Taky jsem to "měli špatný" a hodně. Než jsme zjistili že paní doktorka je "hodně sprostý slovo" a i přes naše ujišťování posunula začátek početí o 3 týdny dozadu! Takže pak bylo špatně určené stáři plodu, z toho pak špatně vypočítané předpovědi downa.
Paní doktorku jsme opustili a šli jinam, a teď máme ročního zdravého chlapečka.
Mám dceru s Downovým syndromem. Neskutečně mě štve, jak se konkrétně z této diagnózy dělá něco šíleného, hrozného. Je daleko víc horších postiženích. Proč se pořád otíráte o DS?! Jsou to lidi jako my, jen mají svůj svět. A proto jsou horší?! Jsou to čisté, bezelstné duše, jsou to lepší lidi než většina z nás "zdravých". Nedokážou vymyslet intriky, trestné činy. Kdo říká, že se mi nenarodí "zdravé" dítě, a nebudou s ním problémy?! Moje dcera nebude nikdy fetovat, krást, zabíjet. Je víc zločinců a hajzlíků než lidí s DS!
No tedy nevím, já mám pocit, že spíš jdeme opačným směrem.
Zachraňují se stále mladší a lehčí nedonošenci, ženy (i muži) mají děti ve stále pozdějším věku (a ne bez následků). Děti s genetickou vadou se chirurgicky opraví (od srdečních chlopní až po kyčle či rozštěp) a vadu rozsévají dále. Páry neschpné zplodit potomka přirozeně se oplodní uměle (a proto jich přibývá a za chvíli budeme mít stejný problém jako banánovníky).
A do toho všeho sociální systém: čím méně úspěšný (pracovitý, inteligentní), tím víc jej motivujeme plodit. Nepřizpůsobiví budou mít 20 dětí, nezaměstnaná tkadlena a nezaměstnatelný horník si pořídí čtyři. A pan analytik s paní primářkou si možná pořídí jedno, nebo snad raději pejska. Místo aby ti druzí měli dost peněz, aby si ze skupiny těch prvních mohli najmout kojnou, hospodyni a zahradníka, tak musí eráru odevzdat většinu přímu a erár z toho těm prvním platí za to, že nedělají nic a plodí.
Ať si samozřejmě každý má kolik dětí chce. Ale ať si je také živí (pořídit si jich 20 a pak chtít po ostatních přídavky a hrazení škol a péče o ně, to umí každý). Kdo má dispopzici plodit děti zdravé a chytré, budocí úspěšné jedince, tomu by se to i mohlo vyplatit (mohou se o něj ve stáří postarat). Kdo ale plodí jen budoucí konzumenty dávek či drahé lékařské péče, měl by to pocítit na peněžence hlavně sám.
Volný trh zkrátka motivuje k zodpovědnému a racionálnímu chování, státní socialismus naopak k nezodpovědnosti a krátkozrakosti.
Naprostý souhlas, jenomže to spoustě lidí nevysvětlíte. Hned vytáhnou Hitlera a plynové komory (viz výše) a dál už nepřemýšlí.
Kvalita populace klesá a klesat bude - ti, kteří by měli mít dětí nejméně, ideálně žádné, jich mají nejvíce, a ti nejlepší naopak.
Ti, kteří si stěžují na úpadek evropské kultury by si měli uvědomit, že kultura je z velké části funkce biologické podstaty svých nositelů a času...
Jsem ale pro humánnější způsoby vylepšování genofondu: dobrovolná sterilizace a v budoucnu snad i genová terapie plodů.
Sociální stát blahobytu zkrátka znamená "přirodní výběr naruby".
A máme-li přirozený výběr naruby, logicky místo evoluce dostaneme devoluci. Lidstvo se nevyvíjí, ale "svíjí".
Pokud by to ovšem někdo chtěl "řešit" zhora (určovat, kdo kolik může mít dětí, jaké děti ještě zachraňovat, atd), bude ozačen za fašistu a to zcela právem!
Fašismus je nelegitimní a nepřípustný.
Ale úplně stejně je nelegitimní a nepřípustný socialismus a komunismus (násilné/nedobrovolné přerozdělování).
Takže by bylo vhodné zrušit i ten.
A pak ať si každý má kolik dětí chce, v jaké "kvalitě" chce/může - ale ať si nese důsledky svých činů a rozhodnutí. Pokud chce mít děti jako "domácí mazlíčky", o které se bude muset starat, platit jim nákladnou zdravotní péči a nikdy se nedočkat jejich ekonomické samostatnosti (natož podpory od nich ve stáří), pak nechť, je to věc svobodné volby každého.
Právě proto, že jdou ty vady "opravit" tak nevidím důvod proč by někdo měl být nucen k tomu, aby šel na potrat. Z VZP se platí mnohem větší kraviny než jsou operace rozštěpu rtu a pokud podle vás dítě se srdeční vadou není plnohodnotný jedinec, tak evidentně též nejste plnohodnotný, hlavně v mozkové oblasti.
Nechápu, jak může žena vyžadovat potrat kvůli rozštěpu rtu nebo vadě končetin.
Anebo ženy, co kvůli kariéře jdou napřed na několik potratů a pak na poslední chvíli chtějí dítě!
Když se řekne "ukončení těhotenství", zní to lékařsky, skoro vzletně, ale podívaly se ty ženy někdy, jak vlastně vypadá zárodek, pak plod, týden po týdnu? Klasická interupce je povolená do 12. týdne - dítěti bije srdíčko, má prsty... Žijeme ve zvrhlé době. Chceme jen dokonalé děti a sami jsme duševní mrzáci :(
(Pochopím potrat, pokud ohrožuje život ženy, anebo, pokud je jasné, že jeho vada je nesučitelná se životem).
A viděla jste někdy mentálně retardovaného dospělého jedince. Já ano , je to příšerný pohled! Nehledě na to , že tyto jedince platíme ze svých daní až do jejich smrti /invalidní důchod/. Společnosti žádný užitek nepřinesou a jejich rodina je k nim uvázána až do smrti. Jsou zátěží jak pro rodinu, tak i pro stát.
Přitom naprosto žádná žena není dokonalá.Až bude dokonalá, pochopí, že v nedokonalosti je dokonalost.Všechno co počne je svým způsobem nedokonalé a postižené tak, jako ona.
Každá žena, co souhlasí s ukončením života v sobě, je zrůda.Nejdříve si musí ujasnit jak bude oplodněná a kdo ji do toho dostane, poté udělat kroky aby nevraždila a nebo nenechala za ni vraždit jiné bezcitné zdravotnictví a tzv. zákony.
sama jsem se musela vzdát prvního syna...až ve 20tt se přišlo na to, že má rozsáhlý rozštěp páteře s výronem neurální hmoty (tedy neměl v hlavičce polovinu mozkové hmoty, ta byla jako bambulka u beder...pokud by vůbec dožil porodu, byl by trvale ve vegetativním stavu a velmi brzy zemřel...druhý syn se narodil s rozsáhlou srdeční vadou, která ale šla "spravit", i u něj se na to přišlo pozdě (až ve 30tt, ale tam od začátku říkali, že to budou schopni řešit hned po porodu), nicméně ty nervy do porodu a první měsíc, než nás pustili z kardiologie nikomu nepřeju...ani u jednoho mi nebyli schopni říct proč...jestli za to můžeme my rodiče, jestli za to může životospráva, vystavení nějaké látce...prej to sami nevědí, prostě se to tak stane...
právě to, že vím, jaké to je se rozhodnout o smrti dítěte, je důvod, proč to žádně ženě nevyčítám...každá si musí sama sobě říct, zda to zvládne...to či ono rozhodnutí...
Na jednu stranu je tu "právo na život" na druhou stranu v případě například mentálních postižení, kde člověk zůstane doživotně třeba osmiletým dítětem - dokud já matka budu žít, tak nejspíš budu dostatečně silná to zvládnout...ale co když se mi něco stane, nebo prostě stářím umřu v takových 75 letech a zůstane tu po mě 50leté dítě...kdo se o něj postará? jeho sourozenci? jiní příbuzní? jak k tomu přijdou...to bylo mé rozhodnutí spojit s ním svůj život, proč by toto mé rozhodnutí měl "odnést" někdo jiný? a bude vůbec chtít? proč by měl chtít? takže nejen že se mému dítěti nepochopitelně zhroutí celý jeho dosavadní svět, ale ještě se může stát personou non gratou a budou si ho přehazovat až ho přehoděj do ústavu? a celou tu dobu bude moje nevinné dítě vnímat, že je všem na obtíž a že ho nikdo nechce? a nakonec zemře samo odložené, nechtěné...
nelze myslet jen na to, jak to zvládnu já jako matka po dobu mého života...myslet se musí na všechno...a doufat že mě mé dítě nepřežije je snad stejně hrozné jako vyčítat někomu, že se rozhodl jinak než já...
a není to jen fenomén naší doby, "zbavovat" se nedokonalých...vždycky to tak bylo...jen dřív se to dělalo odložením u kostelních dveří nebo prostě takové děti brzo umřely, neboť nebyla taková péče, aby přežily...
Jenže ono se může stát i to, že se vám narodí naprosto zdravé dítě, ale pak onemocní nebo bude mít úraz a nakonec na tom bude hůř než ten propíraný Down. Ležící, sotva vnímající. A vy umřete a zůstane po vás padesátileté mimino... (Pravděpodobně ho dají do ústavu. A celou dobu bude vnímat, že je na obtíž a že je nikdo nechce. A nakonec zemře samo, odložené, nechtěné.) Osudu prostě člověk neuteče.