Když má vaše dítě zánět středního ucha jednou za rok či dva, pokud vůbec není moc co řešit. Ale pokud jedete nocí na pohotovost, aby potomkovi ucho nebo dokonce uši takzvaně píchli, už popáté během dvou měsíců, a stáváte se nechtěně zručnými v podávání antibiotik řvoucímu kojenci, začnete se zajímat o to, jak se tohohle trápení zbavit.
Zánět středního ucha může vést i k trvalé poruše sluchu
Má vaše dítě časté záněty středního ucha? Moderní medicína nabízí v zásadě tři způsoby, jak tomu zabránit – pominu-li způsob čtvrtý, kterým je už klasická léčba kombinující vlastní propíchnutí bolestivě napjatého ušního bubínku a následné podávání antibiotik. Protože to už je jen hašení požáru. Mimochodem, záněty středního ucha jsou sice možná častější v zimě, kdy je ve vzduchu více bacilů a děti i dospělí oslabenější, ale propuknout může v každé roční době.
Opakující se nebo chronické záněty ucha jsou nejen bolestivé a otravné, ale navíc mohou trvale poškodit sluch.
Více o nemoci: Zánět středního ucha
Dědí se i tvar středního ucha
„Sklon k zánětům středního ucha se často dědí, protože mu nahrává stavba Eustachovy trubice, pokud ji má někdo zúženou, spíše u něj zánět propukne,“ vysvětluje lékařka Jana Vondráková, podle níž je nešťastné, pokud například dítě s takovou stavbou ucha zároveň trpí na časté zejména zadní rýmy a navíc s ním rodiče třeba chodí plavat. Zvyšuje se tím totiž riziko, že se do trubice zanese a zahnízdí ložisko infekce.
Lékařka doporučuje, aby rodiče zvážili, zda dítě nenechají očkovat proti pneumokokovým infekcím. Právě pneumokok totiž záněty často způsobuje. A tady pozor, často rozhodně neznamená vždy, takže se také může stát, že vaše dítě sice dostane injekci, ale záněty neustoupí. Pneumokok může asi za 40 procent všech zánětů středouší, což je jen něco málo přes jednu třetinu.
Pokud zvažujete tuto cestu, nechte dítěti nejdříve v době akutního zánětu nabrat hnisavý sekret z ucha a poslat jej na rozbor, aby se ukázalo, která bakterie za zánět může. Pokud to bude například streptokok, injekce proti pneumokokovi nezmůže nic.
Odstranění nosní mandle pomůže? Někdy ano
Lékaři z dětského ORL nemocnice v pražském Motole zase rodičům doporučují, zda nechtějí zvážit, aby dítěti odstranili nosní mandli. „Můj syn měl záněty středního ucha neustále, nakonec se ukázalo, že za to může vleklá zadní rýma, která se nedá odsát a kterou by ani starší dítě nedokázalo vysmrkat. Takže ve dvou a půl letech podstoupil operaci nosní mandle, po níž záněty ustaly,“ chválí si Nikola Lacinová operaci svého nyní čtyřletého syna a tvrdí, že od té doby neměl zánět středního ucha ani jednou.
I u zánětu středouší se dá říct, že co je dobré pro jedno ucho, nehodí se pro jiné
Bohužel, zdaleka to nezabere u všech dětí – pediatr Tomáš Karhan před časem prohlásil, že podle něj se dětem nosní mandle odstraňuje dvakrát až třikrát častěji, než je skutečně potřeba. Jedním z důležitých ukazatelů pro to, zda ji odstranit, by měla být její velikost, a pak to, zda skutečně je ložiskem infekce.
Například v Motole se u opakovaných zánětů středního ucha přistupuje k podobným zákrokům většinou u dětí starších jeden rok s tím, že pokud jsou problémy s ušima skutečně úporné a dítě jde z antibiotik do antibiotik, mohou ho rodiče na příslušné vyšetření objednat už v devíti měsících věku. Nosní mandle většinou znovu dorůstá, a to někdy natolik, že všechny problémy s ní související, a to nejen záněty středního ucha, ale vůbec časté problémy s dýchacími cestami nebo s chrápáním, se mohou vrátit. Lékařům pak nezbývá než mandli, nebo tedy přesněji lymfatickou tkáň vzadu v nosohltanu, zkusit vyndat znovu.
Mandle se odstraňuje buď klasickým chirurgickým zákrokem nebo laserově, přičemž se uvádí, že po laserovém odnětí je riziko toho, že mandle znovu nabude původní velikosti, podstatně nižší.
Zkusit můžete i trubičky
U opakovaných zánětů středního ucha se lékaři i u malých dětí čím dál častěji přiklánějí k třetí variantě, kterou je dočasné a případně opakované zavedení drenážních trubiček, které vlastně vedou skrze bubínek.
Čtěte dále: Panika, kojenec má rýmu
Tento postup se zvažuje i u chronického středoušního zánětu, kdy sice dítě nebo dospělého ucho nebolí, ale ani není v pořádku, protože za bubínkem je trvalé ložisko infekce, která se může kdykoli rozjet. Je to o to nebezpečnější, že vše se nachází v blízkosti mozku, kam se může zánět rozšířit rovněž. Někdy se zde zdržuje tekutina, hlen, v němž pomnožené bakterie nejsou, ale i to může být pro dítě zatěžující, například proto, že kvůli tomu může hůře slyšet.
Rodiče, kteří uvažují o trubičkách pro své děti, by měli vědět, že jde o sice krátký, ale přece jen operační zákrok v celkové narkóze, přičemž trubičky v uších vydrží nejvýše půl roku, pak se obvykle samy vyloučí a otvor v bubínku zaroste. Po celou tu dobu je ovšem nutné chránit uši před vodou, což může být například v létě hodně těžké. Je dobré při koupání ucho chránit vhodnou ucpávkou, tedy třeba vatovým tampónkem napuštěným vazelínou, ale na druhou stranu není třeba ho speciálně čistit. Pokud by z něj ale začalo téci, musíte se co nejdříve vydat k lékaři, může to znamenat infekci.
I půl roku však může stačit k tomu, aby se ucho dítěte normalizovalo. „Za tu dobu má ucho a sluchová trubice šanci zahojit se, lépe se vyvinout a obnovit svoje normální fungování,“ slibují v ORL ambulanci Petera Erbáka z Rakovníka.
Při tomto zákroku se v bubínku vytvoří drobný zářez, odsaje se zmíněná tekutina a do bubínku se vsadí ventilační trubička, která pomáhá vyrovnávat tlak mezi vnějškem a vnitřním prostředím ucha. Někdy se zákrok kombinuje právě s odstraněním nosní mandle.
ČLÁNKY DO MAILU