Zatímco nabídka běžných klobás je standardní součástí spektra uzenářských produktů ve všech možných typech maloobchodních sítí, zvěřinové klobásy si spotřebitel obvykle dopřát nemůže. Pokud se tedy nezastaví u stánku u křižovatky Markvartice-Kasárna nedaleko Jihlavy.
Zvěřinové klobásy přímo z udírny
V místě, kde se stýkají silnice I/38 (E59) a I/23, najdete stánek, kde to voní po uzení. Tam si lze kančí, dančí, jelení i „normální“ domácí klobásy zakoupit nebo přímo na místě zkonzumovat.
Stánek „Zvěřinové klobásy“ je v provozu denně od osmi ráno do osmi hodin večer, kromě zimního období. Vedle klobás nabízí třeba uzený bůček, krkovici nebo koleno – přehled o nabídce s reálnými ukázkami nabízených produktů si lze udělat na webu Zvěřinové klobásy.
Místo má navíc svou gastronomickou historii – na stejném místě existoval v minulosti zájezdní hostinec, v němž pošťáci při cestě z Vídně do Prahy přepřahali koňská spřežení, přespávali tam a samozřejmě se na místě také najedli.
Kdo ví, zastaví
Myšlenka využít historie kasárenské křižovatky k prodeji kvalitních klobás uzených přímo na místě se zrodila v roce 2009 v hlavách dvou kamarádů – Josefa Chromého a Marka Pražáka (na úvodním snímku), klobásy pro ně vyrábí další kamarád v nedaleké malé rodinné řeznické provozovně, logo a kresby lemující okolí stánku jsou pak dílem další kamarádky, výtvarnice Olgy Cermanové. „V podstatě se dá říci, že nejsme rodinná firma, ale firma kamarádská,“ konstatuje Josef Chromý.
Klobásy a další prodávané produkty se udí hned za prodejním stánkem, a zákazníci tak mají k dispozici uzeniny v nejčerstvější možné podobě. Zájem, nejen z řad kolem jedoucích řidičů, i zřejmě proto neustále roste, důvodem je ale jistě i skutečnost, že zvěřinové klobásy v širokém okolí nikdo neprodává.
„Lidé už si na nás zvykli a přibývá zákazníků, které vídáme opakovaně, takže nás s trochou nadsázky znají od Ostravy až po Aš,“ podotýká Josef Chromý.
„Udírna náhražky ztrestá“
Důvodem zájmu zákazníků je také kvalita. V každé klobáse je minimálně 90 procent masa, což se příznivě odráží při uzení, jelikož mouka, kůže a další náhražky nejsou žádoucí a podle Chromého „udírna veškeré náhražky ztrestá“.
Všechny produkty jsou tedy bezlepkové a v přírodním střívku. Ze zmiňovaných 90 procent masa činí přitom podíl zvěřinového masa nejméně 40 procent. Zvěřinové klobásy jsou tak kombinací vepřového, hovězího a zvěřinového masa, což zajišťuje optimální senzorické i ekonomické parametry produktů – klobásy pouze a jen ze zvěřinového masa by byly poměrně drahé a navíc příliš „suché“ – zvěřina totiž obsahuje velmi málu tuku.
Možnost, jak si pochutnat na zvěřině
Zvěřina se přitom v naší zemi, navzdory skutečnosti, že jsou stavy zvěře v ČR dlouhodobě přemnožené, konzumuje velmi málo. Pro většinu lidí jsou odrazující zejména spotřebitelské ceny.
Prodej zvěřiny „ z lesa“ za řádově příznivější ceny (bez certifikace prodejce jako zpracovatelského podniku, což je ovšem spojeno se značnou byrokracií) je podle legislativy možný jen „v kůži a peří“. To ale předpokládá schopnost zákazníků takto zakoupenou zvěřinu doma vlastními silami zpracovat, a takovou možnost a k tomu potřebné znalosti má málokdo.
Využití zvěřinového masa do uzenářských výrobků je tak jednou z možností posílení odbytu této nutričně žádoucí suroviny. Zvěřinové klobásy z Vysočiny jsou tak žádoucím a pro řadu spotřebitelů vítaným řešením i zajímavým zpestřením jídelníčku.