Jak je vůbec možné, že malá čajovna v Nymburce nikdy nepřerušila provoz, ani v dobách, mírně řečeno, ekonomický nevlídných? Vždyť krachují hospody, lidé počítají každou korunu, upřednostňují úsporu před kvalitou… Anebo Češi skutečně nalezli cestu k čaji? Těžko vyvozovat závěry. Nymburská čajovna postupně splynula s koloritem města, jako by zde stála odjakživa. Stejně jako svérázný čajovník.
„Existuje zboží, které bych neprodával, a myslím, že do čajoven skutečně nepatří. Třeba pivo, kolu, žvýkačky. Ani tu kávu ne,“ říká Radek Čech
Radek Čech, rodilý Nymburák, je obyčejný kluk, kterému se podařilo splnit sen. Před patnácti lety, při rekonstrukci rodinného domku, vybudoval vlastníma rukama čajovnu. Ve staré zástavbě, přímo naproti zurčícímu potoku zvanému Malé Valy, vítá návštěvníky dřevěná cedule. Kdo vejde, ocitne se v domečku z minulého století. Toaletky, stolky, secesní lampy, kovové žehličky či obrovská mince štěstí lisovaná z pravého čaje podtrhují nezaměnitelnou místní atmosféru.
Radku, vzpomínáš na začátky, kdy čajovnu tvořily pouze obvodové zdi a plánek?
Jasně. Předělával jsem tehdy horní patro pro rodinu a rozhodl se využít prostory v přízemí k bláznivé myšlence: Zařídit se pro sebe. Spojit výhodu vlastního bydlení s podnikáním. Původně tu měla stát jenom čajovna, ale časem jsem připojil obchůdek. Je to praktické, krom čajů nabízím i nádobí, vonné tyčinky, sošky, dárky, oblečení aj., zkrátka takový orientální mišmaš. Místnost je oddělená chodbou, aby vjemy nerušily čajovnu.
K tématu: Pokud jde o čajovny, nemáme v Evropě konkurenci
Jak bys vlastní čajovnu popsal? A můžeš poskytnout radu těm, kteří o podobném projektu uvažují – třeba v jakém duchu stavět?
Těžká otázka. Nejsem ortodoxní vyznavač stylů, všechno je myslím o pohodě. Cítit se dobře, nesvázán. Moje čajovna je česká. Nemám rád budhistický kostel, kde sedíš na zemi a nevidíš přes tyčinky, jaký je tam čmoud… Navštívil jsem před lety podobný podnik – přišla obsluha, na hlavě turban ze tří prostěradel. A připravila tak hnusný čaj, že jsem ho musel vrátit! Přelouhovaný, kyselý… Ještě mi doporučili, ať si ho sám naředím vodou. Čili, někdy věci nejsou ani tak o tom, jak vypadají, ale jak se k nim stavíš.
Znamená to například nemít předsudky ohledně nabízeného zboží? Prodávat v čajovně medovinu či kávu, když si je lidé přejí?
Někteří čajovníci ctí naprosto přesná pravidla ohledně sortimentu. Já ne, zařizoval jsem podnik, aby sednul Nymburákům. Přesto existuje zboží, které bych neprodával, a myslím, že do čajoven skutečně nepatří. Třeba pivo, kolu, žvýkačky. Ani tu kávu ne. Proti medovině nic nemám, většina návštěvníků ji kupuje jako dárek. Stejně tak čínské švestkové víno. Jiný alkohol nenabízím. Z nápojů mám ještě arabský džus v plechovkách a mandlové mléko.
A potraviny?
Jistě, doplňky. K čaji se přikusuje sušené ovoce, sladké oplatky, bonbóny, lízátka, slané keksy… Pro hladovce vařím kuskus i humus. Pitu nedělám z lenosti, svíčkovou z principu.
Vyznají se lidé v čajích? Co dělat, když do čajovny zavítá tvor naprosto neznalý?
Jak kdo. Základní sorty jako zelený a černý čaj rozezná asi každý. Gurmánů je méně. Někteří se k oblíbeným typům dopracují později, jiní zůstanou u doporučení a spíše se ptají. Klasicky začínají na ovocňácích. Ty samozřejmě za čaj nepovažuju, ale vyjdu zákazníkovi vstříc. Nemá smysl zahltit klienta informacemi a popisem sta druhů čajů. Ovocný čaj je takový počáteční únik, rozhodnutí na základě barvy a vůně.
Přečtěte si: Ovocné čaje mají ovoce často jen v názvu
A bylinky?
No ano, hodně. Nevím, proč, ale bylinky v poslední době zažívají boom. A navíc směsi – například máta s rooibosem a ženšenem. Takový nálev libě voní, přitahuje barvou a zdravotním příslibem. Ovoněné černé také frčí. Inu, náš zákazník, náš pán…
Proč vůbec lidé do čajoven chodí? Mohou si přece ingredience zakoupit a připravit nápoj doma?
Přece kvůli atmosféře a společnosti. Do hospody by také nemuseli, lahváče seženou v obchodě… Navíc, když se příjemné prostředí spojí s profesionální obsluhou, jedná se o mentálně-chuťový požitek. Čajovník musí vařit nejen hlavou, ale i srdcem. Odhadnout skrytá přání zákazníka. Doporučit, nabídnout, a někdy i společně vychutnat.
Kde se naučit čajovému umění?
Existuje mnoho způsobů. V čajovnách, od mistrů. Na cestách – Indie, Čína, Cejlon… Ve speciálních kurzech. V literatuře. Anebo samostudiem a zkušeností. Já čaj vařil a chutnal několik let. Když nebyl dobrý, vylil jsem ho a zkoušel to znovu. Sbíral jsem rozumy od zkušených. Po otevření vlastního podniku jsem absolvoval kolečko po patnácti pražských čajovnách. Ale nikde se mi moc nelíbilo. Člověka velice ovlivní prostředí, ve kterém se denně nachází. V podstatě dělám to samé, co ve dvaceti. Čaj nepiju, ale doslova lemtám. O tom to je. Chceš-li vařit dobrý čaj, musíš ho sám pít. Všechen sortiment, co mám, jsem ochutnal. Trvalo minimálně dva roky propít se ke zkušenosti, co je dobré, a co ne. Čaj je jako víno. Kilo seženeš za třicet korun i padesát tisíc. Kvalitu ocení pouze znalec. Ale když přijde absolutní začátečník, neprodám mu to nejdražší.
Hlavní zásada – nestřídat konve
Jaké doporučuješ nádobí pro vaření čaje?
Rozhodně keramiku. Konvičky, misky. Líbí se mi česká a japonská keramika.
Myslíš, že česká keramika a orientální čaj k sobě patří?
Proč ne? Jen nestřídat konve. Používat jinou nádobu na zelený čaj, jinou na černý, prostě nemíchat. A také umývat v čisté vodě. Saponáty, radím ekologické, pouze na nádoby od mléka a cukru, ke zničení bakterií. Volně sušit.
Jaký čaj bys uvařil těhotné ženě?
Rooibos nebo ovocný. Rozhodně nic svíravého. Obecně, když čaj do dvaceti vteřin sleješ, zbavíš se většiny tejnu. Existují různé názory na pití zeleného a černého čaje v těhotenství.
Záleží na kvalitě vody? Kupuješ balenou?
Nymburská voda je tvrdá. Balenou nekupuju, používám filtr k odstranění chemie. Věřím, že člověk by měl pít vodu z oblasti, kde žije, protože je na ni zvyklý. Řada čajovníků preferuje vodu měkkou.
Co mi řekneš o vodní dýmce?
Že největší zájem ustal. Vždyť dneska není problém dovézt si vlastní dýmku z dovolené v Turecku, Egyptě… Když si někdo žádá kuřiva, samozřejmě ho dostane. Místo tabáku doporučuji kamínky shiazzo, které neobsahují tolik nikotinu. Prodávají se v obdobných vůních jako tabák – banán, vanilka, kokos, meloun… Lze je i namíchat, i když to nedělám rád.
A kdyby se zákazník rozhodl zapálit v čajovně jointa?
Neexistuje. Ze začátku jsem s tím dost bojoval, každý očekával určitou benevolenci. Ale drogy tu nikdy nebyly a nebudou, nemám je rád.
Rozhodnu-li se zakoupit čaj domů, podle čeho mám vybírat, pokud nejsem odborník?
Například čichat. Vůně dokáže navést. A zároveň věřit tomu, kdo čaj prodává.
Vyznáváš nějakou místní zásadu chování?
Každá čajovna by měla mít své kouzlo. Zde se například nemluví sprostě, což přispívá k čistotě prostředí. Ve stěnách je zapitý čaj, nikoli sprosťárny.
Co poradit lidem, kteří se rozhodnou zařídit vlastní čajovnu, ať už ke komerčním či soukromým účelům?
Pokud možno zajistit větrání, zeleň, přítomnost slunce. Každý však podle svého přání. Ať je čajoven co nejvíce – osobitých, různých! Kdo má rád květiny, ať si je za okno dá. Anebo kanára s vodotryskem. Zažil jsem prosté zahradní stany, čajovou místnost ve spíži, půdní vestavby, sklepní místnůstky, čajovnu na lodi… Sláva nápadům! Ani zvířata nevadí. Ukázněný pes ležící na podlaze symbolizuje pohodu, stejně jako u krbu kočka. Vyznávám velkorysost.
Uvařil bys svému psovi čaj?
Rozhodně ne, dávám mu vodu.
Čtěte dále: Naučíme vás připravit čaj z čajových lístků bez obvyklých chyb
ČLÁNKY DO MAILU