Než došlo k zemětřesení a tsunami v Japonsku, uvěřila už většina z nás, že černobylská havárie představovala výjimečnou a ojedinělou katastrofu, která se nebude opakovat. Ironií osudu jsme právě k 25. výročí černobylské katastrofy (26. dubna 1986) dostali dárek v podobě tří havarovaných bloků fukušimské jaderné elektrárny.
Mezinárodní organizace pro jadernou energetiku MAAE po předchozích ujištěních o nízké závažnosti situace posunula stupeň rizika z pětky na sedmičku. Stupeň 7 přitom odpovídá závažné havárii podobně jako v případě Černobylu. Japonská vláda se od počátku tvářila, že má situaci pod kontrolou, za což sklidila ostrou kritiku některých vědců, například slavného fyzika Michia Kaku. V úterý 12. 4. vláda vyhlásila, že se podařilo zabránit nejhoršímu a únik radioaktivity se snížil. Zároveň však byli obyvatelé dvacetikilometrové zóny v okolí elektrárny, kteří až doposud čekali ve svých domovech kvůli zákazu vzcházení, vyzváni k dobrovolné evakuaci.
Firma Tepco, která elektrárnu provozuje, nabízí v přepočtu 80 tisíc korun na den každému pracovníkovi, který se přihlásí k likvidaci havárie. Hlásí přitom, že množství uniklé radioaktivity odpovídá jen 10 % toho, co se dostalo ven při havárii v Černobylu. Podle BBC dosahoval po dobu několika hodin objem radiace unikající z fukušimských reaktorů hodnoty 630 tisíc terabecquerelů, kdežto v Černobylu stouply hodnoty až na 5,2 milionu terabecquerelů.
Jódové tablety zmizely z pultů
Samotná úroveň radiace ale není to nejpodstatnější, větší problém představuje začlenění radioaktivních prvků do potravního řetězce, a tudíž i do našich těl.
Z elektrárny uniká voda kontaminovaná vysokými koncentracemi radioaktivních izotopů, z nichž nejdůležitější jsou radioaktivní jód 131 a cesium 137. S těmito prvky jsme se setkali na vlastní kůži i v Česku v roce 1986, když přes Evropu přeletěl radioaktivní mrak z černobylské elektrárny.
Radioaktivní jód se může dostat do těla ze vzduchu nebo z vody. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že se váže ve štítné žláze, kde může způsobit rakovinu nebo jiné závažné onemocnění. Protože má jód relativně krátký poločas rozpadu, 8 dní, mohou se obyvatelé bránit používáním jódových tablet, které zabrání radioaktivnímu konkurentovi, aby se v těle uchytil.
Radioaktivní jód jako medicína: Onemocnění štítné žlázy
Vědci proto soudí, že k nám z Fukušimy vůbec doputovat nestihne, tedy alespoň ne v nebezpečném množství. V malé míře se zatím vyskytl v ovčím mléku na Slovensku. Zato obyvatelé západoamerického pobřeží mají smůlu: Japonská elektrárna je bude zásobovat jódem 131 ještě alespoň po 3 měsíce, což je odhadovaná doba hašení katastrofy. Důsledky, které bude mít kontaminace pro podmořský život, zatím těžko odhadnout.
Cesium v našich tělech
Dalším problémem je radiocesium 137, látka, která se v těle chová jako draslík a zaujímá jeho místo. Spolu se stronciem 90, jež se pro změnu tváří jako vápník, zamořuje dodnes rozsáhlé oblasti především Ukrajiny a Běloruska. „Cesium 137 je hlavní příčinou zničeného zdraví zhruba 10 milionů lidí, kteří dodnes žijí na kontaminovaném území a konzumují zde vyprodukované potraviny,“ říká doktor Yuri Bandaževský, bývalý primář Medicínského institutu v běloruském Gomelu, kterého nechal za přehnaný zájem o zdraví obyvatel prezident Lukašenko zavřít na 6 let do vězení. „To území má rozsah 145 000 kilometrů čtverečních, je to taková samostatná Republika Černobyl. Situace po katastrofě byla samozřejmě hrozná, jód 131 v kombinaci s cesiem 137 působí hodně destruktivně, dva až tři roky po katastrofě měly děti hodně rakovinu štítné žlázy. Tím to ale neskončilo. Cesium zůstává v půdě, dostává se do obilí, zeleniny, masa, mléka. Způsobuje vývojové vady u dětí, v jejichž těle se ukládá až 5× více než v těle dospělých. Zasahuje kromě štítné žlázy srdce, žaludek, ledviny, pohlavní orgány, oči, nervovou soustavu… před Černobylem se rodilo 80 % dětí zdravých, teď je tomu naopak! Navíc radionuklidy ovlivňují i hormonální systém, takže mnozí lidé jsou dnes neplodní.“
S tímto problémem se budou velmi pravděpodobně potýkat v průběhu příštích desítek, a možná i stovek let rovněž Japonci. Cesium 137 má poločas rozpadu zhruba 30 let, což znamená, že do roku 2041 se rozloží polovina, do roku 2071 tři čtvrtiny… v roce 2101 ještě pořád bude zbývat jedna osmina množství a tak dále.
„Čisté“ potraviny
Jakou porci Fukušima celkově vyvrhne, to je zatím těžko odhadovat. Kontaminovaná evropská území nazvaná doktorem Bandaževským Republika Černobyl, vykazovala hodnoty přes 37 tisíc Bq/m2. Podobné hodnoty byly naměřeny i v některých oblastech Bulharska, Česka, Finska, Maďarska, Itálie, Moldávie, Norska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovinska, Slovenska, Švédska a Švýcarska. Koncentrace přesahující 4000 Bq/m2 postihly 40 % evropského území. Podle údajů Greenpeace je dnes například ve Skotsku stále 374 farem, které podléhají zvláštnímu režimu, protože ovce mají v mase vysokou hodnotu cesia.
Japonci pravděpodobně budou mít tu výhodu, že si coby bohatá země budou moci dovolit dovážet alespoň část potravin ze zemí, kam fukušimské jaderné zplodiny nedoputují.
Obyvatelé někdejší SSSR tuto možnost neměli, někteří vědci se však snažili pomáhat, jak se dalo. Profesor Vasilij Nestěrenko z Běloruského institutu radiační bezpečnosti měřil vnitřní kontaminaci obyvatel cesiem 137. Když už nebylo možné zajistit lidem čisté potraviny, učil je spolu s kolegy postupům, jak alespoň ty kontaminované zpracovat tak, aby se obsah radioaktivních prvků co nejvíce snížil. Mléko bylo nutné odstředit a poté znovu zředit vodou, maso je vhodné naložit přes noc do octového roztoku. Houbám a lesním plodům je nejlepší se obloukem vyhnout.
Pokud už má člověk vysoké hodnoty radionuklidů přímo v těle, může pomoci vláknina, například jablečný pektin v podobě prášku či tablet. Vysoké dávky pektinu ale nelze brát dlouhodobě, spolu s nebezpečnými prvky se tak tělo zbaví i pro tělo potřebných minerálů a vitamínů.
Přečtěte si: Jsou houby nezdravé?
Evropa může jít na houby
My Evropané se zatím zplodin z fukušimské havárie příliš obávat nemusíme. Pokud nedojde k explozi, která by radionuklidy vymrštila do vyšších vrstev atmosféry, jod a cesium se k nám dostanou jen v nízké koncentraci.
Prof. Petr Dvořák z brněnské Fakulty veterinární hygieny a ekologie pro TV Nova:
Fukušima:
- houby, mléko i maso z ČR jsou bezpečné
- riziko mohou představovat potraviny dovezené z Japonska, ale ty kontroluje Státní veterinární správa a Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Černobyl:
- v houbách v ČR byla po katastrofě výrazně zvýšená radiace
- zvýšené množství cesia je v houbách pozorováno dodnes, ale houby jsou již bezpečné pro konzumaci
Kontaminované potraviny z Japonska nás také výrazně neohrožují: Čaj a bambusové výhonky, které se zatím dostaly k nám a k našim německým sousedům, jen mírně přesahují povolené normy, takže pokud je omylem zkonzumujeme, tělo to bez problémů zvládne.
Podaří-li se Japoncům reaktory zchladit, možná budeme moci jít v létě na houby bez dozimetru.
ČLÁNKY DO MAILU