Stejně jako v jiných odvětvích skýtá blížící se konec kalendářního roku možnost bilancovat výsledky a vývojové trendy v tuzemském potravinářství a zemědělství. Přestože právě z těchto oborů dostává průběžně spotřebitelská veřejnost spíše špatné než dobré zprávy, týkající se zejména rostoucích dovozů zemědělských surovin či potravin do naší země, předběžná celková bilance letošního roku nevypadá zdaleka tak špatně, jak se může laikům na první pohled jevit. „Tvrdá data“ prostě ukazují, že konkurenceschopnost našeho zemědělství i potravinářství, což lze mimo jiné promítnout i do míry kvality produkce, postupně roste. To se projevuje v celé řadě statistických dat.
Druhý nejvyšší výsledek v historii
Tím prvním je současný odhad celkového hospodářského výsledku zemědělství za rok 2013, který by měl být druhý nejvyšší v historii a dosáhnout necelých 17 miliard korun (konkrétně 16,8 miliardy korun). Uvedený odhad zveřejnil před několika dny na svých webových stránkách Evropský statistický úřad (Eurostat) a pokud by se tento odhad naplnil, šlo by po mírném meziročním poklesu v roce 2012 o obdobný výsledek, jakého dosáhlo naše zemědělství v zatím rekordním roce 2011 (17,4 miliardy korun). To je celkem všeobecně známo.
Důležité jsou ale doprovodné souvislosti. Například, že zisk našeho zemědělství s určitými výkyvy rostl zejména po vstupu do EU, neboť díky členství v EU rostly každoročně bruselské dotace. A naše zemědělství, respektive jeho finální bilance, je na výši dotací velmi závislá. Jenže – po dosažení stropu možností čerpání dotací z EU již v současné době dotace do zemědělství z těchto zdrojů nerostou – a přesto bude bilance zemědělství lepší. To je sice dáno zejména růstem cen zemědělských komodit, ale také růstem přidané hodnoty vytvářené v zemědělství. Právě nízká přidaná hodnota našeho zemědělství byla a stále ještě je základním problémem ČR, nicméně – situace se zlepšuje – podle dosavadních odhadů by se měla letos meziročně zvýšit čistá přidaná hodnota našeho zemědělství vyjádřená v cenách o 6,7 procenta. Leccos navíc již v průběhu roku naznačovaly ekonomické signály ohledně jednotlivých zemědělských komodit, například růst hektarových výnosů hospodářských plodin.
Téměř bez povšimnutí zůstala také klíčová informace vycházející z každoročních soupisů stavů hospodářských zvířat k 1. dubnu letošního roku. Podle těchto dat se meziročně mírně zvýšily stavy skotu, zejména pak masného skotu (což jsou většinou zvířata pasoucí se na travních porostech v horských a podhorských oblastech), ale především se po mnoha letech zastavil pokles stavů prasat, a stavy prasat se meziročně zvýšily o 8 000 kusů. To samozřejmě není mnoho, ale je to významný signál.
Vývoz potravin do zahraničí roste rychleji než dovoz
Druhým, a možná ještě důležitějším pozitivním trendem je dosavadní vývoj bilance agroobchodu. Právě ten je zásadním ukazatelem konkurenceschopnosti zejména zpracované zemědělské produkce, tedy konkurenceschopnosti potravinářství. Vzhledem k tomu, že nejdůležitějším naším obchodním partnerem je stejně jako v jiných oblastech Německo, jsou výsledky agroobchodu, jak již bylo řečeno, také měřítkem kvality naší potravinářské produkce. Je totiž poměrně logické, že do Německa bychom sotva vyváželi nějaký potravinářský odpad. Je samozřejmě pravda, že i dovozy potravin do ČR rostou, ještě rychleji a více ale roste vývoz potravin od nás do zahraničí.
Konkrétně to zatím vypadá tak, že schodek agroobchodu se podle dat Českého statistického úřadu za tři čtvrtletí letošního roku meziročně snížil téměř o půl miliardy korun na 18,8 miliardy korun. To dává předpoklad k celkovému schodku agroobchodu za rok 2013 zhruba ve výši 24 miliard korun. Jásat nad schodkem se přitom zdá být na první pohled poněkud kontraproduktivní – je ale třeba si uvědomit, že zejména po vstupu ČR do EU a tedy vystavení českého zemědělství a potravinářství unijní konkurenci v praxi znamenalo každoročně průměrný schodek agroobchodu pohybující se kolem hranice 30 miliard korun, v roce 2011 to bylo dokonce 36 miliard korun.
Čeští potravináři se prosazují ve světě
Základní problém přitom dlouhodobě spočívá v deficitu agrárního zahraničního obchodu v případě masné produkce. I ten se nicméně nepatrně meziročně snížil, podle dosavadních dat o 100 milionů korun. K tomu je ale třeba dodat, že v řadě jiných komodit a – a to je důležité – finálních potravinářských výrobků – se naši producenti prosazují na evropských i světových trzích stále častěji. „Velké“ statistiky přitom mluví především o velkých číslech velkých skupin výrobků, jako je export cigaret nebo piva, na zlepšující se bilanci se ale podílí stovky z celkového pohledu méně významných, v celkovém součtu ale nezanedbatelných produktů, jako jsou třeba sýry nebo cukrovinky.
Pokud se dosavadní trendy potvrdí i v následujících letech, a vše nasvědčuje tomu, že ano, mohl by být takový vývoj jedním z argumentů pro českou společnost, že se v naší zemi opravdu vyrábí kvalitní, protože ve světovém a evropském měřítku konkurenceschopná, potravinářská produkce.
Zatím na své zemědělce a potravináře příliš hrdí nejsme – a jak je vidět, mohli bychom být. V zahraničí to již dokáží ocenit, a to je velmi důležité poté, co se po řadu let dívali spotřebitelé především „na západě“ na naše výrobky tak trochu skrz prsty. Oněch prstů ale v současné době v zahraničí ubývá – teď jen, aby pokud možno ještě rychlejším tempem ubývaly také na našem vlastním domácím trhu. Snad se tak již děje…
ČLÁNKY DO MAILU