Nestává se často, abychom opisovali od našich někdejších bratrů. Přesto nejspíš od Slováků jednu „písemku“ opíšeme. Řeč je o novele zákona o potravinách, do které byly v Česku zapracovány požadavky na ustanovení o viditelné a čitelné informaci o podílu českých potravin nabízených k prodeji, umístěné při vstupu do prodejny. Aktuálně se vypořádávají připomínky, aby mohl být návrh do 15. října předložen vládě. Podpořit ho hodlá i ministr zemědělství: „Rozhodně nejsem spokojen s podílem českých výrobků na trhu a v obchodních řetězcích a pevně doufám, že se nám tento stav podaří změnit,“ zdůraznil Miroslav Toman. Od nás se dozvíte, jestli se opisování vyplatí, i to, jak se s podobnou situací vypořádali na Slovensku. Zjišťovali jsme i názory politických stran ve věci podpory českých potravin.
Kolik je v obchodě českých potravin?
Na Slovensku to nefunguje, okopírujeme to
Slovensko má od dubna letošního roku schválenou novelu zákona, která nařizuje velkým prodejcům dvakrát do roka zveřejnit údaje o zastoupení slovenských potravinářských produktů na svých tržbách. Slovenští zákonodárci tímto způsobem reagovali na klesající zastoupení potravin domácí produkce na pultech tamních obchodů. Jenže zákon je trochu děravý a data, která před měsícem ukázal, moc kloudných informací nepřinesla:
- Slováci díky novele vědí, že mají 61 velkých firem s potravinami. Tím, že výkazy musí předkládat všechny potravinářské firmy s obratem nad 10 mil. Eur, se v žebříčku objevili i výrobci, kteří mají podnikové prodejny, a tak prodávají 100 % slovenských – tedy vlastních výrobků. Menších obchodníků se toto nařízení nijak nedotýká.
- Slováci se nově dozvědí, kolik procent potravin s označením „Vyrobené na Slovensku“ velcí prodejci prodali. Ale to má háček, který se stal pro slovenský tisk tučným soustem. Palcovými titulky poukazují na skutečnost, že úřady zatím nestanovily přesnou definici toho, co je to slovenský výrobek.
Toto vadí i bývalému mistrovi zemědělství na Slovensku Zsoltu Simonovi: „Dnešní legislativa Evropské unie je postavená do takové podoby, že když někdo donese dánské svině na Slovensko, udělá z nich zde klobásu, tak ta klobása se stane najednou slovenskou. Bohužel toto legislativa Evropské unie umožňuje. I když dovezu klobásu, směs jako hotový výrobek, kterou je jen třeba naplnit do střev a dát na pult, už i tento malý krok stačí k tomu, aby tento výrobek byl slovenský,“ řekl na STV 1.
Podobná situace s definicí českého výrobku panuje i u nás. Viz medy s etiketami „Vyrobeno v ČR – země původu z EU a mimo EU“ dovezený z Číny. Více v textu To je šlágr! Med z kukuřice a brambor.
Bude to jen uzákoněná podpora Klasy?
Ve chvíli, kdy stěží definujeme českou potravinu, je na pováženou požadovat po prodejcích zveřejnění jejich procentuelního zastoupení v regálech. Miroslav Toman se však se zástupci obchodních řetězců shodl na podpoře prodeje výrobků označených logem KLASA i na hledání cest, jak zvýšit podíl českých výrobků v obchodních řetězcích na našem trhu. „Pro ministerstvo zemědělství je otázka kvality a bezpečnosti potravin jedna z priorit a prostřednictvím projektů Klasa, Regionální potravina či dalších aktivit dlouhodobě deklaruje jasnou pozici. A hodlá v tom pokračovat i v budoucnu,“ uvedl ministr.
Nebude tedy tento zákon jen povinně naordinovanou „léčbou“ přesně danými „léky“? Pokud máme podporovat české potraviny, je třeba podtrhnout, že označení Klasa už dávno neznamená, že je výrobek český a v Česku se vyrábí. Už v minulosti agrární analytik Petr Havel řekl, že značka Klasa je především garantem, že výrobce dodržel všechny zákonné předpisy nutné k výrobě potravin, a dodal: „Ačkoliv se u výrobků Klasa obvykle uvádí „kvalitní česká potravina“, ve skutečnosti z těchto tří slov platí jen slovo potravina. Klasa je především marketingová značka.“ Petr Hlavatý ze Státního intervenčního fondu, který Klasu uděluje, pak tato slova nepřímo potvrdil: „V jednom případě byla značka KLASA ponechána společnosti, která při udělení značky KLASA vyráběla výrobky na území ČR a v průběhu držení certifikátu přesunula svou výrobu do zahraničí.“
K tématu: Loga na potravinách: Průvodce zmateného spotřebitele
Podpoříme české potraviny, tvrdí strany
Sice nevíme, co jsou české potraviny, ale podpoříme je… Podporu alespoň ve svých předvolebních tvrzeních slibují strany kandidující v předčasných volbách do Sněmovny.
Vyzkoušejte VOLEBNÍ KALKULAČKU pro zdraví a potraviny:
Na otázku Měly by obchodní řetězce nabízet povinně předepsaný podíl potravin od českých výrobců? se většina stran vyslovila pro jasné ano. Z dvaceti oslovených se kladně vyjádřilo hned čtrnáct z nich. Pět stran bylo proti tomuto návrhu a jedna odpověděla nevím.
ANO: Chceme podporovat české potraviny
Vladimír Kruliš, místopředseda Zemanovců, si dokáže představit takový návrh coby jedno z opatření pro podporu spotřeby domácí produkce. Jako ekonomicky výhodné pak vidí určité přirozené omezení dovozu některých komodit, jako jsou jablka, třešně, polotovary nebo mléko.
Podobně, avšak s radikálnějším přístupem k odpovědi přistoupil Petr Cibulka ze strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net: „Obchodní řetězce musí ze zákona a pod sankcí prodávat na území České republiky většinu sortimentu vyrobeného na našem území. Pouze to, co na území ČR vyrobit nelze, je možno dovézt ze zahraničí. Je nutné uvalit embargo na dovoz veškerého zboží z totalitní komunistické Číny, která povraždila přes 100 milionů svých vlastních občanů a předstihla tím dokonce i komunistické Rusko!“ Potíže se zahraničními dodávkami potravin jsou trnem v oku i Ludvíku Adámkovi ze strany Občané 2011: „S cizími potravinami je problém (polské a německé dodávky apod.). Jsme pro povinně předepsaný podíl potravin od českých výrobců, alespoň se podpoří česká výroba, kterou navíc můžeme lépe kontrolovat a v případě pochybení i sankcionovat.“ Jen na okraj, dle webu potravinynapranyri.cz se od dubna do října 2013 objevilo v českých obchodech 63 nebezpečných potravin pocházejících z Česka, za stejné období eviduje web 7 nebezpečných potravin z Polska, 5 z Ukrajiny, jednu z Řecka…
Strana zelených se pak domnívá, že je v ČR nutné zavést celý nově nastavený systém podpory domácích výrobků a jejich certifikace, propagace a distribuce. Její mluvčí Jan Žáček pak dodává: „Součástí tohoto systému, který by měl dávat přednost potravinám domácího ekologického zemědělství, by pochopitelně měly být i obchodní řetězce, které mají největší podíl na trhu.“
Podobně se k otázce postavilo i KSČM, které podporuje myšlenku obnovení potravinové soběstačnosti, zvýšení objemu zemědělské výroby a postupný nárůst vývozu zemědělských výrobků. Slovy své mluvčí Veroniky Žižlavské říká: „KSČM chce chránit a podporovat české zemědělství. Nic z toho však není možné bez aktivní role státu a jeho všestranné pomoci zemědělcům, k té kromě dotací a daňových úlev patří i možnost povinné nabídky předepsaného podílu potravin od českých výrobců v obchodních řetězcích.“
NE: Navrhujeme totiž zřízení státní prodejní sítě
Pro povinný podíl českých potravin by nehlasovalo hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, protože nemá jasno v tom, od jakých výrobců a jak by se podíl českých potravin vybíral. „My navrhujeme zřízení státní prodejní sítě, která bude brát zboží, a to nejen potraviny, od všech českých výrobců – včetně malovýrobců a domácích pěstitelů. Podobný model na podporu domácích výrobců již na Západě funguje a úspěšně,“ říká Tomio Okamura.
Neopověděly tyto strany: Aktiv nezávislých občanů, Romská demokratická strana a Suverenita – strana zdravého rozumu
Čtěte dále: Zvýšení daní u nezdravých potravin v ČR nehrozí
ČLÁNKY DO MAILU