Názor k článku Ceny obědů pořád rostou. Podívejte se, jak a kde od Miloslav Ponkrác - Já myslím, že jste napsal už dostatek, nejen...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 1. 10. 2014 17:16

    Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)

    Já myslím, že jste napsal už dostatek, nejen v tomto přípaspěvku, abychom si dokázali představit, že žijete na marsu, ale ne v realitě.

    Zatím jste se pokusil prosadit své názory snižováním názorů druhých, zejména P2010.

    Za komunistů možná byly fronty na banány a na pomeranče, ale co bych dal za to, kdyby bylo generálně k sehnání alespoň základní kvalitní zboží, se kterým za komunistů nebyl problém.

    Stačí přejet hranice Česka směrem ven, a najednou se kvalita všeho prudce zvyšuje, stejně jako výběr, a nezřídka se snižují i ceny. Na to nepotřebujete řeči, na to stačí opravdu ty hranice překročit a nemyslím směrem na Slovensko.

    V Česku si můžete připlácet do nebes, ale jen zřídkakdy za to dostanete kvalitu. Daleko častěji dostanete 3 × předražené cosi a prodané jako luxusní zboží, zatímco za hranicemi je mainstreamová spotřebka za nízkou cenu.

    Vzhledem k tomu, že do restaurací sem tam i zajdu, tak možná jedna z deseti je na úrovni takové, že mají ucházející jídlo a ucházející chování. A to záměrně přeháním v počtu dobrých restaurací. A už jsem odcházel i z restaurace, kde mi dříve chutnalo, protože jsem třeba objevil na talíři knedlíky evidentně potřísněné jinou omáčkou, než byla ta na talíři. Evidetně nedojedený recyklát po jiném hostovi.

    Stejně tak klasický vtip, že člověk nevypije čistou kávu, ale přesolí ji, nechá ji odnést a pak se dívá kolem, který jiný host si začne stěžovat na přesolenou kávu také vyjde velmi často. Doporučuji zkusit.

    To, že v Česku to jde do háje obecně, to už vidí i zahraniční návštěvníci. Protože často mluvím s lidmi ze zahraničí, nejen u nás, tak už to svítí na všechny strany. Česko evidetně míří směr Somálsko, a většinu cesty už má za sebou.

    Před časem jsem odmítl nabídku americké firmy dostat zelenou kartu a stát se americkým občanem, s tím, že chci být Čechem. Dnes, kdybych byl stejně starý jako tehdy už bych neváhal. Nevěřím na budoucnost Česka ani za zlámaný groš.

    Právě kvůli těm, co si to tu lakují na růžovo a nejsou schopni reálně vidět, ani když to mají před očima a ušima – jako jste vy, to jde do háje. Jenže tentokrát bohužel neporučíme větru dešti. A bojím se, co bude za 2, spíše 5 let, protože progrese stavu je velmi rychlá.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).