Zdá se, že po dlouhých letech ostentativního přehlížení svítá domácím malým a středním výrobcům potravin na lepší časy. Ovšem jen pokud bude trvat současné klima jejich spotřebitelské, mediální i politické podpory, pokud se nebudou opakovat marketingové chyby z minulosti, a pokud dokáží korektní výrobci ze svého středu vyloučit spekulanty. Rozhodující období pro věrohodnost a skutečnou podporu potravin evidentně domácího původu vyráběných menšími subjekty nastává právě teď.
Třetí desetiletí pro české potraviny
Kam budeme chodit pro kvalitní české potraviny?
Téměř by se dalo po vzoru někdejšího plánování říci, že se domácí potravinářské produkce nachází na začátku jakési „třetí desetiletky“, která bude pro další rozvoj oboru klíčová. Pomyslná první desetiletka, tedy 90. léta, byla přitom charakterizovaná společenským nezájmem o domácí potraviny všech kategorií, snad s výjimkou nepříliš úspěšného pokusu identifikace tuzemských (také potravinářských) výrobků značkou „Czech Made“.
V následném desetiletém období, zejména s blížícím se vstupem ČR do EU, už ale první systémové projekty na propagaci českých potravin vznikaly (například Klasa), marketingové prezentace se ale soustředily prakticky pouze na podporu znalosti jednotlivých značek, případně i značek výrobků, ne však na podporu jejich prodeje.
Nyní se zdá, že by se podpora prodeje mohla stát základním tématem v prezentaci českých potravin, a to je skutečně cílové řešení. K tomu, aby byla takové prezentace úspěšná, se ale musí stát několik věcí.
Farmářské trhy potřebují garantovat kvalitu
Především je nutné, aby nebyly státní peníze zbytečně utráceny dnes již zbytečným způsobem, tedy prostřednictvím billboardů obsahujících pro spotřebitele pouze sdělení, že ta či ona značka existuje. To ovšem již spotřebitel ví. Kromě toho je žádoucí, aby se současná inflace značek zaštiťujících se tuzemským původem potravin propojila společnými zásadami, například sjednocením výkladu pojmu „česká potravina“.
K tématu: Loga na potravinách: Průvodce zmateného spotřebitele
Zejména je ale nutné, aby byla zajištěna dostupnost příslušných potravin pro spotřebitele na všech vhodných prodejních místech a aby měl spotřebitel přehled o tom, kde lze prezentované výrobky koupit. Takovou informaci ale v současné době spotřebitel nemá.
Výjimku tvoří některé farmářské trhy, které konkrétní prodejce a jejich sortiment zveřejňují. Na druhou stranu jsou to právě tyto akce, které na sebe navázaly prodejce zboží, jehož původ není ani český, ani „farmářský“ (více Jak zamezit přístup podvodníků na farmářské trhy?), a navíc se zejména výrobky živočišného původu prodávají na řadě míst v nevyhovujících hygienických a teplotních podmínkách. I tak jsou ale farmářské trhy krokem k podpoře odbytu potravin menších producentů v místě prodeje, což je systémově správně.
Termíny, aktuality, vyhledávání v celé ČR: Vitalia.cz/FARMÁŘSKÉ TRHY
Nyní jde o to vytvořit podmínky k tomu, aby byly výrobky prodávány na vyšší úrovni, než jen trhovní, například uzeniny prostřednictvím mobilních buněk s chladicím zařízením. Pozitivní je, že o podpoře investic do „prodejních technologií“ uvažuje již v současné době ministerstvo zemědělství. Stejně tak je nutné zpřesnit současný „Kodex farmářských trhů“, neboť ten stávající poskytuje příliš prostoru pro spekulanty, kteří strukturou i formou prodeje svého zboží farmářské trhy jako celek degradují (k tématu Jak to bylo s falešným farmářem). Na novém etickém kodexu se nicméně již pracuje. Nejde přitom o to někomu zakazovat prodej v podstatě čehokoli, když si na to sežene příslušná povolení, ale o odlišení nějaké garantované kvality od prodejů ostatních.
Čtěte dále: Farmářský trh – záruka kvality? Bohužel ne
Jak dostat zboží ke spotřebiteli
Jen farmářské trhy ale jako alternativní prodejní místa k žádoucímu vyššímu prodeji tuzemských potravin nestačí, a to samé platí pro Farmářské slavnosti, biobedýnky a podobně. Právě Farmářské slavnosti přitom nabízejí kromě prodeje potravin ze dvora další přidanou hodnotu – kulturní, společenskou a také osvětovou, neboť se odehrávají v areálech zemědělských podniků, kde je možný přímý kontakt s výrobci a samotnou výrobou příslušných potravin. To je samozřejmě žádoucí, ale i tak jde o jednorázové, v průběhu kalendářního roku několikačetné akce, které nezabezpečí celoroční potravinářskou nabídku.
Pravidelnější dodávky, byť také sezónně omezené, představují biobedýnky, kde je zase přidanou hodnotou nabídka produktů ekologického zemědělství.
Více: Co vás čeká při bedýnkování
Na tomto místě je možná vhodné připomenout, co také nezanedbatelným způsobem přispělo k podnícení spotřebitelského zájmu o identifikovatelné tuzemské potraviny prokazatelně místního původu – totiž projekt držitele ocenění „živnostník roku 2008“, soukromého zemědělce Františka Němce z Vysočiny, který založil iniciativu „Najdi si svého farmáře“, což byla ve své podstatě první podpora odbytu v místě prodeje.
I sám František Němec si ale hned od počátku uvědomil, že se svým zbožím musí za spotřebitelem, a začal jej rozvážet po obchodech. Ani to ale není úplně cílové řešení, takže v současné době prodává (zatím jen v Praze) ve třech vlastních „kamenných obchodech“. Stejnou ambici má v současnosti se rozvíjející projekt Český grunt – také on počítá s prodejem českých potravin od českých výrobců „pod střechou“, což je jednak cesta, jak splnit legislativní podmínky prodeje všech možných potravin, ale také možnost pro spotřebitele nakoupit si požadované potraviny denně.
Přehled všech farmářských apod. prodejen z celé ČR: FARMÁŘSKÉ PRODEJNY
Dostane se zboží z trhů do supermarketů?
Zejména za situace, kdy jsou výrobky menších českých potravinářských výrobců obvykle o něco dražší než plošná průmyslová produkce, je tak dnes hlavní výzvou, jak spotřebiteli usnadnit při nákupu takových produktů další možné komplikace, plynoucí ze sezónnosti prakticky všech typů prodejů „pod širým nebem“. Ať si kdo chce co chce říká, pohodlnost spotřebitelů, alespoň drtivé většiny z nich, bude hrát i při odbytu kvalitních, tradičních a českých potravin klíčovou roli. Vznik nějaké struktury kamenných obchodů, kde se budou tyto produkty prodávat, je tedy nutný. Ale nejen to.
Postupná expanze alternativních prodejních míst k nadnárodním maloobchodním sítím působících na našem trhu nutí tyto sítě k adekvátní reakci a nutnosti zařadit produkty lokálních menších výrobců potravin do své nabídky. To je přitom žádoucí jak pro samotné výrobce, tak i pro spotřebitele, který tak či tak nakupuje v maloobchodních sítích z více než 90 % veškeré potravinářské zboží. Pokud bude mít „pod jednou střechou“ i produkty místních výrobců, rozhodně tím ušetří čas a v praxi tak budou naplněny jeho priority „pohodlnosti“, nebo řekněme plnohodnotného servisu.
Je proto velmi žádoucí, že se na podpoře prodeje českých potravin dohodlo ministerstvo zemědělství se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR), přičemž prvotní společná konkrétní akce k rozšíření nabídky českých potravin v síti jednoho z nejvýznamnějších řetězců proběhne již v průběhu tohoto měsíce.
Čtěte také: Podíl skutečně českých potravin se zvýší, slibují řetězce
Pokud půjde vše dobře, může se ČR po čtvrtstoletí od změn v politickém systému konečně dostat v prodeji „svých“ potravin do situace obvyklé na „Západě“ – tedy možnosti spotřebitelů nakoupit si potraviny od menších producentů jednak v nákupních centrech v označených částech obchodů, tak ve specializovaných menších kamenných obchodech, tak v sezóně na farmářských trzích. A to by také byla skutečná podpora českých potravin. Vygenerovat množství značek, které spotřebitel nedokáže zcela rozlišit a ještě mu nedat informaci o možnostech, kde si má propagované výrobky koupit, k opravdové podpoře nevede.
ČLÁNKY DO MAILU