Souvisí to částečně s dobou, poplatnou marketingu, a vědomím, že na každou nemoc se najde lék. Ideálně volně prodejný, abychom v čekárně u praktika neztráceli čas. Nachlazení, rýma, kašel, bolest v krku, zažívací potíže, alergie, potíže s pokožkou. A taky hemoroidy, běžné oční infekce, poranění a drobné rány. To všechno nás podle Michaely Bažantové, lékárnice a tiskové mluvčí České lékárnické komory (ČLnK), přivádí do lékáren pro pomoc.
Častým důvodem je i bolest hlavy, ale s označením „mírná“. Kdo ale stanoví, jak moc mírná je bolest hlavy nebo jiné potíže?
„Lékárník sehrává podstatnou roli, když odborně vedeným rozhovorem třeba vyšší stupeň bolesti hlavy odhalí a odešle pacienta k lékaři. Vyšší stupně bolesti už patří do jeho rukou,“ říká Michaela Bažantová.
Co říct lékárníkovi
Představte si ale frontu v lékárně a váš konkrétní požadavek na „něco proti nachlazení, abych mohl fungovat v práci“, typické to zadání zimních dní. Lékárník se sice na některé věci ptá blíže, ale aktivita musí být i na naší straně.
Užíváte pravidelně nějaké léky? Je-li vám pětašedesát a více, pak asi ano, protože to tak má devět lidí z deseti (podle nedávného průzkumu ČLnK). I v mladších věkových kategoriích si „své“ tabletky dáváme – každý třetí člověk do 34 let věku užívá pravidelně nějaké léky. Všechno hlaste v lékárně při výběru „sezónních“ léčiv. „Důležité pro lékárníka je hlavně informace, zda užíváte léky na tlak nebo ředění krve, máte zelený zákal, potíže se žaludkem nebo jste i měli například žaludeční vředy nebo poruchy krvetvorby,“ apeluje Michaela Bažantová.
Automaticky předávané by měly být i informace o jaterním poškození, prodělané žloutence, špatné funkci ledvin, těhotenství a kojení nebo alergii na určité léky.
Lékárníci nejsou „prodejci“ léků. Jejich hlavní činností je podle Michaely Bažantové, mluvčí České lékárnické komory, dispenzace – tedy poradenství spojené s výdejem léčivého přípravku.
„Podle druhu léku se vás případně lékárník dotáže na další důležité informace, podle kterých vybere pro vás vhodný lék,“ dodává odbornice. A chroničtí pacienti by raději měli mít „svého“ lékárníka. Ušetří to čas oběma stranám.
Sám to (ne)zvládnu
Že rýma trvá podle známého rčení týden bez lékaře a s ním sedm dní, asi víme všichni. Běžnou rýmu bez doktora zvládneme; co ale řešíme volným nákupem léků a třeba by si zasloužilo lékařskou péči? Podle Michaely Bažantové jsou časté třeba pokusy o samoléčbu infekcí močových cest.
„Pokud ale k efektivní samoléčbě nedojde ihned v počátku, musí být použita antibiotika, která může předepsat pouze lékař,“ zdůrazňuje Michaela Bažantová. „Někdy se opravdu stane, že některé ženy přijdou do lékárny s tím, že doplněk stravy nebo urologický čaj jim nepomohly a chtějí si pořídit jiný, ale podobný přípravek. Zde je role lékárníka, aby pohovorem s pacientkou zjistil, jak se obtíže během samoléčby změnily, zda nemá teplotu, změnu barvy nebo průhlednosti moči. A zda tedy není vhodné pacientku odeslat k lékaři.“
Oddalovat můžeme i závažnou diagnózu
Naše pokusy o samoléčbu mohou zajít do zanedbání závažných stavů – především v oblastech, které jsou intimní, mluvit se nám o nich nechce a k lékaři už vůbec ne. Sháníme tabletky a vitamíny v lékárně. Skoro pětina mladých lidí se navíc spoléhá na informace z internetu.
Lékárnu mohou vyhledávat i nemocní, kteří se za své potíže stydí a nechtějí se s nimi svěřit lékaři. Taková samoléčba ale může být i nebezpečná.
Třeba potíže s močením u mužů jsou ve většině případů způsobené nezhoubným zvětšením prostaty. Může jít ale o mnohem závažnější karcinom, jak dokládá z praxe Michaela Bažantová: „Pro lék, dostupný bez lékařského předpisu, přišla manželka pána ve věku asi pětačtyřicet let. Po několikáté. Při odchodu pronesla: ‚Nevím, na co to bere, vždyť to vůbec nepomáhá.‘ U takto relativně mladého muže, navíc sportovce, však alespoň částečnou úlevu pravidelné užívání léku přinést mělo. S paní jsme probraly situaci tak, jak by nám to asi genderová bariéra přímo s pacientem neumožnila. Dostala doporučení k manželově návštěvě urologa. A to naštěstí vyslyšeli, protože se jednalo právě o závažnou formu karcinomu, kterou se podařilo včas odstranit. Pacient je už mnoho let po operaci, je fit a dále sportuje.“
Mají naši důvěru
Lékárníci nejsou „prodejci“ léků. Jejich hlavní činností je podle Michaely Bažantové dispenzace – tedy poradenství spojené s výdejem léčivého přípravku.
„Pacienti nám obecně důvěřují, protože v lékárnách dostávají cenné rady,“ uvádí lékárnice. „Lékárníci jsou zdravotníci, se kterými se lidé setkávají nejčastěji. Právě osobní zkušenosti se zdravotní péčí lékárníka, ať již v případě výdeje léku na recept, porady v oblasti samoléčby, nebo i zásahu při nevhodném výběru doplňku stravy, lze počítat mezi hlavní faktory, které ovlivňují obecnou vysokou důvěru v lékárníky.“
Co vyplynulo z průzkumu České lékárnické komory:
- Aspoň jednou měsíčně navštěvuje lékárnu 60 % žen a 40 % mužů.
- Na stupnici od 0 do 10 dosáhli lékárníci celkové důvěry 7,9. Ještě více jim důvěřují ženy a starší lidé.
- Mladší lidé častěji jako zdroj informací využívají internet (19 % v kategorii do 34 let).
- Většina lidí souhlasí s tím, aby měl lékárník přehled o jejich pravidelně užívaných lécích.
Kdy je čas na samoléčbu
„Mnoho lidí se věnuje více prevenci – správnému stravování, pohybu, vyváženému příjmu vitamínů, minerálů, podpoře imunitního systému. Pro přípravky si často přijdou právě do lékárny a očekávají i odbornou radu,“ shrnuje Michaela Bažantová.
Akutní potíže řešíme poslední dobou rychle a včas – zřejmě i v obavě z možné pracovní neschopnosti. Lékárnám se tak nevyhýbáme už při prvních příznacích nemocí. „Třeba prvotní příznaky nachlazení se snažíme vyřešit nejdříve sami, ideálně právě s pomocí lékárníka,“ uvádí příklad vhodně zvolené samoléčby lékárnice.
Důležitá role lékárníka jde ale ruku v ruce s tímto trendem: rozlišit včas, kdy je samoléčba možná a kdy už je nezbytné navštívit lékaře.
Odborná spolupráce:
Mgr. Michaela Bažantová
Lékárnice, tisková mluvčí České lékárnické komory
ČLÁNKY DO MAILU