Být abstinentem v Česku je výzva, říká primářka

Už desátý rok je únor měsícem sucha – alespoň toho alkoholového. K výzvě Suchej únor, která veřejnost vybízí k (alespoň) měsíční abstinenci, nabádá i primářka Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Zuzana Spurná. Nemocnice k tématu připravila materiál, z něhož citujeme.

„Suchej únor bych všem doporučila ze dvou důvodů. Za prvé je to pro každého příležitost si uvědomit, zda a do jaké míry jim absence konzumace alkoholu chybí, za druhé je to výrazem podpory pro ty, kteří se s abusem (nadužíváním) alkoholu ve svém životě potýkají – ať už léčbu zvažují, podstupují ji, anebo jsou právě v remisi,“ říká psycholožka.

Vyzkoušet si orientačně, jak jste na tom, můžete v testu závislosti na alkoholu.

Nepít v Česku? A nejste divní?

Být abstinentem je podle Zuzany Spurné v ČR opravdu výzva. „I když alkohol patří mezi tvrdé drogy, v naší zemi si tuto skutečnost málokdo uvědomuje. Zacházíme s ním spíše jako s potravinou,“ upozorňuje primářka.

„Alkohol je nabízen při téměř všech příležitostech, stal se pro nás nedílnou součástí mnoha společenských i svátečních rituálů. Člověk, který jej odmítá, je považován za zvláštního a ke konzumaci je často vybízen i přes vyslovení svého nezájmu, případně to může být hostitelem vnímáno jako faux pas,“ říká.

Alkohol není lék, na depresi nepomůže

Alkohol se často stává také jakousi první pomocí v případech jakékoliv psychické krize. „Bývá ‚léčbou‘ depresí i úzkostí. Umožňuje útěk před realitou, zapomnění, případně krátkodobé zlepšení nepříznivé reality – problémů či konfliktů, které si nechceme připustit a které neumíme řešit,“ popisuje psycholožka zkušenosti z praxe.

V mnoha takových případech alkohol začne život pomalu ovládat, a to rozhodně ne ve prospěch uživatele. V této souvislosti Zuzana Spurná upozorňuje na to, že pozornost okolí může být u člověka svedena právě na konzumaci alkoholu, přestože závislost je až důsledkem jiného, hlubšího problému.

Problém jde napříč spektrem společnosti

„I když se jako klinický psycholog nespecializuji na léčbu závislostí na alkoholu, setkávám se s tímto problémem u svých klientů poměrně často – v poslední době více u žen než u mužů. Právě ženy nezřídka řeší vztahovou prázdnotu a nespokojenost domácím, tedy nikoliv společenským, popíjením alkoholu,“ popisuje primářka s tím, že se na konzumaci alkoholu nejen v takových případech zvyká velmi snadno. Zbavit se tohoto zlozvyku je potom naopak obtížné, a to zejména v situacích, kdy má osoba k závislosti či nadužívání alkoholu sklony například kvůli zděděné vloze k závislostem.

„Závislost je velmi nespravedlivá,“ říká také Gita Pekárková, specialistka na léčbu závislostí. Dlouhá léta byla vedoucí lékařkou „dámského“ pavilonu č. 7 Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde se léčí ženy ze závislostí. Když začínala, svalovaly její pacientky vinu za své pití na socialismus. Dnes říkají, jak je doba těžká, jak jsou přetížené… „Závislost na alkoholu funguje po staletí bez ohledu na společenské nebo politické zřízení. Důležité je, že se závislost na alkoholu začala brát jako nemoc a nemoc se dá léčit,“ zdůrazňuje lékařka. Ve velkém rozhovoru pro Vitalia.cz vysvětluje mimo jiné, že k abstinenci nelze nikoho donutit, můžeme ho jen motivovat.

Zuzana Spurná pak shrnuje: „Různé stupně závislosti na konzumaci alkoholu prostupují celým spektrem naší společnosti a neliší se inteligencí ani socioekonomickým statusem lidí. Naopak si myslím, že inteligentní a pracovně úspěšní lidé mohou být rovněž úspěšnější ve skrývání alkoholové závislosti,“ říká a závěrem dodává: „Pokud někdo alkohol odmítá, tak jeho postoj respektujme. Normální je nepít.“

Odborná spolupráce:

PhDr. Zuzana Spurná, Ph.D.

Klinický psycholog a psychoterapeut, od r. 1998 působí ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, kde je od r. 2008 primářkou Oddělení klinické psychologie. Specializuje se na individuální psychoterapii dospělých s psychosomatickými obtížemi.