Toto je velmi zajímavé téma. Jsem původem chemik a trochu se vyznám i v medicíně, biochemii, toxikologii a také v psychologii. Žádný z těchto oborů nebere ve své podstatě rigorózně tyto typy léků příliš vážně. Jsou to takové spíše psychologické berličky. Mnohdy tam není žádná aktivní látka a v drtivé většině je tak naředěná, že by na jednu tabletu připadala v podstatě jedna molekula. Čili bych to vědecky asi shodil ze stolu. Nicméně jsou tu lidé, kterým to pomáhá. Navíc jsem se poslední dobou dostal k literatuře na pomezí vědecké medicíny a aplikované východní filozofie a tam jsou vcelku logicky podány důkazy o tom, že ne všechno je tak, jak jsme se učili ve škole nebo jak je známo z odborných publikací. Ale ve skrytu duše mám trochu problém připustit homeopatika na opruzenou zadnici. :-)
Vážený pane Pavle,
mohl byste zde položit do diskuse odkazy na tu pomezní literaturu? Vždy mne zajímá jaké zdroje informací a čím působí na lidi, které z jejich vyjadřování a přístupu považuji za rozumné.
Nu proč ne, dostal jsem se k tomu přes diskuzní fóra z Facebooku. Velmi zajímavá je tematicky velmi vhodná a začátečnicky schůdná kniha od Ruedigera Dahlka a Rity Faselové s názvem Stopy duše. On ten název je delší, ale když se do Googlu vloží Ru(e)diger Dahlke, vyjedou zajímavé věci. O dost těžší je třeba kniha Nemoc jako cesta. Špatně se to shání. Musí se trochu hledat.
ČLÁNKY DO MAILU