Vlákno názorů k článku Cestující vyskakovali z rozjetého vlaku, strojvůdce nic nevěděl od Jiří - Jednou jsem zažil, že se vlak rozjížděl, zatímco...

Jednou jsem zažil, že se vlak rozjížděl, zatímco lidé (dětský oddíl) ještě vystupovali. Vyřešil jsem to rázně – zatáhl za záchrannou brzdu. Myslím, že je to jediné použitelné řešení.

skvělý nápad! to použití brzdy pak snad musí nějak prošetřit..? ikdyž ani to možná viníka neoznačí

Viník je jasnej – ten, co zatáh za brzdu.

To by to zatazeni za brzdu muselo byt bezduvodne.

Taky jsme jednou zastavili rozjizdejici vlak, kdyz jeste lide vystupovali. Strojvudce byl pak pekne nastvany, ze to musi odvzdusnovat :-D Ale radsi utekl, nez by zjistoval kdo zatahl, protoze za to jak tahnul tak 80letou babicku jednou nohou po perone by ho dav nejspis zlyncoval.

Toto se mi stalo v Rakousku taky – a dokonce s těmi moderními dveřmi.
Seděl jsem v první třídě vepředu za mašinou – když jsme chtěli vystoupit, tak ty elektrické dveře nešly otevřít ani když jsme s nimi usilovně lomcovali.
Začali jsme tedy přebíhat přes vagon. Pán přede mnou otevřel zadní dveře vagonu, ale to už byl vlak v pohybu (!) Rozhodl se ale skočit, jenže dveře se zavřely během jeho skoku a chytly mu batoh. Takže on zůstal viset venku s přiskřípnutým batohem vevnitř. V panice šíleně zabral a vytrhl ho, ale vlak už měl celkem rychlost, tak jak vypadl, tak udělal celkem šílenej kotrmelec – naštěstí pod vlak nespadl. Já zůstal uvnitř vlaku…
V té panice a rychlosti mě ani nenapadlo záchrannou brzdu hledat – a mám dojem, že v prostoru dveří ani není…
Tak toto jsou ty bezpečné elektrické dveře…

Já jsem takhle kdysi nastupoval taky do vlaku, když vtom se vlak rozjel. Byla to moje chyba, přišel jsem pozdě a průvodčí, kterého jsem neviděl, již asi odmávl.
Začal jsem otvírat dveře a oni se mi začali větší silou zavírat. Zrychlování bylo velké, brzy končil peron a byl průjezd takovým portálem, prostě nebezpečné seskakování, zvlášť s báglem na jednom rameni, a zároveň nebezpečí zachycení toho batohu.
Pár vteřin jsem se s dveřmi přetahoval, při stání na stupínku a držení jednou rukou madla žádná sranda.
Pomyslel jsem si, pneumatika dveří, rychle než zaklapne zámek a zabral vší silou. Hádejte co? Málem na mě vypadl průvodčí, který to prutké trhnutí neustál a vrávoral ven z vlaku. DEBIL, kterej se se mnou o ty dvěře z druhý strany přetahoval. Já ho okýnkem neviděl, bylo špinavé, já přilepený na něm, v okýnku tma a „odraz“, ale že on nevěděl, že se s někým přetahuje mu nevěřím.
Bylo to opravdu jen o fous a už jsem tady nemusel být. Toho chlapa jsem chtěl v té vteřině zabýt, nebo alespoň pořádně zmlátit, ale byl jsem dost vyčerpanej a musel jsem se napít a sednout si. Tak jsem ho aspoň seřval jak jsem mohl, což stačilo aby zmizel. Později jsem ho už neviděl, ale to jsem byl už stejně klidný…

No, to už se mi dlouho nestalo… Alespoň je vidět, jak tvrdo jsem ho chtěl zabít!

Dopadlo to stejně jako u Petra – radši nic nezjišťovali.

pokud chcete v tomto neco udelat, tak misto psani dopisu s „zeleznicarem“ Stahlavskym je lepsi podat tresni oznameni na podezreni z obecneho ohrozeni. Tresni kvalifikaci toto jednani splnuje, byt je zrejme ze bude odlozeno (o to se postaraji CD), ale mezitim dle principu pedajiciho … nekolik nejnizsich pesaku to odsakce a ty dalsi budou alespon ochotnejsi a daji si vetsi pozor (byt je zcela zrejme, ze primarne vinu nese nekdo jiny – jako nedostatecna udrzba vozidel,…)

To mě sice taky napadlo, jenže když stojíte mezi dveřmi, tlačte se dovnitř k záchranné brzdě. V nástupní části nebývá – ve vlacích, kterými jezdívám.