U nás populární eidamy či taveňáky samozřejmě nepředstavují reprezentativní vzorek domácí mlékárenské produkce v této kategorii. Více než naši spotřebitelé si to přitom uvědomují v zahraničí. Například v Mezinárodní společnosti sýrařů se sídlem ve Francii GUIDE INTERNATIONALE DES FROMAGERS – CONFRÉRIE DE SAINT UGUZON, která představuje jakousi celosvětovou „síň slávy,“ do které není zas tak snadné se dostat.
Kvalitní sýry umíme i u nás – jen se o tom moc neví
Základní podmínkou členství je přitom – výroba kvalitních sýrů. Jde o společnost poměrně mladou – založena byla až v roce 1969 profesorem Pierre Androuetem, v současné době je v jejím čele Roland Barthelémy. Právě z jeho rukou byly letos předány diplomy nově přijatým členům – zástupcům sýrařských společností působících v ČR.
Čeští sýraři v síni slávy
Do světové síně slávy sýrařů tak vstoupil šéf společnosti Bongrain v ČR Oldřich Obermaier, jehož celá profesní celá dráha je spojena s technicko-technologickým rozvojem československého mlékařství po mnoho let, například jako ředitele Výzkumného ústavu mlékárenského a sekretáře komitétu Mezinárodní mlékařské federace.
Rozhovor: Spotřebitel je manipulován médii, potraviny máme kvalitní, říká Oldřich Obermaier
Druhým novým členem se od stejného data stal zástupce společnosti St. Gobain pro střední a východní Evropu Claude Bonnin, působící v současné době v ČR. Kandidátem členství je pak Milan Teplý, dlouholetý ředitel Madety České Budějovice a jeden ze symbolů české výroby sýrů. Mezi přijatými členy byl pak také francouzský velvyslanec v ČR Pierre Lévy, který byl jmenován ochráncem členů společnosti vzhledem k tomu, že se v minulosti významně podílel na prezentaci francouzského sýrařství v rámci své diplomatické kariéry. To ale sýrař není, takže jeho členství nelze jako přímý úspěch našich výrobců počítat. I tak ale působí v Mezinárodní společnosti sýrařů již léta další Čech, Miroslav Maňásek. Členy či kandidáty členství jsou tak v současné době tři Češi a jeden Francouz působící v tuzemském mlékárenském průmyslu. Téměř nikdo ale o tom neví.
Proč se nechlubíme úspěchy?
Mezinárodní společnost sýrařů je sice relativně mladá organizace, oficiálně ale navazuje na více než 1400 let starou tradici, tedy na rok 600 našeho letopočtu, kdy měl podle legendy pastýř Lucio řečený Uguzon poprvé potravinářsky využít možnosti tepelného srážení mléka. To se stalo na italsko-švýcarském pomezí a datum začátku výroby sýrů se dodnes slaví 16. srpna na den Sv. Rocha.
To znamená – za pár dní. Možná by bylo proto vhodné si při této příležitosti uvědomit, že i v tolik odsuzovaném sýrařství má naše země v zahraničí uznávané odborníky i v zahraničí uznávané produkty. Ostatně – právě Oldřich Obermaier mi před časem vykládal historku, jak čelil po jakési recepci dotazům na to, proč se v ČR nevyrábějí tak výborné sýry, jaké byly na recepci k dispozici. On sám přitom dobře věděl, že šlo o sýry vyrobené u nás, což k překvapení tázajícího také řekl.
Bohužel to hodně vypovídá o české malověrnosti, sklonům k nepřiměřené sebekritice a možná i historicky danému malému sebevědomí. České potraviny přitom, jak ukázal nedávno publikovaný srovnávací celosvětový Globální index potravinové bezpečnosti pro časopis The Economist, v zahraničí hodnotí jako nejlepší z postkomunistických zemí. Včetně našich sýrů.
Rozhovor: Dokud budeme kupovat šunty, tak se budou vyrábět, říká Ctibor Perlín
ČLÁNKY DO MAILU