Ministerstvo zemědělství chce pomoci chovatelům prasat. O situaci na českém trhu a vlivu levného dovozu i marží pro řetězce připravilo rozhovor s ředitelem Svazu chovatelů prasat. „Pod tlakem levnějších dovozů se tuzemská produkce propadla až na polovinu svého dřívějšího objemu a v příštím roce bude dál klesat,“ říká Jan Stibal. Co to bude znamenat pro zákazníky a jaké jsou vyhlídky do budoucna? Aktuálně má již maloobchod z ceny masa víc než chovatelé…
Jaký byl pro české chovatele prasat loňský rok?
Pro české chovatele prasat byl loňský rok dlouhou noční můrou. Ceny jatečných prasat se dostaly na úroveň, které by před rokem a půl nikdo nevěřil. V nejhorším okamžiku se prasata prodávala za 31,50 koruny na kilogram JUT (jatečně upravené tělo) za studena. To je nejnižší cena od roku 2004. Ještě větším problémem ale je, že nešlo o ojedinělý a krátkodobý výkyv, ale o dlouhodobě nízké ceny. Proto nastala neuvěřitelná situace: průměrná cena jatečných prasat za loňský rok byla nejnižší za posledních 28 let! Přitom ale náklady rostly spolu s inflací, která za zmíněné období dosáhla kumulativně 70 procent.
V současnosti výkupní ceny prasat rostou. Jaký vývoj předpokládáte letos?
Ceny sice velmi rychle vzrostly, ale vzhledem k tomu, že stejně rychle rostou i ceny vstupů, zůstávají chovatelé prasat stále ve ztrátě. Dvě největší nákladové položky v chovu prasat jsou totiž obiloviny a energie. V posledních týdnech obě, v souvislosti s událostmi na Ukrajině, vylétly vzhůru o desítky procent. Pokud se nepodaří zvýšit ceny nad hranici nákladů, nezbývá nic jiného, než aby chovy skončily. Podpora ze strany státu může pomoci překonat krátké kritické období, ale není možné, aby se stala základem podnikání. Z pohledu potravinové bezpečnosti by byl takový vývoj velmi nepříznivý.
Proč je vepřové maso z dovozu levnější?
To je velmi ožehavá otázka, která nás velice tíží, ale na kterou neznám správnou odpověď. Výkupní ceny jatečných prasat u nás patří většinou k těm nejnižším v Evropě. Proto je nelogické, že je maso v zahraničí ve výsledku levnější. Vysvětlením může být vyšší efektivita zpracovatelských podniků v zahraničí, prodej za podnákladové ceny nebo rozdíl v národních podporách. Jiné vysvětlení neznám. Ať už je důvod jakýkoli, jde o hlavní problém, který sužuje tuzemské chovatele. Pod tlakem dovozů se tuzemská produkce propadla až na polovinu svého dřívějšího objemu a v příštím roce bude dál klesat.
Z jakých zemí se k nám vepřové nejvíce dováží?
Celkem logicky je největším dodavatelem masa sousední Německo. V roce 2021 jsme dovezli vepřové za přibližně 5 miliard korun. Na žebříčku za ním je Španělsko s dovozem za 3,4 miliardy korun a Polsko, odkud se dováží za 2 miliardy. Paradoxem zůstává, že v době, kdy se zvyšuje tlak na omezování používání antibiotik, dovážíme maso ze zemí s jejich výrazně vyššími spotřebami. Naši chovatelé přitom patří v tomto ohledu k zemím velmi úspěšným, plní tak přísná antibiotická opatření Česka.
Jak důležité jsou dotace v zemědělství?
Za současného stavu jsou dotace asi tím hlavním faktorem, který utváří celý obraz zemědělství. Je celkem samozřejmé, že pokud se zvyšují požadavky na neprodukční funkce zemědělství, je nutné, aby byly uhrazeny. A pokud je snaha nepřenášet tyto náklady do ceny potravin, neexistuje asi jiná možnost. Na druhou stranu je otázka, jestli tento systém nezpůsobuje to, že si lidé neuvědomují skutečnou cenu potravin a nákladů na jednotlivá opatření. To potom často vede k naprosto nerealistickým očekáváním.
Patříte k zastáncům dotací?
Jsem přesvědčen, že bez dotací by bylo chovatelům prasat lépe. O úspěchu či neúspěchu by rozhodovaly pouze jejich schopnosti, nikoli to, jak jsou administrativně šikovní oni nebo jejich vlády. V chovu prasat se totiž drtivá většina podpor vyplácí z národního rozpočtu. Z toho vyplývá různá podpora v různých zemích. Pokud by byly dotace zrušeny, o naše chovatele, nebo přinejmenším o většinu z nich, bych se nebál. Užitkovost i efektivita chovů se dostala na špičkovou úroveň, která snese srovnání s těmi nejlepšími v EU.
Jaká je spotřeba a produkce vepřového v České republice?
Česká republika je v Evropské unii malou kuriozitou. Ve většině zemí totiž spotřeba vepřového masa pomalu klesá a spotřebitelé se přeorientovávají na drůbeží. U nás je vepřové stále zdaleka nejoblíbenějším druhem masa a jeho spotřeba dokonce ještě roste. Za poslední tři roky se zvýšila na 43,4 kilogramu na osobu, tedy o více než kilo. Pokud jde o produkci, pohybovala se několik let neustále kolem 210 tisíc tun. Protože už dnes klesají stavy prasnic, dá se čekat, že se krize odrazí v příštím roce i v produkci vepřového masa. Předpokládáme, že klesne o 5 až 8 procent.
Jak byste zhodnotil životní podmínky chovu prasat v Česku?
Jak je to u českých chovatelů v porovnání s chovateli v zahraničí? Z hlediska technologií je chov prasat ve většině zemí EU naprosto shodný. Mezi životními podmínkami u nás a například v Německu nejsou zásadní rozdíly. Jedinou zásadnější odlišností jsou severské země. Tam je pro ně welfare jednou z nejdůležitějších věcí. Je však třeba říci, že tomu odpovídá i cena vepřového masa, která je výrazně vyšší než ve zbytku Unie.
Jaký je váš názor na cenu jatečných prasat v porovnání s cenami vepřového v obchodech?
Myslím, že tohle je jeden z nejnaléhavějších problémů. Současná situace jasně ukazuje, že cena jatečných prasat nemá takřka žádný vliv na spotřebitelské ceny. Cena jatečných prasat sice rychle narostla, ale dostala se jen na úroveň, na které už byla na přelomu let 2020 a 2021. V té době však cena vepřového na pultech maloobchodů byla podle Českého statistického úřadu kolem 150 korun za kilogram. Nyní však při stejných cenách prasat vystřelily ceny na pultech až ke 250 korunám. To ukazuje, že hlavní vliv na spotřebitelské ceny má obchodní politika maloobchodů.
Jak vidíte budoucnost českých chovů vepřového?
Budoucnost je rozhodně velmi komplikovaná. Myslím, že v blízké budoucnosti čeká Evropu výraznější přestavba celého odvětví způsobená zmenšujícím se prostorem na exportních trzích. Pokud se však podaří ji využít k tomu, aby se zdůraznila vazba mezi živočišnou a rostlinnou výrobou, zvýšil se důraz na krátké dodavatelské řetězce a lokální produkci, pak může být pro nás i celou EU prospěšná.
Co by nejvíce pomohlo?
Samozřejmě vzhledem k tomu, jak vypadá ekonomika chovů, je asi prvořadá státní podpora. Z dlouhodobých problémů je to řešení výrobkové vertikály. Maloobchod získává stále větší podíl na ceně masa a chovatelé naopak ztrácejí. Zatímco v roce 2013 měli chovatelé prasat 37% podíl na konečné ceně jatečných prasat a maloobchod 16 procent, v roce 2021 se situace výrazně změnila. Podíl chovatelů klesl na pouhých 26 procent, a to, co ztratili, se přesunulo právě k maloobchodníkům, jejichž podíl na konečné ceně byl 27 procent. A chovatelé prasat nejsou zdaleka jediní. Podobný vývoj je vidět i v dalších zemědělských komoditách. Řešení vztahů ve výrobkové vertikále je tak naprosto nezbytné. Bez toho se bude rozměr zemědělství neustále zmenšovat.
Rozhovor vyšel v dubnovém vydání Zpráv z Ministerstva zemědělství (Newsletter MZe).
ČLÁNKY DO MAILU