Názor k článku Cestující vyskakovali z rozjetého vlaku, strojvůdce nic nevěděl od Efs - Jezdím vlakem do práce a mohu potvrdit, že...

Jezdím vlakem do práce a mohu potvrdit, že je to někdy zoufalé. Nebudu rozebírat situace, jako např. tuším 7. ledna 2010, kdy se nádražáci – poté, co napadlo těch -náct cm sněhu, probrali a vymysleli, že by mohli konečně odmést výhybky. Čekali jsme tehdy asi 500 m před brněnským hlavním nádražím a někteří jsme vystupovali okny, protože dveře byly zamknuté (ani průvodčí nás nepustil) a nechtěli jsme rozbíjet dekl na nouzovém vypínači.

Jednu dobu jsem ráno jezdíval vlakem a přesedával jsem cestou do vláčku Regionova, který vždycky zrovna poprvé ráno vypravovali. Často tam bylo nakouřeno – zřejmě někým z posunovačů nebo co. Vadilo mi to a napsal jsem mail na ČD. Kupodivu mi odpověděli a chlácholili o nápravě. Ta se nedostavila a i potom tam bývalo někdy nakouřeno. Přestal jsem pak tím vlakem jezdit, mimo jiné i proto, že ačkoli jsou to celkem nové vozy a je v nich teplo a pohodlno, jsou neuvěřitelně hlučné a rozhrkané. Velmi nepříjemný zážitek. Vyhněte se jim, kde je to možné. To musel být zase nákup.

Po rozdrobení firmy a úsporných personálních opatřeních jsou vlaky skoro stejně špinavé a zanedbané jako dříve (jen někdy přestříkané namodro). Na stanici, kde vždy sloužilo několik lidí, řídí dnes provoz jediný člověk, prodává lístky a hlásí nádražním rozhlasem. Dost se divím, že se neobjevují ve větší míře takové průšvihy jako srážka vlaků za Říkonínem někdy v 70. letech, kdy si ženská odskočila pro uhlí… Nedobré vedení a šetření, kde se dá, se projevuje i tím, že přesluhující mašinky se rozpadají na cestě – třeba začnou hořet nebo si jen tak tiše umřou… Zato průvodčí chodí častěji než dříve a většinou, když je průšvih, řeknou aspoň, co se děje a kdy pojede něco dalšího.

Nejtragičtější jsou ovšem jízdní řády. Byť vlaků nejezdí o tolik méně, ztrácejí se návaznosti (přípoje), zatímco jinde vlaky jezdí zbytečně dva těsně za sebou. Dopisování s ČD nevede k ničemu – podobně jako zkušenost autorky.

Je to zkrátka vždycky malé dobrodružství (nevím, zda o ně stojím), ovšem budu tu hru s nimi ještě chvíli hrát, protože stále je pro mě vlak nejmenší zlo. Asi zatím nezbývá, než abychom byli hodně trpěliví.

Pohoda, hezký den