Už několik, zatím spíše menších, pekáren v předchozích dnech ohlásilo ukončení nebo alespoň utlumení činnosti. Vše ale nasvědčuje tomu, že z trhu postupně odejde více pekárenských subjektů. Je to samozřejmě škoda, „pekařina“ patří mezi potravinářské obory, které významně spoluvytvářejí identitu tuzemské potravinářské produkce.
Téměř nikde na světě, kromě středoevropského regionu, nenajdete klasickou českou housku nebo chléb vyráběný ze žitného kvasu, nehledě na další speciality typu makový závin, makové buchtičky, koblihy nebo některé druhy koláčů.
Pekáren je na trhu moc
Skutečnost, že je české pekárenství tak jedinečné, představuje ale na straně druhé pro obor určitou komplikaci. Pekáren je totiž na našem trhu moc. Respektive, moc by jich nebylo, pokud by pekařům systematicky nevznikala výrobní, obchodní i sortimentní konkurence, která snižuje odbyt jak průmyslových, tak rukodělných pekáren.
Konkurence číslo jedna? Již zhruba deset let jsou konkurencí klasických pekáren produkty ze zamrazeného těsta, které se dopékají na místě v maloobchodních sítích, což je atraktivní jak pro spotřebitele (v obchodě dopečený polotovar voní a je měkký), tak pro maloobchod, který může dopékáním polotovarů operativně reagovat na potřebu doplnit příslušné zboží do regálů. Dlužno podotknout, že většina takových polotovarů se ale v běžných pekárnách nevyrábí.
Konkurence číslo dvě? Další podstatnou konkurencí pekáren jsou navíc samy maloobchodní řetězce. Řada z nich vyrábí pekárenské produkty ve vlastní režii, a to nejenom ty základní, ale i některé další produkty z kategorie takzvaného jemného pečiva. V praxi jde o stovky nových výrobních provozů, jejichž produkce nahrazuje výrobky z tuzemských pekáren.
Konkurence číslo tři? Do třetice jsou konkurencí tradiční pekařiny řetězce rychlého občerstvení (fast-food), které využívají pekárenské produkce (bagety, hamburgery) jako polotovaru, ale ne jako finálního výrobku.
Češi svačí jinak
Kromě toho se mění nákupní a stravovací návyky tuzemských spotřebitelů – místo někdejší housky se salámem nebo chleba s máslem se jako svačiny, přesnídávky nebo občerstvení při cestách využívají různé typy balených hotových výrobků nebo třeba jen energetické nápoje.
Jaké pečivo kupujete nejčastěji?
Aktuálně se navíc tuzemské pekárny potýkají s kombinací vysokých cen energií, zejména ty, které používají plyn, a zároveň s cenami vstupních surovin, které v předchozím období rostly ze všech nejvíce, ať již jsou to ceny obilovin, a tedy mouky, ceny olejnin, a tedy potravinářských olejů, ceny cukru, vajec nebo másla.
Pokud by se tyto vstupy plně promítly do cen finálních pekárenských produktů, museli by pekaři zdražit – v porovnání s loňským rokem – své výrobky zhruba o 50 procent. To ovšem naráží na koupěschopnou poptávku, což opět dále snižuje a ještě snižovat bude možnosti odbytu a zájem spotřebitelů kupovat základní pekárenské výrobky v míře, v jaké je kupovali dosud.
Menší a střední pekárny sice budou moci využít plánované zastropování cen energií, které ale pro nemalou část z nich přijde pozdě. Zejména některé průmyslové pekárny ale do kategorie středních a malých podniků nespadají, a nejde zdaleka jen o Penam.
Limit 250 zaměstnanců navíc překročí například i ty pekárny, které disponují sítí vlastních prodejen, což není dobrá zpráva ani pro spotřebitele („speciálky“ obvykle nabízejí širší sortiment zboží než běžný maloobchod), ani pro samotné pekárny, které kvůli tomu zvýšily v minulosti počet zaměstnanců, a nyní na to zřejmě doplatí.
Výsledkem je, že část průmyslových pekáren musí spoléhat na kompenzace energetických nákladů od státu, ty však zdaleka vzniklé vícenáklady nepokryjí, a vzhledem k tomu, že v minulosti nízké ceny pekárenské produkce téměř neumožňovaly výrobcům vytvořit si nějakou finanční rezervu na horší časy, nebudou některé podniky schopné současnou situaci překlenout.
Chleba i housky tak sice budou, ale výběr bude menší.
ČLÁNKY DO MAILU