Zelený čaj v sáčku může teoreticky být i dobrý – ale jen pár dní po výrobě, než prachový čaj v sáčku vyčichne. Když něco leží rok v supermarketu (a pak rok doma v kredenci), je to hrůza. Naši předkové byli chytřejší, když dávali přednost černému čaji, protože středověké karavany nedokázaly přinést zelený čaj do Evropy dost rychle. Dnes se chybějící chuť vyčichlého čaje nahrazuje různými příchutěmi (pro milovníka čaje příšernými). Já jsem začal nakupovat čaj v jedné čajovně, kde u každého čaje uvádějí datum sklizně a zelené čaje mají v lednici. Má to jedinou nevýhodu – čaje z různých Oxalisů mi už prostě nechutnají. (Kdysi jsem se v Oxalisu na otázku „co máte z letošní sklizně?“ dočkal odpovědi „já nevím“.)
Listový čaj sa historicky lisoval do "koláčov" alebo "tehál" pre dlhšiu prepravu, tak sa dokáže udržať pitelný aj niekoľko desaťročí. Tak sa balí aj momentálne najdrahší čaj na svete - sheng puerh. (U nás nazývaný ako zelený puerh). Čajové tehly sú bežné aj v rusku.
Sáčkový čaj môže byť dobrý aj niekoľko rokov po zabalení, ak sa zamedzí prístupu vzduchu. Len problém je, že do sáčkov sa balí nekvalitný čaj.
Zrovna biele sa do kolacov lisuju bezne a mal som aj vzorku taiwanskeho gaba oolongu takto spracovaneho. Ono je to skor tym, ze je to archaicky sposob konzervacie caju a u pu-erhu to z nejakeho dovodu prezilo (asi preto, ze sa vozil do tibetu a tam to tak chceli). Pu-erh v kolaci zreje, ked ma na to podmienky. A ked nema, tak aspon oxiduje iba na povrchu :)