Je to pravda, viděl(a) jsem to v televizi, zněl v minulosti neochvějný argument ortodoxních televizních diváků v diskusích prakticky na jakékoli téma. I když přitom někdejší bezmezná důvěra v jakákoli veřejná sdělení ve společnosti poněkud poklesla, stále existují témata, kde je našinec ochoten uvěřit prakticky všemu. Například v oblasti falšování potravin.
Pozor na křehčení ovoce
Jedním z příkladů je zhruba rok starý blog popisující nekalé praktiky obchodních řetězců, které lze shrnout pod pojmem „křehčení ovoce“. „Jak se podařilo zjistit, podobnými obchodními praktikami se některé řetězce snaží napakovat i na prodeji ovoce či zeleniny. Do vybraných druhů tito vynalézavci vstřikují vodu, emulgátory, barviva a přírodní ztužovadla. Ovoce tak zůstane déle čerstvé, ale hlavně se zvýší jeho váha. Nejvíce takto trpí dražší exotické ovoce, kde každý dekagram váhy navíc představuje i desetikorunové položky na jeho celkové ceně,“ píše se v dotčeném blogu (knava.blog.idnes.cz) s tím, že zejména do exotického ovoce lze takto „napumpovat“ až třicetiprocentní podíl vody.
Článek je napsán značně věrohodně, a upozorňuje také na zdravotní rizika při údajném používání emulgátoru E384, který je v ČR zakázán. To je skutečně pravda, což dodává příslušnému blogu, který rozvíjí jinak reálné praktiky křehčení masa, punc věrohodnosti.
K tématu: Křehčení – metoda nutící spotřebitele platit v ceně masa vodu
Bohužel, i vzhledem k tomu, že článek pracuje s tímto pravdivým sdělením, a byl podle všeho míněn jako nadsázka a test svéprávnosti jeho čtenářů, mnozí možnosti „křehčení ovoce“ uvěřili.
Nedělá se to. Možná jen proto, že to nejde
I proto se zdá být na místě uvést možnosti a rizika „křehčení ovoce“ na pravou míru. To přitom již v minulosti učinila Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), i tak je ale možné tehdejší oficiální stanovisko SZPI doplnit a některé klíčové údaje zopakovat. Například zmiňovaný emulgátor (E384 citronan isopropylnatý) je podle SZPI skutečně v potravinářství používán, avšak v rostlinných olejích a margarínech, kde je jeho rolí zabraňovat žluknutí. V ČR je nicméně opravdu jeho použití zakázáno. Podstatné ale je, že použití E384 v ovoci by nemělo žádný smysl. Podle SZPI také „není jasný ani způsob, jak by bylo možné takové množství vody do ovoce vložit, navázat a udržet“.
Také samotná technologie napichování ovoce vodou obohacenou o nějaké preparáty nemá, a to je opět podstatné, žádný logický smysl. Je totiž zřejmé, že jakékoli umělé porušení slupky představuje v praxi vstupní otvor pro organismy, jejichž působením se čerstvost neprodlouží, ale naopak zkracuje. I malý otvor je tak vstupní branou pro možné infekce a oxidační procesy, takže „křehčené ovoce“ by velmi rychle degradovalo a hnilo.
SZPI také, a to je třetí důležitá informace, praktiky „křehčení ovoce“ při kontrolách potravin v tržní síti nikdy nezjistila. A to přesto, že v minulosti cíleně prověřovala podněty od spotřebitelů, kteří podezírali obchodníky pro změnu z napichování rajčat. Následné kontroly ale taková podezření nepotvrdila. Jedinou obdobnou praktikou, kde SZPI zjistila praktiky klamání spotřebitele, bylo navrtávání kokosových ořechů s cílem odčerpat z nich kokosové mléko. To ale inspektoři zjistili v ojedinělém případu již před mnoha lety.
Galerie: Nejhorší potraviny roku 2013
„Je to samej podvodník“
To vše na první pohled vypadá, že „kauza křehčené ovoce“ v praxi neexistuje a možná tedy ani nemá smysl se neexistujícím problémem zabývat. Je to ale jinak – uvedený příklad velmi dobře ilustruje stav, který je v posledních letech charakteristický pro „informování“ spotřebitele ohledně kvality potravin, jejich původu nebo o rizicích, která jsou s tou kterou potravinou (nebo nápojem) spojena.
Nepřeberné množství protichůdných informací spolu s tezí, že téměř všichni podvádí a obohacují se na úkor svých zákazníků, vytvořilo živou půdu pro otrocké přejímání zavádějících a klamných informací, kterým laik neodůvodněně věří. Výsledkem je situace, kdy jsou údaje prezentované jako osvěta spotřebitele spíše nástrojem konkurenčního boje a marketingových aktivit než skutečnou osvětou. Stále větší roli v takových sděleních hraje internet, zejména v případech anonymních autorů nebo autorů používajících cizí nicky. Pod článek o „křehčeném ovoci“ se autor podepsal – ale to je ten lepší, a méně obvyklý případ. Převažující praxe je ovšem jiná.
Jestliže se tak dnes spotřebitelům na každém kroku jako prostředek základní orientace o složení či původu potravin doporučuje číst etikety, stálo by také za úvahu chovat se podobně i k osvětovým článkům. Tedy – stejně jako v případě prověřeného a identifikujícího se výrobce nebo distributora důvěřovat spíše identifikovatelným (podepsaným) a seriózním autorům.
Čtěte dále: Hele, myslíte, že je to možný??? aneb fámy o jídle
ČLÁNKY DO MAILU