Názory k článku Čeká vaše dítě nová škola? Co byste měli vědět

Dnes se řeší pseudoproblémy, které by před dvaceti lety řešil leda blázen.
Ona ta nastupující generace také podle toho vypadá. Každý druhý ADHD, každý pátý na antidepresivech, každý desátý droguje. Vím, že trochu přeháním, ale ten trend je neoddiskutovatelný. Před dvaceti lety připadal na tisíc dětí jeden dětský psycholog. Dnes má svého "cvokaře" každý druhý. No a ti psychologové se přeci nějak živit musejí.

Dobrý den,
pro jednoho pseudoproblém, pro druhého téma dne, zvláště teď před koncem prázdnin. Věříme, že tímto článkem rodičům a dětem můžeme pomoci.

Vstup do nového kolektivu pro děti nemusí být tak snadný, jak se dospělým může zdát.
KČ, Vitalia.cz

I dospělí byli kdysi dětmi. A pokud nemají hosip, jistě si to pamatují. Určitě bylo pár dětí ve třídě, které šly 1. září do školy s odporem. Nepamatuji se však ani na jednoho, který by kvůli tomu musel vyhledat psychologa. Takže článek o ničem. Maximálně tak rodiče začnou i ty normální děti pozorovat, aby při sebemenším podezření, že dítě se psychicky hroutí rychle běželi k odborníkovi, aby mu diagnostikoval nějaké to psychické onemocnění. Takže s pomocí to až tak moc společného mít nebude. Jediné čeho dosáhnete touto pomocí bude, že rodiče vyděsíte.

Článek určitě velmi aktuální. Nemůžete za to, že každý to nepochopí. Většině čtenářů určitě došlo, že smyslem článku bylo varovat rodiče, aby stresovým situacím u dětí v souvislosti s novou školou předcházeli, nebo je minimalizovali. A tím se vyhnuli tomu, aby jejich dítě nakonec skončilo u psychiatra, který mu nakonec předepíše antidepresiva.

Já respektuji, že už to není parketa T. Nováka, ale přesto bych doplnil, že vyhnout se stresu u dětí je v podstatě nemožné v dnešní typické škole založené na dominanci a submisivitě. Když školní řád přichází na řadu až v případě, kdy se chce škola studenta zbavit vyloučením, ale jinak pravidla neplatí, resp. platí pouze pravidlo poslušnosti. Žáci musejí poslouchat učitele, učitelé ředitele, ředitel zřizovatele, případně sponzora, což občas bývá někdo z rodičů a kruh se hezky uzavírá.

Takže za sebe doporučuji všem rodičům, aby se snažili děti umístit do školy, kde se skutečně řídí pravidly, která dávají smysl. Kde se vzájemně respektují všichni zúčastnění, což zdaleka nejsou jen děti a učitelé, ale také vychovatelky v družině a v kroužcích, asistentky, uklízečky nebo kuchařky. Tam, kde je zřejmé rozdělení na kasty, můžete očekávat, že vaše děti budou v té nejnižší kastě, ponižované všemi ostatními, od ředitele až po uklízečku.

Tím ale neříkám, že každou alternativu považuji za lepší než klasickou školu. Např. tam, kde je škola příliš závislá na financích od rodičů, hrozí opačná situace, kdy rodiče i děti mohou dominovat učitelům. To sice může vypadat na první pohled pro rodiče příznivě, ale snadno se to může zvrtnout, protože šikanovaná učitelka určitě nebude schopná vyřešit např. šikanu mezi spolužáky.

V této době už je stejně dané, kam děti v pondělí zavedete do školy. Pokud ale po úvodním stresu ze změny neuvidíte po několika dnech/týdnech zlepšení, doporučuji pátrat po jiném vzdělávacím ústavu. Věřím tomu, že když se jedná o změnu k lepšímu, strach ze změny děti překonají velmi rychle.

Vlastně můžu říct, že jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži. A dnes se naše děti na začátek školního roku těší. Přeji všem, aby pro své děti našli školu, kde budou spokojené.

Tolik "moudra" koncentrovaného do jediného příspěvku, jsem ještě nečetl.
Že vy jste se nestal ministrem školství?
Všude byl, všechno viděl, všechno zná. Bohužel, jak ve světě dětí, tak ve světě dospělých to chodí úplně jinak. Není to ani sluníčkové, ani tak hrozné jak jste to podal. Je to spíše polojasné.
Jenže vy k tomu přistupujete tak, že všechny děti jsou ze školy primárně vystresované. (tedy až na ty vaše, které jste báječnou výchovou a změnou ústavu přesvědčil, že se do školy těší).
Podle toho, co jste napsal, může za údajný stres dětí jen škola. Nikde ani zmínka, že ve většině případů je vina na straně rodičů, potažmo dětí. Holt, když je někdo dokonalý a má tak dokonalé děti, musejí být příčinou jakéhokoli problému ti druzí.

Nepasoval jsem se na dokonalého, pouze napsal svůj pohled na stav našeho školství. Respektuji, že to, co já vidím dost temně, jiným se může zdát polojasné. Stále to znamená, že někde je stín a jinde svítí slunce. A já chci, aby moje děti měly sluníčka v životě co nejvíce.

Nesvádím na ostatní vše špatné, co mé děti potkalo a ještě potká. Uvědomuji si, že čím jsou děti menší, tím více jejich pocit štěstí a spokojenosti můžu ovlivnit já jako rodič. Mimo jiné volbou školy. O tom ostatním zase jindy a ne pod článkem o prvním dnu v nové škole.