika Poledníková

Vystudovala obor Dramaterapeut – herní specialista na PdF v Olomouci, dále obor Dietní sestra na VOŠ zdravotnické a obor Léčivé rostliny na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové.

Absolvovala rekvalifikační kurz Masér pro zdravotní a rekondiční masáže, Fitness instruktor a Kouč, dále řadu seminářů a kurzů, jako například laktační poradenství, masáže kojenců a těhotných žen a podobně.

Působí jako moderátorka v rádiích, jako bylinkářka vystupuje i v televizi, psala pro řadu tištěných i webových magazínů jako redaktorka, v září 2018 odešla z postu šéfredaktorky projektu, který sama vybudovala.

Věnuje se psaní, fytoterapii, masážím, výrobě domácí kosmetiky, pořádá workshopy a přednášky na témata z oblasti přírodní léčby.

Jako bylinkářka spolupracuje s Institutem funkční medicíny a výživy.